Co se můžeme naučit ze studia ruské propagandy

16. 9. 2015 / Karel Dolejší

Emocionálně uspokojující narativy jsou podle Pomerantseva spotřebitelem přijímány bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou pravdivé, protože mu prostě vyhovují, tak jako mu řekněme vyhovuje nosit doma měkké bačkory.

Protože informací je mnoho, jsou vzájemně rozporné, spotřebitelé mají sklon nevěřit žádnému ze zdrojů. Důvěru si ovšem lze získat tím, že nabídnete emocionální příběhy, které představují vítaný stimul. Konzumenti považují takové příběhy za "objektivnější", protože více připomínají příběhy představované v populárních filmech, podle nichž lidé často modelují své vzorce prožívání. Nejde tedy nakonec o to, co je pravda, ale o to, co je subjektivně stravitelnější.

Hranice mezi fakty a fikcí se tím smazává, protože takový přístup umožňuje ignorovat fakta, která se příčí zavedeným vzorcům prožívání. Jde o cenzuru na jiné úrovni, která již nezávisí na potlačení informací samotných, ale na vypěstování specifického svévolného přístupu k nim, který vede k selektivnímu přijímání.

Vyprávění příběhů namísto předkládání faktů a apel na prožívání ovšem není cizí ani západní propagandě. Viděli jsme to během příprav na válku v Kuvajtu, kdy Američané cíleně rozšířili falešnou zprávu o vyhazování kojenců z inkubátoru, nebo během propagandistické palebné přípravy k náletům na Jugoslávii, při níž se opakovaně operovalo se lží o milionu chybějících kosovských Albánců. Vyprávění emocionálně uspokojivých příběhů středostavovských oponentů režimu v Teheránu nebo Káhiře, s nimiž se západní mediální konzument mohl snadno identifikovat, suplovalo širší pohled na nálady obyvatel daných zemí.

To co Pomerantsev říká o ruské propagandě má tedy univerzálnější platnost. Je třeba se vyvarovat přístupů, při nichž během zpracování informací preferujeme "potvrzovací zkreslení" a to co si sami přejeme či nám vyhovuje, včetně potřeby potvrdit si, že jsme "dobří lidé", před uznáním nepříjemných skutečností. Pokud se tak totiž neděje, výsledkem jsou dosti často vážná selhání médií, politiků i veřejného mínění.

Vytisknout