Dogmatická vzpoura proti diskursu jako nemilé překvapení digitálního věku

Vyčerpaly západní společnosti svůj hodnotový kredit?

24. 11. 2016 / Bohumil Kartous

Je to k popukání. Desítky let střádání kritického materiálu, který dokazuje tezi o ovládání veřejného diskursu mocnými, se najednou, během pár let obrátí v další stupeň dialektického procesu: v antitezi. Na místo vzdělaného intelektuála ji ovšem reprezentuje nepříliš vzdělaný běloch, který si sice žije nad historické poměry dobře, nicméně v jeho světě se přihodilo něco, co ho hluboce znepokojuje a čemu přestává dost dobře rozumět. 

Jako v případě boje za sociální a lidská práva v časech prvních průmyslových revolucí jsou to zdánlivě ti bezmocní, kdo se chopil role dějinného hybatele. To je ovšem jen zdání. Hybatelem jsou ti, kdo pochopili, že kritická masa západních společností je dostatečně zralá na to být "pohnuta". Pozoruhodné je, jak málo k tomu stačilo. Několika prefabrikovaných manipulací, vyprávěných jako hororové příběhy blížícího se konce, jemuž je třeba se vyhnout. Roli padouchů sehrávají hordy muslimských (polských, mexických) nájezdníků a pseudohumanisté, kteří jsou s nimi spřaženi v dějinném komplotu. Pokud nějaká média odmítla tyto příběhy vyprávět, stačilo je označit za média jednající ve prospěch stávajícího establishmentu, což mohla být koneckonců pravda. Jenže někdy je establishment lepší než jeho antiteze, jak se ukazuje na posunu v západních společnostech směrem k populismu a demagogii.

Prostor pro tvůrce veřejného mínění za posledních deset let rozrostl do nebývalých rozměrů. Média mohla ovládat diskurs jen tehdy, byl-li informační prostor omezen na profesionalizovaná média. Jejich prostřednictvím bylo - pravda - možné prosazovat mnohem jednodušeji zájmy mocných. Zároveň ale nebylo tak snadné legitimizovat manipulace a konspirační teorie. Hegemonní diskurs měl své oběti na straně těch, kdo se mu z nějakého důvodu protivili. Fragmentarizace diskursu v prostředí internetu ale vedla k tomu, že se některá média přizpůsobila trendu (vesměs ta, jejichž produkce se řídí v zásadě jen iracionálním očekáváním svých zákazníků) a vedle nich vznikl naprosto nekontrolovatelný shluk nových médií, jež poskytují v podstatě jakémukoliv názoru a postoji dostatečnou identifikaci a oporu. Deník Guardian včera uveřejnil seznam konzervativních webů, které mají pomoci liberálně smýšlejícím lidem, kam se chodí jejich političtí oponenti "stravovat". A to jsou řekněme spíše serióznější média.

Dopady internetu a rozbití hegemonního diskursu jsou jiné, než předpokládají intelektuální kritici. Establishment je poražen stejně zdánlivě, jako je hybatelem dějin masa bezmocných. V případě brexitu i v případě prezidentských voleb jsou vítězi vrcholní prominenti establishmentu, kteří jsou pouze natolik nekonzistentní, že jim nevadí zneužívat veřejných nálad a stavět se do pozice, která jim v žádném případě nenáleží. Absolventi elitního Etonu, jako je tomu v případě stoupenců brexitu, nebo americký miliardář vskutku nejsou reprezentanty těch, kdo jim dali hlas. Tito manipulátoři spoléhají na to, že jejich voliči nejsou schopni posoudit dopady svého rozhodnutí. Stejně tak spoléhají, že bude vcelku jednoduché případná selhání opět docela dobře svalovat na ten proklatý "establishment", s nímž musejí stále bojovat.  

Je skutečně otázka, jak už několikrát opakovali jiní komentátoři, co se stane, až voliči brexitu a Trumpa zjistí, že je to celé podvod. Případně jestli budou vůbec ochotni si takovou variantu připustit. Pokud byli ochotni uvěřit, že někdo jako Trump, bohatý, narcistní ignorant reprezentující opak čehokoliv spojeného s veřejným zájmem, skutečně zastupuje jejich zájmy, a to pouze na základě retrográdních iluzí, jež nelze naplnit, je možné, že se nechají přesvědčit znovu. Možnost manipulace, zdá se, spíše narůstá než naopak. Zdá se, že establishment a jeho média už propásly svou příležitost něco s tím udělat. Je pravděpodobné, že ani poté, kdy se Trump a strůjci brexitu či Zeman zdiskreditují (ještě více než doposud), nic to nezmění. Jejich voliči jsou stejně oddaní iluzi, kterou jim tito populisté servírují, stejně jako jsou vrcholní představitelé establishmentu oddáni iluzi, že rozumí tomu, co se ve společnosti děje. Nebo aspoň byli, Nyní zjišťují, že nerozumí ničemu a že nevědí, jak z toho ven.

Ono to nebude jednoduché. Ani kdyby se vší pokorou nyní začali jezdit za běžnými lidmi mimo mocenská centra, kde se přirozeně kumulují jejich vlastní stoupenci a dávají jim dojem převahy, stejně nebudou schopni obhájit své status quo. Konkrétně v české společnosti se za pseudotématem imigrace, které pomohlo resuscitovat řadu politických mrtvol a navíc strhlo do populistické žumpy takřka celou politickou scénu, je prostě velmi dobře pěstěná nenávist vůči těm, kteří dosáhli na ty nejvyšší hrozny ve vinohradu, v němž se většina spokojuje s trsy u země. To, že jsou i ty bohatší a sladší než kdykoliv v minulosti, je irelevantní. Nespočetné případy toho, kdy byli běžní lidé v přímém přenosu svědky, jak se různí hochštapleři vysmívají, kterak se ji podařilo zneužít systému postaveného do velké míry na důvěře (ano, tak funguje demokracie), se nedají smazat. Fakt, že se jich pár dostane do kriminálu, jako se stalo nebožákům Janouškovi či Dalíkovi, je dost malá náplast. Lidé, kterým jsou podobné kauzy servírovány se stejnou pravidelností jako předpověď počasí, navíc mediální formou TV Prima či mnoha jiných podobných, těžko přesvědčíte o tom, že se něco změnilo.

Proto Zeman, proto Trump, proto brexit. Meritokracie se už vážně nemůže opírat o nástroj kontroly diskursu a pomatenci jásající nad vítězstvími psychopatů se domnívají, že vyhrála demokracie. Inu, instrumentálně ano, ale ve skutečnosti svědky série jejích nejtěžších porážek snad od Výmarské republiky v roce 1933. Následně válka vytvořila tak mocné memento, že z něj západní demokracie dokázaly žít 70 let. Podle Dahrendorfa trvá 60 let než dojde k hodnotové proměně společnosti. Vyčerpali jsme kredit?

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout