Vytvoří uměle vyvolávaná vlna strachu v Česku ultrapravicový režim?

2. 8. 2015 / Giorgio Cadorini

Boloňský atentát byl nejkrvavější z období italského terorismu (70.–80. léta 20. století, soudkyně Fiorenza Giorgiová ze soudu v Savoně napočítala jen pro období 1969–1975 celkem 4584 atentátů, 83% dílem pravicových teroristů, 113 zavražděných a 351 zraněných).

V roce 1995 kasační soud za boloňský atentát odsoudil fašisty Valeria Fioravantiho a Francescu Mambrovou na doživotí, v roce 2007 byl odsouzen fašista Luigi Ciavardini na 30 let odnětí svobody (už předtím byl odsouzen na 23 let pro další dvě politické vraždy). V roce 1997 důstojníci vojenských tajných služeb generál Pietro Musumeci a plukovník Giuseppe Belmonte byli odsouzeni za trestné činy spojené se snahou znemožnit úspěšné vyšetřování atentátu.

Tedy Boloňa patří do seznamu 9 masových atentátů, které byly provedeny s podporou agentů a vysokých důstojníků italských tajných služeb pravicového smýšlení a u nichž se nikdy nezjistili strůjci (i když soudci vzácně zjistili vykonavatele a některé jejich ochránce).

Dneska při poslechu kroniky boloňského výročního programu mě napadlo možné vysvětlení něčeho, co se právě odehrává v Evropě a také v Česku. Mnoho sdělovacích prostředků vede kampaň zastrašování občanů před vlnou uprchlíků. Kampaň je velmi účinná, strach se šíří rychle a všemi společenskými vrstvami. Statistiky ale říkají, aspoň pro Itálii, že letos je počet příchozích mimoevropských migrantů vyrovnaný s loňským (prefekt Mario Morcone před parlamentní komisí dne 21. 7. 2015) a že se daří zachraňovat větší část námořních nebezpečných výprav než v minulých letech.

Proč se najednou otázka migrantů, která je otevřena už 20 let a která se letos zvládá lépe než dříve, stala ohniskem zájmu sdělovacích prostředků? Proč lidé které nebývají kriminálně aktivnější či pracovně méně výkonní než starousedlíci, jsou představováni jako potenciální pachatelé násilí a jako příživníci? Proč se ve zprávách míchají uprchlíci s jinými migranty?

V Itálii se na konci let šedesátých veřejné mínění výrazně posunulo doleva a strategie zastrašování měla za cíl vytvořit podporu pro pravicový autoritativní zvrat mladé demokracie. Je totiž známo, že když početné složky společnosti mají strach, roste podpora pro autoritativní režimy vůdcovského rázu. Dneska v Evropě chce mnoho lidí vyměnit vládnoucí vrstvy a vzpírá se ekonomickým rozhodnutím, která upřednostňují zájmy bank před potřebami střední a nižších tříd. V Řecku už voliči vládu vyměnili, velmi blízko tomu je Španělsko a nedaleko Itálie, málem výměna uspěla nedávno ve Skotsku. Konec konců i maďarský Orbán se vymyká solidaritě mezi konzervativci, i když jeho voliči ukazují spíš na opačný směr než jižní Evropa či Skotsko.

Strach by mohl pomoci výměnu vládnoucích vrstev definitivně zastavit či přesměrovat.

Vytisknout