Channel Four News: Dnes večer: 10 000 lidí na makedonské hranici

2. 3. 2016

Trvá dvě až tři hodiny vystát frontu na jídlo. Čekání je tak dlouhé, že lidé ve frontě omdlívají. A není tady dost záchodů. Ani stanů.

Ve středu svítilo slunce. Ale když prší, mají promočené šaty a v noci je zima. Je tu tvrdé odhodlání a laskavost neznámých lidí. A to je dnes večer daleko důležitější, než hašteření Evropy.

Reportér Channel Four: Ať jsou nám za poslední rok tyto záběry jakkoliv důvěrně známé, příběh, který vyprávějí, je stále neuvěřitelný. Nekonečný proud lidí, jdoucích ve středu dopoledne severním Řeckem směrem k makedonské hranici. Nezáleží na tom, že ta hranice je uzavřena.

Pokud jste přežili letecké údery, vraždění islamistických extremistů či čluny pašeráků lidí, pokud jste se dostali až sem, pokud jste tak plní rozhodnosti jako tato žena z Aleppa v Sýrii, anebo tato vyčerpaná rodina z Damašku, pak se v této chvíli už nezastavíte.

Reportér: Jdete dál?

Abdelmajid Wardi, Iráčan: Ano.

Reportér: Stále se ještě usmíváte?

Abdelmajid Wardi: Je to jediná možnost, na cestě. My se nezastavíme.

Reportér: Kolečkové křeslo směřuje přes pole v členské zemi Evropské unie, jako by to bylo perfektně normální. A tady, samozřejmě, to perfektně normální je. I když OSN varuje, že tato skupina většinou Syřanů a Iráčanů směřuje do vznikající se humanitární krize. Vzniká tady v Idomeni. Je tu nyní více než 10 000 lidí a další stále přicházejí.

Tady jsme nalezli 8 Tadžiků z Afghánistánu, bydlících pod přikrývkou, rozprostřenou přes železniční nárazníky. "Ale to jsou hospodářští migranti," tvrdí Makedonci na druhé straně. Takže pro ně je to tady konec cesty. Více než jedním způsobem.

Trvá dvě až tři hodiny vystát frontu na jídlo. Čekání je tak dlouhé, že lidé ve frontě omdlívají. A není tady dost záchodů. Ani stanů.

OSN uvádí, že 1500 lidí spí pod širým nebem. Ismir Amada, Kurd z Kobani v Sýrii nemá stan ani přikrývky pro svou rodinu. Vypadá zmateně a unaveně, že nese své děti tak daleko.

Reportér: Na světě jsou samozřejmě daleko větší uprchlické tábory. Avšak toto místo je pozoruhodným památníkem selhání. Selhání zemí, z nichž tito lidé přicházejí. Selhání Turecka a dalších průchozích zemí, které uprchlíkům neposkytly slušné útočiště. A pak především, selháním Evropy, která tuto krizi ještě ani skoro po roce od jejího začátku nevyřešila.

Evropská komise ve středu navrhla nouzovou pomoc ve výši 700 milionů euro. 300 milionů z toho letos. Avšak v určitém smyslu peníze jsou ta jednoduchá věc. Zpracovat žádosti o azyl a rozmístit uprchlíky po Evropě je daleko obtížnější.

Reportér: Jaká praktická řešení potřebujete pro tyto lidi?

Babar Baloch, Vysoký úřad OSN pro uprchlíky: Řádný mechanismus, v jehož rámci by tito lidé byli přijati, bylo by jim poskytnuto přístřeší, a proces, aby lidi měli přístup k azylové proceduře a solidaritu pro uprchlíky, aby byli rozděleni pro relokačního plánu, schváleného Evropskou unií. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, situace se nedá stabilizovat.

Reportér: Kvóty byly schváleny loni. Ale schválená čísla se rychle stala nerealistickými, protože počty uprchlíků stále stoupají. Makedonci mají vlastní řešení. Za posledních 24 hodin nechali svou zemí přejít jen několik stovek osob.

Ve středu večer rodina Dubejsových z Hamasu v Sýrii bude spát v tomto malém stanu. Je jich šest. Jejich sny o Německu zůstávají jen sny. Říkají, že museli dát všechny své peníze pašerákům. Ale aspoň jejich spící děti mají přístřešek, díky laskavosti rodiny Aliů z Iráku, z Mosulu, kteří teď sídlí vedle.

Reportér: "Pořád chcete do Německa?"

Intisar Ali, z Iráku: "Ano."

Reportér: "Jinak je ale tohle pro vás konec cesty."

Intisar Ali, z Iráku: "Ne, ne. Zůstaneme tady tak dlouho, jak budeme moci."

Reportér: Ve středu svítilo slunce. Ale když prší, mají promočené šaty a v noci je zima. Je tu tvrdé odhodlání a laskavost neznámých lidí. A to je dnes večer daleko důležitější, než hašteření Evropy.

Imigrace do Evropy | Řecko
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.3. 2016