K transformaci psychiatrické péče

20. 12. 2016 / Kateřina Duchoňová

Až na výjimky chybí terénní zdravotnická péče, která by vedla k časným intervencím přímo v domácnostech pacientů, na ulici nebo v nízkoprahových zařízeních. Například ze zprávy Mapování stavu psychiatrické péče (2012) vyplývá, že až pětina příjmů do lůžkových psychiatrických zařízení probíhá bez jakéhokoliv doporučení.

Problematika psychiatrické péče se vyznačuje také velkým důrazem na sociální oblast, řada pacientů žije v nevyhovujících sociálních podmínkách, mají dysfunkční rodinné zázemí, jsou ohrožení ztrátou bydlení či zaměstnání, a to zvláště ti, kteří trpí závažnou duševní poruchou u které je vysoké riziko chronifikace. I proto vyvstala potřeba vybudovat sítˇzařízení , která by byla dobře dostupná, pracovala v terénu i v ambulantní formě a propojovala by zdravotní a sociální služby.

Vznikl tak koncept Center duševního zdraví, který je prozatím zaměřen především na pacienty se závažnou duševní poruchu z okruhu psychoz a afektivních poruch. Tedy by do jejich péče patřili především pacienti se schizofrenií, schizoafektivní poruchou, poruchou s bludy, bipolární afektivní poruchou a periodickou depresivní poruchou.

Centra duševního zdraví by koordinovala komplexní péči o pacienta, jež by respektovala bio-psycho-sociální pohled na jedince a zaměřovala by se i na tzv. case management, tedy dlouhodobé provázení konkrétních pacientů s terapeutickým a socio-rehabilitačním plánem.

Účelem těchto zařízení je především zvýšení kvality života lidí s duševním onemocněním, preventivní péče, včasný záchyt relapsu onemocnění a tím snížení rizika častých a dlouhodobých hospitalizací, kterými je právě psychiatrie stále typická. Centra duševního zdraví by kromě terénní a ambulantní péče, také zajištˇovala denní stacionáře se strukturovaným programem a měla by k dispozici i stabilizační lůžka (2-8) pro pobyt nepřesahující 10 dnů, tento typ služeb by sloužil pro region s 200-500 tisíci obyvateli, v některých krajích jsou tato centra zvláště potřebná, protože sítˇkomunitní psychiatrické péče nebo i návazné péče o duševně nemocné chybí. Je tomu tak například v Karlovarském, Pardubickém nebo Moravskoslezském kraji, ale i v dalších krajích je stav psychiatrických služeb neuspokojivý.

Tímto by pochopitelně vzrostly celkové náklady na psychiatrickou oblast, ale zároveň by se ušetřily náklady na dlouhodobé hospitalizace nebo terapii přidružených somatických potíží, které mohou být nedostatečně léčeny právě dlouhodobým duševním onemocněním pacienta. Ten potom nevyhledá včas lékaře ani pro fyzické potíže, protože je zcela pohlcen psychozou nebo depresí. Také by model komunitní péče mohl snížit riziko závislosti na návykových látkách, která je u pacientů se závažným duševním onemoc něním poměrně častým problémem. Přináší jim úlevu v bezútěšné situaci, kdy se nemají na koho obrátit, termíny psychiatrických kontrol jsou v dlouhých časových intervalech a možnost důkladného probrání všech potíží chybí.

Zároveň by se mělo zlepšit sociální fungování pacientů. Centra duševního zdraví by mohla pomoci zlepšit sociální podmínky pacientů, jejich zaměstnanost, pomoci s finanční gramotností a dluhovou problematikou, tím by mohla být i prevencí bezdomovectví a kriminality.

Výhodou Center duševního zdraví, která již v posledních měsících postupně vznikají, by byl i multidisciplinární tým, který by zahrnoval i člověka se zkušeností s duševní nemocí jako tzv. peer konzultanta nebo laického terapeuta. V loňském roce ministr zdravotnictví přislíbil, že již v r. 2017 budeme mít v ČR celkem 30 center duševního zdraví, peníze na jejich výstavbu by měly jít převážně z evropských fondů, to ale jistě nebude stačit na dlouhodobé financování, je potřeba najít z dlouhodobého hlediska jiný zdroj financování, nejlépe navýšení financí ze státního rozpočtu a nové úhrady od pojišťoven, případně i zvyšování plateb za státní pojištěnce, aby byl projekt udržitelný.

V České republice je ročně na psychiatrii hospitalizováno kolem 60 tisíc pacientů, počet pacientů vyhledávajících ambulantní psychiatrickou péči každým rokem narůstá. Přitom se průběžně snižuje počet lůžek ve velkých psychiatrických nemocnicích a také vzhledem k dlouhodobě trvající krizi ve zdravotnictví ubývá personálu. Je nutně potřeba vytvořit takové podmínky lékařům a střednímu zdravotnickému personálu, aby byl ochoten pracovat nejen v nemocnicích, ale i v komunitních službách, to je kromě problematiky financování další problém.

V dalším plánu by se měla reforma psychiatrické péče dotknout i dětských pacientů, osob závislých na návykových látkách, lidí s poruchou osobnosti a gerontopsychiatrických pacientů.

Z běžné praxe víme, že chybí specialisté na dětskou psychiatrii, gerontopsychiatrii i AT problematiku, všeobecné psychiatrické ambulance často pro výrazné přetížení nestačí. Chybí denní stacionáře pro děti a staré lidi trpící duševním onemocněním,je malá možnost respitních pobytů k odlehčení pečujícím rodinám nebo jsou za vysokou úhradu, jež si mnoho lidí nemůže dovolit. Není k dispozici ani dostatek terapeutických komunit, psychoterapeutických skupin a terénní péče pro závislé a pacienty s poruchami osobnosti, zvláště potom s emočně nestabilní poruchou osobnosti, která se v posledních letech objevuje stále častěji a není zvladatelná pouze pohovory v ambulanci.

Zájem by se měl soustředit i na vybudování sítě domovů důchodců se zvláštním režimem pro osoby trpící syndromem demence, je velmi komplikované umístit gerontopsychiatrické pacienty z psychiatrických léčeben, pokud rodina chybí nebo si nemůže dovolit celodenní péči o pacienta.

Téměř každodenně se v rámci psychiatrie řeší nedostatečné kapacity, co se týče personálu, volných lůžek v psychiatrických zařízeních i následné psychiatrické péče, lidé se dostávají k léčbě pozdě, s rozvinutými známkami duševního onemocnění, v neutěšené rodinné a sociální situaci, po stabilizaci a zaléčení se často vrací do stejných podmínek a bývá jen otázkou času, kdy se dostaví k další hospitalizaci. Reforma psychiatrické péče je proto nejen potřebná, ale i nezbytná.

Vyšlo ve Zdravotnických novinách roč. 65, č. 20, str. 6

Vytisknout