Nový historický seriál ČT, který je až sakra aktuální

22. 12. 2016 / Jan Čulík

Zhlédl jsem první díl seriálu, z období kolem Mnichova a nacistické okupace po březnu 1939. Film je velmi dobře napsán (to je výjimka, většina současných českých filmů mívá špatně napsané scénáře). Nejsem si už jist, zda je také dobře zahrán - scény natáčení veseloher v dobových filmových ateliérech mi připadly trochu dřevěné.

Robert Sedláček však při tiskové konferenci shrnul, co si ze scénáře Terezy Brdečkové odnesl: že ani za nacismu ani za komunismu nešlo o ideologii, ale o to, jak daleko byli jednotliví lidé schopni a ochotni jít v době, kdy se rozložily základní civilizační principy.

Nevím, zda si čeští televizní diváci, až budou seriál od ledna 2017 sledovat, uvědomí, jak zatraceně je toto téma aktuální. I dnes se rozkládají základní civilizační principy a i dnes jde o tom, jak daleko budou jednotlivci ochotni upustit od etiky, morálky a slušnosti.

Film provází přízračnou atmosférou, v níž sledujeme právě propad jednotlivých osobností, nejrůznější reakce, jak čelí nátlaku nacistického režimu. Když režisér náhle na place oznámí, "Já dál nebudu točit, dokud tady bude ten židák" a donutí židovského herce k odchodu ze studia i ze zaměstnání, uvědomujeme si, že tehdejší antisemitismus je stejný jako dnešní islamofobie v České republice?

Když jsem připravoval anglické titulky k děsivému rozhovoru s Evou Zahradníčkovou o týraných, zapomenutých uprchlících v řeckých táborech, velmi nepříjemně a velmi silně jsem pociťoval, že atmosféra, kterou v novém televizním seriálu ČT zpřístupnili Sedláček a Brdečková, je v dnešní době v Evropě stejná.

Jak je možné, že pokračujeme nevzrušeně se svým normálním životem, zatímco pár set kilometrů od nás se třesou zimou malé děti bez zimního oblečení a bez bot, bez lékařské péče a s jedním jídlem denně?

Nechci žít v Evropě, kde jsou někteří lidé bez jakékoliv viny uvrženi do situace druhořadých či třetiřadých občanů v novodobých koncentračních táborech. Víme skutečně, že se to nemůže za několik pár let stát i nám? Není mi příjemně, když vím, že nedaleko ode mne, žijícího pohodlným evropským životem, se kdosi třese zimou bez řádného oblečení a žije a je terorizován pod pár plachtami igelitu.

Jak je možné, že to dopouštíme a že nenutíme své politiky, aby proti této zvůli, nespravedlnosti a bezpráví jednali?

Dopadnou tito lidé jako za nacistů a za stalinismu?

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout