Donald Trump, nejúspěšnější výhonek odporu proti globalizaci:
5. 3. 2016 / Karel Dolejší
V druhé polovině 90. let minulého století odstartovala protesty proti plánované Mnohostranné dohodě o investicích (MAI) "horká" fáze antiglobalizačního či alterglobalizačního hnutí. Příznivci kritizovali preferování tržních vztahů na úkor všech ostatních, neregulovanou moc korporací a finančního průmyslu, "netransparentní" mezinárodní obchodní dohody. Jedním z aspektů antiglobalizace, i když zdaleka ne u všech příznivců, se stala kritika narušování státní suverenity.
Počátkem března 2016 se ve Spojených státech pomalu schyluje k listopadovým prezidentským volbám a v úvahu připadají vlastně už jen tři kandidáti: Donald Trump, Hillary Clintonová a Bernie Sanders. Oba jmenovaní muži jsou z hlediska vnitropolitického výrazem vrcholné nespokojenosti Američanů s politickým establishmentem, který ještě nedávno směroval zemi k výběru mezi dvěma dynastiemi, Bushi a Clintony. Z mezinárodního hlediska jsou Trump i Sanders izolacionisty a jednoznačnými odpůrci globalizace, jak se formovala zhruba od poloviny 70. let.
Zatímco se na tapetě ocitají především hrubé a rasistické výroky Donalda Trumpa, řada lidí v USA jej podporuje, protože jim slibuje omezit imigraci. Současně naznačuje, že bez přílivu přistěhovalců údajně začnou opět stoupat mzdy, které jinak u průměrného amerického zaměstnance co do reálné hodnoty již po dekády stagnují. A hovoří také o zdanění bohatých či ukončení zvýhodňování korporací.
Sanders se v daných bodech od Trumpa příliš neliší, a také proto jej "Nová levice" označila za rasistu. I on se vyslovuje pro omezení nedokumentované imigrace s příslibem zvyšování mezd. Jeho představa dobré společnosti se váže na idealizovaný obraz Skandinávie v letech 1965 - 1975.
Oba antiestablishmentoví antiglobalizátoři podporují cokoliv jiného, jen ne volný trh bez přívlastků, který coby horizont všeho snažení dominoval americké politice v letech 1975 - 2015. Přitom ale Trump má výrazně větší apel, protože pod svůj prapor mobilizuje ještě také osoby zainteresované na bělošské politice identity, která se masivně vymezuje proti agresívní politice identity některých Afroameričanů a (méně často) Latinoameričanů.
Když antiglobalizační / alterglobalizační hnutí začínalo, jistě si většina zakladatelů nepředstavovala, že tato tendence skončí právě u Trumpa. Lze jistě vést sáhodlouhé polemiky o tom, jak (ne)legitimně a účelově se Trump k protiglobalizačním proudům připojil a vykradl je. Nicméně v jedné věci je jasno: Ze všech antiglobalizátorů to jsou právě Trump a tak trochu mu sekundující Sanders, kdo dnes mají největší vliv.
Budoucí historici jednou prozkoumají, kdy přesně a u koho došlo k tomu, že antiglobalizátoři začali považovat globalizaci za absolutní zlo - a rozhodli se, že se v boji proti ní přestanou ohlížet na jakékoliv jiné zhoubné politické tendence. Kdy a kdo vlastně protlačil přístup, podle nějž autoritářství, izolacionismus, rasismus a xenofobie, paranoidní teorie mezinárodního spiknutí či posedlost "válkou civilizací" tvoří legitimního spojence v boji proti Velkému Satanovi globalizace. V Česku je to celkem jasné. V mezinárodním kontextu jde o otázku poněkud složitější.
Každopádně Donald Trump je nyní - alespoň co se týče předvolební rétoriky a průzkumů veřejného mínění - na nejlepší cestě stát se prvním antiglobalizačním prezidentem Spojených států.
K možným důsledkům takového scénáře pro evropský kontinent se vrátím někdy jindy.
Vytisknout14.4. 2016 / Ivo Barteček
Podle rozhovoru s Petrem Carvanem je na planetě k mání jen 0,7 % pitné vody. Zbytek je voda slaná, kalová, znečištěná, nepitná. 0,7 % není příliš. Mohli bychom se tedy začít bát nedostatku vody. Boj o vodu byl v osmdesátých letech hrozba, která plnil...
7.3. 2016
Politický boj na Západě dnes definují dvě hlavní pojetí. Jedno lze označit za "globalismus" a je nyní nejprominentněji zastoupeno německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Druhým je "teritorialismus", názor, který zastupuje velmi pravděpodobný Repu...