19. 10. 2001
Britský ministr vnitra chce zavést nové zákony, aby se podněcování k náboženské nenávisti stejně jako k rasové nenávisti stalo trestným činem. Ale jeho projev ve sněmovně vyvolal legitimní znepokojení ohledně toho, jaký to bude mít dopad na svobodu projevu a na satiru, jak argumentoval Rowan Atkinson v dopise listu Times.
Naše občanská práva a svobody nejsou nějakým darem od politiků nebo soudců. Máme na ně ústavní právo jako britští občané. Byla to právě vláda, jíž je David Blunkett členem, která moudře rozhodla, že budou muset britské soudy interpretovat právo v souladu se základními lidskými právy. Je zjevné, že ministři i členové parlamentu se musejí pokusit vytvářet zákony tak, aby to bylo slučitelné se Zákonem o lidských právech.
Vláda by si měla dát pozor a jednat velmi opatrně. Nutnou podmínkou pro reformu zákona v této citlivé oblasti je zrušit archaický a nepoužitelný zákon o rouhání a nahradit ho úžeji definovaným novým trestným činem, spojeným s vyvoláváním veřejného chaosu.
Existence zákona o rouhání, který ochraňuje jen teologii anglikánské církve, je zbytečným zdrojem pocitu křivdy zejména pro některé britské muslimy, kteří ho považují za diskriminační. Právě na základě tohoto zákona byl učiněn neúspěšný pokus žalovat Salmana Rushdieho a nakladatelství Viking Penguin za urážku islámu knihou Satanské verše.
Anglikánská církev nepotřebuje ochranu zvláštním trestným činem. Rozšíření zákona o rouhání na ochranu jiných náboženství by bylo zdrojem sporů a nesnášenlivosti mezi příslušníky různých náboženských vyznání a ohrozilo by to svobodu projevu. Co je pro jednoho člověka náboženským vyznáním, je pro jiného rouháním.
V roce 1985 navrhla britská Právní komise, aby byl trestný čin rouhání zrušen. Byl přitom vysloven menšinový názor, že by měl být nahrazen nějakým novým trestným činm, avšak vlády od té doby v této věci nijak nejednaly.
Měli bychom se poučit z nedávných událostí v Irsku. V nesmírně významném soudním rozhodnutí konstatoval irský Nejvyšší soud, že je "nemožné definovat, co je trestný čin rouhání". Tím v podstatě tento trestný čin zrušil.
Irský pokus stíhat rouhání se týkal listu Sunday Independent, který otiskl nechutný kreslený komentář, komickou karikaturu kněze, který drží v jedné ruce hostii a v druhé ruce kalich. Autor podnětu pro stíhání tohoto trestného činu argumentoval, že účelem tohoto obrázku a textu pod ním bylo urazit náboženské přesvědčení čtenářů tím, že zesměšnil eucharistii a její provádění. Irský Nejvyšší soud nedovolil, aby bylo zahájeno v této věci trestní stíhání proti listu Independent. Avšak v Irsku existuje trestný čin vyvolávání náboženské i rasové nenávisti a trestným činem je i náboženská a rasová diskriminace.
Máme-li zavést nový trestný čin podněcování k náboženské nenávisti, parlament by měl v Británii zrušit trestný čin rouhání. Mohli bychom pak opsat irský zákon a zakázat vyvolávání nenávisti, které je úzce definováno a konkrétně vázáno na slova, chování, obrazy či zvuky, které jsou výhružné, sprosté a urážlivé, anebo je pravděpodobné, že vyvolají nenávist. Měli bychom učinit náboženskou diskriminaci stíhatelnou v občanském právu.
Tyto reformy by ochraňovaly menšiny, jako jsou židé, síkhové, muslimové či hindové před vážnými trestnými činy proti veřejnému pořádku, aniž by nutně omezovaly svobodu projevu. Takový zákon by neohrožoval satiru ani ostrou kritiku náboženské víry či její absence.
V roce 1994 jsem se pokoušel tímto směrem změnit zákon. Tehdejší konzervativní vláda se proti těmto změnám postavila, protože, jak mi sdělila, nebyla si "vědoma důkazů, že existuje v Británii vážnější problém, týkající se podněcování či diskriminace či nenávisti na základě náboženského přesvědčení občana".
Britské vlády už dlouho zastávají názor, že je přípustné začít omezovat svobodu projevu, avšak výlučně v těch případech, kdy existuje pravděpodobnost a úmysl, aby to vyvolalo vážné nebezpečí veřejnému pořádku (veřejné nepokoje). Tento princip by měl zůstat základním kamenem inteligentního vytváření zákonů. Britské vlády také už dlouho zastávají názor, že není správné změnit zákon jen proto, aby bylo možno potrestat ty osoby, které pouze urážejí náboženské názory jiných osob.
Po barbarských útocích z 11. září prosím klidně zakažte podněcování k nenávisti a k veřejným nepokojům, avšak nezavádějme zákony, které by zakazovaly posměch či pohrdání náboženskou vírou.
Vytisknout24.1. 2015
Podle údajů z loňského května žije v Česku asi 21 tisíc dětí v ústavech. Odborníci na práva dětí tvrdí, že zhruba třetina se jich tam ocitá zbytečně a další třetina v nich stráví příliš dlouhou dobu. V Evropské unii se ČR řadí mezi země s n...