Kolik lidí, které denně potkáváte, by šlo rabovat či lynčovat?

Brány všedního zla se pootevřely

22. 12. 2016 / Bohumil Kartous

Každému vrtá hlavou, jak je možné, že se někdo dopustí teroristického zločinu na nevinných lidech. Považujeme to za anomálii, zrůdnost, deviaci, nemoc. Málokdo si uvědomuje, jak tenká hranice dělí úplně normální a běžné, jinak mírumilovné lidi od toho, aby se začali chovat jako zrůdy.

Phil Zimbardo zasvětil svůj výzkum psychologii zla. Po Milgramově experimentu, který dokázal, že člověk je schopen na základě působení nějaké vnější autority zajít v podstatě do jakéhokoliv extrému, co se týká ubližování jiným, přišel Zimbardo s vlastním pokusem, dnes známým jako Stanfordský vězeňský experiment. V něm dokázal, že pouhým hraním předem určených rolí, v nichž máte explicitní moc nad jinými (či naopak podřízení jiným), téměř okamžitě vzniká potřeba moci zneužívat a týrat bezmocné. 

Sociální psychologové druhé poloviny 20. století neobjevili jev, který by byl do té doby nevídaný. Naopak.  Milgramovi a Zimbardovi se "pouze" podařilo velmi dobře vysvětlit holocaust, gulag a jakékoliv další organizované a institucionalizované násilí, které se dělo jako součást všedního života celé společnosti, ať už za jejího aktivního přispění nebo pasivního přihlížení.

Proti tomu, aby se taková situace opakovala, neexistuje žádná definitivní pojistka. Děje se tak opakovaně v celé známé historii lidstva na různých místech a v různých časech, v malém i epochálním měřítku. Ze zkušenosti z poválečné Evropy je možné odvodit, že jediné, co skutečně může bránit opakování situace, kdy se teror stane "prací jako každou jinou" je konstitucionální společenská shoda na tom, že existuje nějaká nepřekročitelná hranice, za kterou je nejen nemorální, ale i nezákonné zacházet.  Obecně se pro tuto mez vžil termín základní lidská práva a svobody. Shoda na nich vznikla právě jako následek hrůz masového vyvražďování během druhé světové války. Hrůz, kdy byli obyčejní lidé na základě příkazu autorit a prostého pocitu moci ochotní k násilí na druhých.

Evidentně ale nestačí usnést se a očekávat, že kodifikace základních lidských práv bude platná navždy. Naopak. Planetární sever si vyčlenil prostor tzv. lidských práv zejména sám pro sebe, nikoliv pro ostatní. Po celou dobu, kdy se postupně téměř do všech ústav rozvinutých zemích v nějaké podobě dostávala lidská práva, byla tato s naprostou ignorancí a cynismem v jiných částech světa porušována. Za přispění těch, kdo z nich sami čerpali elementární bezpečnost a svobodu ve svých společnostech. 

Jenže i tento stav se zdá být u konce. Brexit byl - mimo jiné - také otázkou možné "redefinice" lidských práv, což v pojetí "leavers" znamená jejich faktické omezení. Otevřené opovrhování lidskými právy dává najevo zvolený prezident USA Donald Trump. O populistech a autoritářských politicích ve střední Evropě není třeba hovořit. V západní Evropě jsou na vzestupu jiní populisté, kteří udělali z univerzálních lidských práv základ své oportunistické politiky.

To všechno napomáhá měnit atmosféru ve společnosti, kdy se někteří lidé domnívají, že už se zase cosi zakázaného smí. Brexit vedl zcela jednoznačně k řadě napadení a k vraždám cizinců ve Velké Británii. Lůza pochopila výsledek referenda tak, že někteří lidé svá práva v tom okamžiku ztratili a je možné s nimi zacházet jako s obtěžující havětí. V České republice tleská významná část společnosti pomatencům, kteří chtějí věšet "zrádce", posílat muslimy do plynu nebo prostě jen někomu rozbít "černou hubu".

Pokud budeme tolerovat změnu společenské atmosféry, ve které znovu začnou být podobné postoje považovány za legitimní či dokonce žádoucí, jsme na nejlepší cestě k opakování situace, kdy se teror stane nikoliv výjimečným aktem hrůzy, ale hrůzou přijímanou se všedním (ne)zájmem. Dveře jsou pootevřené...

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout