16. 9. 2015 / Daniel Rejman
Existují lidé, kteří dokázali na intelektuálním poli velké věci navzdory absenci formálního vzdělání. V našich končinách můžeme vzpomenout Václava Havla, jehož znalosti nepramenily ani tak z institucionálního či formálního vzdělání, jako spíše ze samostudia. Ačkoliv mu autoritativní klima nebylo nakloněno, hledal cestu ke znalostem na vlastní pěst. Americkému spisovateli Rayi Bradburymu pro změnu nepřála ekonomická situace v době Velké hospodářské krize a své znalosti chodil čerpat do veřejné knihovny, kde trávil dlouhé dny po celou jednu dekádu svého života.
Havel i Bradbury museli ujít velký kus cesty za poznáním sami bez pomocné ruky univerzity. Byli ochuzeni o rady, podněty, inspirativní myšlení a vedení zkušených profesorů a přesto celoživotně dokázali sytit vlastní hlad po vědění a zanechat po sobě zamyšleníhodné dílo.
Najdou se i tací, kteří disponují vzděláním například přírodovědného charakteru a formou samostudia vykročí ven za hranici „tvrdých věd“, aby pronikli do věd společenských. Stejně tak vědci humanitní či sociální někdy zabrousí do věd přírodních. Interdisciplinarita je jistě věcí zdravou a potřebnou. Nejen v poslední době jsme ovšem svědky toho, že vzdělanec, opírající svá slova o vlastní věhlas v jedné disciplíně, veřejně rozvíjí své kvaziteorie v disciplíně zcela odlišné.
Končící tropické léto v Česku nám všem může připomínat, že ekonom Václav Klaus je též samoukem-klimatologem. A jeho role ekonoma a prezidenta mu nejednou umožnily být slyšet právě v otázkách klimatu, třebaže v neprospěch jeho tvrzení hovořila a stále hovoří i empirická měření skutečných klimatologů. Podobným příkladem je osobnost Václava Cílka – ten se coby geolog velmi rád vyjadřuje k otázkám historickým či geopolitickým, jak o tom ve svém článku (http://denikreferendum.cz/clanek/20968-vsichni-tady-umreme) referoval Petr Bittner.
Nejspecifičtějším příkladem takové pseudointerdisciplinarity je entomolog Martin Konvička. Jako Cílek v rámci svého oboru dělí horniny a nerosty do rozličných kategorií, rozlišuje také Konvička motýly na nejrůznější druhy či podruhy. Ponořen do tajů taxonomie ví, že modrásci se chovají tak a bělásci onak. Tragickým omylem ovšem je, vztáhne-li totéž myšlení na lidskou společnost. Zde je nanejvýš amatérské říct, že muslimové jsou takoví a křesťané makoví. Neproniknutelnou komplikovanost dnešního světa je jistě lákavé prohnat primitivním sítem jednoduchých, zobecňujících a především pokřivených soudů.
Dávno překonaná je doba, kdy existovaly „vědecké“ tendence přisuzovat kupříkladu lidským rasám či náboženstvím černobílé charakteristiky chování či myšlení. Každý člověk na světě prožívá svou kulturu nebo víru autonomně a individuálně, proto si také antropologové či kulturologové vytvářejí metodologii a pokouší se společenské procesy pochopit do hloubky a realitu redukovat citlivě.
Porozumět jednání národů, civilizací nebo kultur je nadlidský úkol. Názory, studie a analýzy skutečných odborníků jsou často zašifrovány specifickým slovníkem a pro řadu lidí jsou zcela neschůdné. Taková úskalí však mají svůj smysl. Ve skutečně odborných publikacích bude těžko někdo nabízet laciné „pravdy“ apelující na naše emoce a pudy.
Tímto textem nemám v úmyslu poukazovat na nějakou obecnou tendenci, jež by vykreslovala přírodní vědce jako lidi, kteří mají sklon sociální realitu redukovat na co nejjednodušší kategorie. Jsem přesvědčen, že většina vzdělanců s přírodovědným zaměřením si cestu k poznání lidské společnosti neulehčuje primitivními předsudky, které například právě Konvička nabízí. Je potřeba stále mít na paměti, že chápání spletité moderní lidské společnosti svádí k pohodlným dezinterpretacím, které populisté budou na potkání šířit i v budoucnu. Kdo má dnes chuť prodírat se trnitou cestou skutečného porozumění zmatené reality, když je internet plný „mluvčích“, kteří nám vše vysvětlí stručně a jasně a kteří svou cestu za poznáním vzali jakousi zázračnou zkratkou? Úlohou společenských věd je však před takovými svody společnost uchránit.
Vytisknout17.12. 2015 / Jiří Stárek
Když se podíváte na nejrůznější makroekonomické odhady vývoje světové ekonomiky za posledních několik desítek let, je zřejmé, že úspěšnost těchto předpovědí se velmi podobá úspěšnosti nedělní předpovědi počasí na příští týden. Zajímavé je, že zatím...
28.9. 2015 / Bohumil Kartous
Česká společnost se stává obětí své vlastní hysterie. Absurdní případ se stal jedné malé cestovní kanceláři z Kojetína, která organizovala zájezd do lázeňského centra v maďarském městě Harkány. Zájezd, který byl zorganizován řadu měsíců přede...