Konflikt v Sýrii je mnohem spletitější, než jak jej líčí Guardian

14. 9. 2015 / Daniel Veselý

I když se domnívám, že případné ruské vojenské angažmá v Sýrii proti džihádistům z Islámského státu (Daeš) může dopadnout velice neslavně, jak ostatně sám píši ZDE, totéž se týká i vojenských aktivit západních zemí, které už naplno probíhají ZDE. Jelikož je známo, že Američany vedená letecká kampaň proti Daeš podle amerických představitelů a amerických zpravodajských služeb ani po roce tento teroristický útvar nikterak neoslabuje ZDE (nadto při ní zbytečně přišly o život stovky syrských a iráckých civilistů ZDE), není důvod se domnívat, že by jakákoliv intervence zvenčí tragickou situaci v Sýrii, potažmo v Iráku, vyřešila.

Ale zpět k článku. Guardian podle mého mínění poněkud zlehčuje roli Spojených států a jejich arabských spojenců a Turecka v tomto děsivém konfliktu, který si od roku 2011 mohl vyžádat již přes 300 tisíc obětí. Navíc, pokud zohledníme oficiální statistiky týkající se ztrát na životech v syrském válečném kotli ZDE, zjistíme, že Asadova vojska a jeho spojenci přišli o 137 000 bojovníků. Na druhé straně přišlo o život až 124 000 „rebelů“, džihádistů z Islámského státu a syrských Kurdů. Z toho tedy jasně vyplývá, že jde o civilní konflikt bohatě sycený vnějšími aktéry; nelze proto jednostranně vinit pouze Asada, byť se jeho vojáci dopustili a stále dopouštějí válečných zločinů. To snad nikdo soudný nezpochybňuje, nicméně tamní situace je mnohem spletitější.

V těchto dnech poskytl zakladatel a duchovní otec WikiLeaks Julian Assange rozhovor ZDE reportérovi z prokremelské televize Russia Today mimo jiné i o materiálech, odtajněných WikiLeaks, jež se týkají dění v Sýrii. Je příznačné, že rozhovor se světoznámým politickým azylantem neiniciovaly západní sdělovací prostředky, ale proruská televize. Assange hovořil o jedné z klíčových amerických depeší z roku 2006 ZDE, z níž celkem jasně vyplývá, že tehdejší americká vláda George W. Bushe zvažovala možnosti, jak svrhnout režim prezidenta Bašára Asada. Tento plán spočíval v rozdmýchání sporu v Sýrii podél sektářských linií – a to pět let před tím, než v Sýrii občanský konflikt vypukl. Není od věci zmínit, že Bašár Asad byl v té době, podobně jako libyjský lídr Muammar Kaddáfí, k ruce administrativě prezidenta George W. Bushe, když jí pomáhal mučit a věznit osoby obviněné americkou vládou z terorismu ZDE.

Bílý dům tento plán později v modifikované podobě skutečně realizoval – v průběhu několika let v Jordánsku trénoval a vyzbrojoval 10 tisíc „rebelů“, jež následně vyslal do Sýrie, aby zde bojovali proti Asadovi, jak se můžeme dočíst i v mainstreamovém listu The Washington Post ZDE. Dozvídáme se, že šlo o jednu z nejrozsáhlejších operací CIA, na niž byla ročně vynaložena jedna miliarda dolarů. Též víme, že se káidistické elementy zmocnili obrovského množství zbraní dodávaných Američany syrské opozici ZDE.

V další z uniklých depeší americké vlády se můžeme dočíst, že Spojené státy společně s Velkou Británií, Francií a svým klíčovým arabským spojencem Saúdskou Arábií, Katarem a Tureckem v roce 2012, tedy rok po vypuknutí války v Sýrii, uzavřely tajnou dohodu, jejímž cílem bylo svržení Asadova režimu ZDE. Navíc víme, že Saúdská Arábie společně s Tureckem v Sýrii podporují hard-core islamisty, čímž posilují nejen Al-Káidu, ale i zlořečené fanatiky z Daeše ZDE. Agentura Reuters v květnu tohoto roku informovala o tom ZDE, že klíčový spojenec Spojených států a členský stát NATO Turecko, respektive jeho zpravodajská služba, v letech 2013 a 2014 zásobovala zbraněmi islamistické elementy v některých oblastech Sýrie, a takto zároveň podporovala a posilovala džihádisty z Islámského státu.

Skutečnost je vždy složitější, tak zní ostatně motto Britských listů. Tragický nesvár, který drtí Sýrii, je doopravdy nesmírně komplikovaný na to, abychom z tamního utrpení primárně vinili Asadův režim a jeho spojence v Moskvě a Teheránu. Na tomto monumentálním neštěstí se podílejí další aktéři – káidisté (především fronta an-Nusrá), Islámský stát, některé arabské státy a Turecko, ale i Spojené státy. Domnívám se, že vojenské angažmá vnějších aktérů v Sýrii, ať již jde o Rusko nebo Spojené státy, přileje jen další olej do již tak rozsáhlého požáru. Hovoříme o velmocích světového významu, které mají své cynické zájmy, jež se v drtivé většině nekryjí se zájmy obyčejných smrtelníků. Myslím, že je především na vnitřních hráčích (a dalších státech v regionu), aby válečný svár v Sýrii urovnali, a ukončili tak zběsilou řež a utrpení miliónů nevinných lidí.

Vytisknout