RNDr. Vladimír Sáňka

Narodil se 30. 3. 1959 v Brně. V roce 1983 dokončil studium geochemie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1983-1999 pracoval jako vědecký pracovník v Českém geologickém ústavu v Praze. Islám přijal koncem roku 1994. Od roku 1999 pracuje v Islámském centru v Praze jako jeho ředitel. Je také členem správní rady Islámské nadace v Praze a zastupujícím předsedou Ústředí muslimských obcí a organizací v České republice.

Na začátku mé cesty k islámské víře bylo hledání odpovědí na několik otázek - jakým způsobem vznikl vesmír, jaký má náš život smysl, existuje-li Bůh, nějaká vyšší spravedlnost, posmrtný život atd. V životě mi v té době také citelně chyběl duchovní rozměr. A najednou mi víra připadala jako něco úplně přirozeného a logického, co mi odpovídalo na většinu otázek. Bez jakýchkoliv předsudků jsem se díval na monoteistická náboženství - judaismus, křesťanství a islám, která mají mnoho společného a vznikla ve stejné oblasti, a viděl jsem mezi nimi kontinuitu. Islám jako poslední z nich završuje všechna předchozí poselství od jediného Boha. Islám byl pro mne jasný a srozumitelný, logický a praktický. Vede člověka k maximální zodpovědnosti za všechno, co dělá, a také mu ukazuje způsob chování do nejmenších detailů. Určuje, jaká by měla být morálka a vztahy mezi lidmi a přitom nechává dostatek volnosti pro způsob politického a hospodářského uspořádání společnosti, pro vlastní kulturu a názory. Bylo mi jasné, že islám nemůžeme posuzovat podle některých muslimů, kteří jej třeba nepraktikují nebo naopak v něčem přehánějí, ani podle režimů v zemích s převahou muslimského obyvatelstva. Další věc, která mě přesvědčila, byl Korán, ve kterém jsem našel poslední a nyní jediné autentické sdělení od Boha, určené celému lidstvu. Na současném křesťanství jsem naopak nechápal některé věci, např. Boží trojici, že Bůh má dítě, božství Ježíše a že na sebe vzal hříchy ostatních, neomylnost církve, její hierarchii a bohatství, zpovědi atd. Nevybíral jsem náboženství podle toho, je-li exotické, snadné nebo pohodlné, to bych islám nikdy nezvolil. Hledal jsem pravdu a cítil jsem, že islám je pravda a to mě přitahovalo.

Byl jsem vychován jako ateista. Jak ve škole, tak v rodině. V době, kdy jsem vyrůstal, to bylo běžné, ale už tehdy jsem si uvědomoval, že naprostá většina obyvatel naší planety jsou lidé věřící v různá náboženství a tak vysoké procento ateistů je snad jen u nás. Ale není nakonec i ateizmus v určitém smyslu vírou? Ateista věří v přírodu, v náhody, ale hlavně asi ve vlastní moc nad celým světem, necítí potřebu pokory, často jej žene vpřed jen touha po moci nebo touha prožít svůj život v materiálním dostatku a pohodlí. Právě tuto víru jsem opustil, když jsem se stal muslimem. Islám však v žádném případě nevede k askezi, člověk může mít jakýkoliv majetek, pokud jej nabyl poctivě, ale je to zkouška. Měl by z něj také rozdávávat potřebným.

Tato otázka se v poslední době často objevuje. Některé verše Koránu se totiž netýkají náboženství ani morálky, ale zmiňují čistě vědecká fakta, ohromující fakta, týkající se našeho neohraničeného vesmíru, hluboká a přesvědčivá fakta geologická, oceánografická, biologická, embryologická i jiná. Tato fakta byla v Koránu zmíněna velmi zřetelně, což vyvolalo zájem a diskusi mezi vědci a specialisty z různých oborů. Když si uvědomíme, že Korán je kniha seslaná před 1400 lety, hodně vědců připustilo, že takové informace nemohou pocházet ani od Muhammada, ani od nikoho z jeho současníků. Některá fakta zmíněná v Koránu vysvětlila až moderní věda v posledních desetiletích. Tyto informace jsou nepochybně od toho, kdo stvořil a ví, co stvořil. K tomuto názoru se přiklonilo i mnoho známých vědců, např. Keith L. Moore, profesor embryologie na universitě v Torontu, J. Y. Cousteau, známý francouzský badatel a oceánograf, prof. T. Tagason, děkan Lékařské fakulty na universitě Shying May v Thajsku, J. Sumson, profesor gynekologie na universitě v Chicagu a mohl bych jmenovat mnoho dalších. Přesto všechno nelze říci, že Korán je vědecká kniha, není ani náboženská kniha, tak jak tomuto výrazu rozumíme zde v Evropě, ani kniha o morálce nebo společenská kniha, i když se podrobně vyjadřuje o morálce a o vztazích mezi lidmi, skupinami, státy, o vztazích v rodině a pod. K této svaté Knize, jak jsem ji poznal a studoval její obsah, nechci dodat více, než že je to Boží slovo neboli kniha od Boha. <>i a specialisty z různých oborů. Když si uvědomíme, že Korán je kniha seslaná před 1400 lety, hodně vědců připustilo, že takové informace nemohou pocházet ani od Muhammada, ani od nikoho z jeho současníků. Některá fakta zmíněná v Koránu vysvětlila až moderní věda v posledních desetiletích. Tyto informace jsou nepochybně od toho, kdo stvořil a ví, co stvořil. K tomuto názoru se přiklonilo i mnoho známých vědců, např. Keith L. Moore, profesor embryologie na universitě v Torontu, J. Y. Cousteau, známý francouzský badatel a oceánograf, prof. T. Tagason, děkan Lékařské fakulty na universitě Shying May v Thajsku, J. Sumson, profesor gynekologie na universitě v Chicagu a mohl bych jmenovat mnoho dalších. Přesto všechno nelze říci, že Korán je vědecká kniha, není ani náboženská kniha, tak jak tomuto výrazu rozumíme zde v Evropě, ani kniha o morálce nebo společenská kniha, i když se podrobně vyjadřuje o morálce a o vztazích mezi lidmi, skupinami, státy, o vztazích v rodině a pod. K této svaté Knize, jak jsem ji poznal a studoval její obsah, nechci dodat více, než že je to Boží slovo neboli kniha od Boha.

Pokud některé kruhy v poslední době obviňovaly islám, nebylo to pro mě něco nového ani překvapivého, protože to nebylo poprvé a myslím, že ani naposledy. Přitom to podle mého názoru není odůvodnitelné. I když připustíme, že muslimové provedli nějaký násilný čin, nelze z něj obviňovat islám. Je to stejné, jako bychom obviňovali např. křesťanství nebo jiné náboženství z terorismu v Irsku, Španělsku, Švýcarsku, na Korsice, z etnických čistek v Bosně, výbuchu v Oklahoma City a tak dále. Mimochodem z hrozného teroristického činu v Oklahomě byli také ihned obviněni muslimové a pak se ukázalo, že jej provedl Američan, příslušník sekty, která se odtrhla od Církve adventistů a vychází z bible. Nebylo by však správné používat termínů jako křesťanský terorismus, protože každý ví, že křesťanství ničemu takovému neučí. Stejně tak islám odmítá terorismus v jakékoliv podobě a zabití jednoho nevinného člověka je v Koránu přirovnáno k zabití celého lidstva. Snažíme se podobné věci vysvětlovat. Terorismus nemá náboženství a najdeme ho mezi ateisty i mezi příslušníky všech vyznání.

Muslimem se stává člověk tehdy, uvěří-li v to, že existuje jeden jediný Bůh a Muhammad je Jeho prorok. Význam slova muslim je být podřízen Boží vůli, tedy řídit se tím a snažit se žít podle toho, jak nám to ukázali Boží poslové, respektive ten poslední, jehož poselství završuje všechna předchozí a je určeno právě pro tuto dobu. Smyslem života muslima je uctívání Boha. A jelikož v islámu se neodděluje světské od náboženského, jako je tomu v evropském pohledu na náboženství, za uctívání Boha je považováno nejen pravidelné konání modlitby, půst a almužna, ale také to, že věřící muslim např. nekrade, není nevěrný své manželce, poctivě studuje nebo pracuje, postará se o své rodiče, hlavně když zestárnou, nebere drogy a nepije alkohol a tak dále. Víra musí být vždy potvrzena skutky a naopak. Jedno bez druhého nestačí. Muslim musí věřit ve všechny proroky, jak Muhammada, tak i Ježíše, Mojžíše, Abraháma a další a nedělat rozdíl mezi nimi.

Islám je u nás stále ještě poměrně novým náboženstvím, protože jsme mu byli v minulosti do značné míry uzavřeni, na rozdíl od velké většiny západoevropských zemí a také východní Evropy. Přesné číslo muslimů u nás je těžké uvést, protože nemáme statistiky, ani nevedeme evidenci. Odhady se pohybují okolo deseti tisíc, převážně cizinců z nejrůznějších zemí, od Evropy přes severní Afriku až po Indonésii. Je mezi nimi i asi 500 rodilých Čechů a toto číslo stále roste.

Muslimská komunita je poměrně malá, tvořená především studenty. Nemáme zde lidi, kteří studovali islámskou teologii ani specialisty pro vedení islámského centra, nemáme podporu od kteréhokoliv státu a žijeme jen z darů od jednotlivých osob. Z těchto důvodů jsou naše aktivity zatím jen omezené a často nestačí pokrýt zájem o islám ze strany naší veřejnosti. Zatím jsou v Praze a v Brně dvě islámská centra, která slouží muslimům i nemuslimům. Snažíme se tu pořádat přednášky, kurz arabštiny, vydávat časopisy a brožury o islámu a začali jsme provozovat internetové informační stránky (www.islamcz.cz, www.muslim.cz). Jinak hledáme další možnosti, jak rozšířit naše aktivity.

Je známé, že každá minorita má ve většinové společnosti nějaké problémy, zvláště pokud není v jejích silách, aby je řešila sama. U nás je jeden z hlavních problémů je ten, že muslimská komunita není dosud uznána státem. Současná legislativa je postavená tak, že nám plnoprávnou registraci neumožní ani v dlouhodobém výhledu. Muslimové v nemuslimské společnosti se také často musejí vyrovnávat s některými jevy, které jsou v západní civilizaci běžné a které jsou islámskému prostředí naopak cizí. Podle mých zkušeností však muslimové žijící u nás vážné problémy s většinovou společností nemají a cítí se tu vcelku dobře. Islám je náboženství pro kohokoliv bez ohledu na jeho rasu a národnost a může být praktikováno kdekoliv na světě. Samozřejmě že v zemích s převahou muslimského obyvatelstva to mají muslimové v mnoha směrech jednodušší. Na druhé straně, ale to už s islámem nesouvisí, protože režimy v muslimských zemích většinou islámské nejsou, muslimům v mnoha jejich zemích chybí různé svobody. To je jeden z důvodů, proč někteří z nich přicházejí také do Evropy a usazují se tu, i když zde mají jiné problémy.

Kdybychom se podívali do historie, tak bychom viděli, že islám byl zneužitý mnoha organizacemi, stranami i státy, které usilovaly o prosazení svých zájmů, a to vše jménem islámu. Také dnes jsou v některých muslimských zemích uznané vlády, které jsou velmi daleko od islámu, a přesto říkají, že jsou islámské a že jim na osudu islámu záleží. Zneužít k jiným cílům se však dá každé náboženství a ideologie a také se to často děje.

V naší zemi jsou dva hlavní muslimské svatostánky, ale svou funkcí to jsou spíše islámská kulturní centra. Jedno je v Praze 9 a druhé v Brně na Vídeňské ulici. Jejich hlavní částí je modlitebna, dále knihovna, místnost na přednášky apod. Konají se zde páteční bohoslužby (promluva imáma je pronášena v arabštině, češtině a angličtině) a probíhají další akce, program v měsíci ramadánu, oslavy svátků atd. Jsou otevřená denně, a to i pro zájemce z řad nemuslimů, kteří by se chtěli třeba jen podívat nebo se dotázat na něco ohledně islámu.

"Svatá válka" - takto vyslovený termín nenajdeme v žádné islámské literatuře - v Koránu, prorokových výrocích apod. Pro muslimy je to pojem úplně neznámý. Slovo džihád má význam úsilí nebo boj, a to ve smyslu úsilí dělat něco dobrého, trpělivost nebo vnitřní boj proti svým špatným vlastnostem. V našich myšlenkách, slovech a činech bychom se měli snažit, aby byly co nejlepší a nejčistší. Toto je hlavní význam slova džihád v tom každodenním životě. Existuje také džihád se zbraní v ruce, ale ten může vyhlásit jen oprávněná autorita, za specifických podmínek a nikdy se nemůže jednat o agresi proti nevinnému. Je to víceméně obranný boj, ale i při něm musejí být dodržována určitá pravidla - nezabíjet ženy, děti, staré lidi, mnichy v chrámech, ani zvířata a nepálit stromy. Válka podle islámu nemůže být v žádném případě ani svatá, ani oblíbená. To potvrzuje i jeden z výroků proroka islámu: "Nepřejte si střetnout se s nepřítelem, ale pokud je to nezbytné, tak buďte neochvějní."

Modlitební směr ke svatyni Kaaba v Mekce je pro všechny muslimy jednotný. Muslimové mají jeden směr a jednu cestu a cítí, že patří k sobě, že nikdo není sám, vše by měli dělat společně, nikdo v islámu není povýšen nad druhé, a že člověk nemůže uctívat Boha jak chce on sám. Dodržování směru modlitby je součástí učení Koránu a je povinné pro toho, kdo tento směr může určit. Metod, jak jej lze určit, je mnoho, teď můžeme použít kompas, určit jej z mapy, podle slunce, hvězd, výpočtem z údajů o zeměpisné šířce a délce atd.

Podle mých zkušeností a podle názorů ostatních muslimů z naší komunity vím, že muslimové jsou tu přijímáni dobře a vztah obyvatel ČR k nim je vcelku přátelský. Myslím si ale, že názor některých Čechů na islám vychází z často povrchních informací, které mohou být zkreslené díky tomu, že je spojován s mnoha projevy, které nemají s jeho duchem a jeho principy nic společného. Někdy jej posuzujeme podle režimů v zemích s převahou muslimského obyvatelstva, jindy podle tamních tradic a zvyklostí, často se velmi lišících v různých oblastech muslimského světa, či podle chování některých muslimů. V médiích čteme a slyšíme o projevech násilí s přívlastky muslimský a islámský, aniž by se autoři těchto komentářů zabývali příčinami násilí a tím, kdo za ním stojí, jedná-li se o obranu proti agresorovi, odboj proti okupaci či jiné formě útlaku anebo o skutečný a neomluvitelný extremismus. V poslední době se však lidé začali o islám mnohem více zajímat a ptát se, shánějí knihy o islámu a překlad Koránu.

Tato otázka je zde v Evropě často zkresleně chápána, ale jsem si jistý, že po pečlivém prostudování islámu by hodně lidí svůj názor změnilo. Značná část Koránu se týká vědy o společnosti a její morálky. A základním kamenem společnosti je rodina. V rozdílném pohledu na rodinu vidím možná jeden z největších rozdílů mezi západní a islámskou společností. Rodina je v islámské společnosti velmi provázaná a soudržná a každý zná své rozvětvené příbuzenstvo i rod po mnoho generací dozadu. A v rodině je hlavní postavou žena. Proto je v islámu žena chráněna a musí být o ni dobře postaráno. Prorok řekl: "Ráj je pod nohama matek", protože se starají o děti, nosí je, rodí, kojí a vychovají. Žena v islámu není jen polovinou společnosti, ale také vychovává druhou polovinu společnosti. V této společnosti nejvážnější smlouvou, která může být mezi dvěma jednotlivci uzavřena, je manželství. Musí být registrováno u soudu a lidé z okolí by o něm měli vědět. Aby nedocházelo k nežádoucím vztahům mezi mužem a ženou, klade islám velký důraz na morálku, protože jaká je rodina, taková je pak i celá společnost.

Při hodnocení postavení ženy v islámu bychom měli rozlišovat mezi islámskou společností a národními kulturami a zvyky. Názor, že muslimská žena je utlačovaná, však někdy vychází i ze dvou zásad, které v islámu skutečně své místo mají - z jejího oblečení a z toho, že islám připouští omezenou polygamii. Co se týká oblečení, myslím, že je lze přirovnat k oděvu jeptišek, které nikdo nepovažuje za diskriminované, jsou naopak respektovány. Tak je tomu i s ženou v islámské společnosti. Ony samy věří, že by tak měly chodit oblékány a své tělo ukazovat jen svému manželovi. Myslím, že v tom je také ochrana rodiny a prevence před nevěrou. Pokud je někdo toho názoru, že žena je v islámu utlačována a ponižována, ať mi vysvětlí, jak je možné, že mezi novými muslimy v Evropě jsou 4/5 žen. Co se týče polygamie, v islámu je povolena pouze tehdy, že se muž dokáže postarat o obě manželky a v ničem neupřednostňuje jednu před druhou. Právo ženy je uvést ve svatební smlouvě nesouhlas s tím, aby si její manžel v budoucnu vzal druhou ženu. Většinou je to tak, že sňatek muže s druhou ženou řeší nějaký problém. V historii například byly situace, kdy po válkách bylo ve společnosti více žen. Ony samy často daly přednost tomu, být jednou ze dvou manželek a mít rodinu a být citově a hmotně zabezpečeny, než zůstat celý život samy. Také v případě neplodnosti ženy nebo jejím úrazu s trvalými následky, může být polygamie řešením, pokud se nechtějí rozvést a muž chce mít potomky. V současné době se těmito případy setkáváme jen velmi zřídka. Myslím si, že polygamie je i u nás v Evropě a je mnohem více rozšířená, jen není registrovaná, je bez podmínek a právního zabezpečení ženy. Žena v islámu musí získat nezbytné vzdělání, může pracovat, vlastnit majetek a její hlavní povinností je postarat se o výchovu dětí. Na ostatních věcech týkajících se domácnosti se podílí společně s mužem a závisí to na jejich dohodě v rodině. Muž má naopak hlavní povinnost rodinu po všech stránkách zabezpečit.