Jestliže nenávidíte uprchlíky, nenávidíte sami sebe

2. 8. 2015

Navzdory riziku je Salah rozhodnut dostat se do Británie. Uprchl z Darfuru, ze scény genocidy, kde "mezinárodní společenství" nehnulo prstem, aby ji zastavilo.

Z britských novin se nyní dovídáme, že imigranti ohrožují náš pravidelný týdenní nákup potravin a naši dovolenou. Letí směrem k nám jejich "hejno", jako kdyby to byli komáři a je nutno je usmrtit pesticidem. Toto nelidské srovnání nepochází z nějakého tiskového komentáře, ale od Davida Camerona, našeho údajně za drahé peníze vzdělaného a údajně civilizovaného premiéra.

Nikdo v Británii, ani Cameron, ani opozice, ani mluvící hlavy v médiích neřekli, že zatímco si Británie vyhrazuje právo nepřijímat ekonomické migranty, vítá skutečné uprchlíky, včetně skutečných uprchlíků, kteří nyní čekají v Calais.

Od devadesátých let až do roku 2000 všichni politikové s výjimkou pravicových extremistů tento rozdíl činili. Všichni, kdo chtěli být považováni za slušné lidi, říkali totéž. Británie byla liberální země - "tolerantní, slušný národ", jak to formuloval Blair - který hrdě poskytl útočiště hugenotům, prchajícím před Ludvíkem XIV., židům prchajícím před carismem a nacismem, Polákům a Maďarům prchajícím před komunismem a ugandským Asijcům prchajícím před Idim Aminem.

Blairova slova samozřejmě byla jen polopravdou. Vízová a cestovní omezení předchozích generací politiků znemožňovala mnoha autentickým uprchlíkům příchod do Británie. Avšak navzdory jejich pokrytectví bylo důležité, že čelní britští politikové měli pocit, že mají povinnost předstírat, že Británie je lepší zemí, než jakou ve skutečnosti byla. Politikové věřili, že Britové, anebo aspoň podstatná část veřejnosti, chce, aby země byla Blairův tolerantní, slušný národ. Odsuzovali politiky, kteří se chlubili, že zabrání i autentickým uprchlíkům v příchodu do země.

Dokonce i konzervativní vláda Johna Majora cítila morální povinnost nabídnout domov v Británii 14 000 bosenským muslimům, kteří prchali před srbskými popravčími četami.

Vraťme se do přítomnosti a David Cameron se už ani neobtěžuje předstírat, že je Británie útočištěm. Cameronova ošklivá upřímnost má katastrofální důsledky na Blízkém východě. Británie poskytla útočiště jen několika stovkám ze 4 milionů Syřanů, vyhnaných ze země barbarstvím Assadovy baathistické tyranie a náboženskou tyranií Islámského státu.

Tak často v 21. století je nyní dovolena každá krutost či každé idiotství, pokud je to zastřeno "vhodným" jazykem. Na první pohled vypadá uprchlický tábor v Calais jako zoufalé místo pro zoufalé lidi. Pak tam přijdete a ukáží vám provizorní kostel a mešitu, miniaturní obchody a kavárnu. Předáci uprchlíků zorganizovali dobrovolníky ze škol v Pas de Calais, kteří v provizorní učebně vyučují francouzštinu.

Některým uprchlíkům stačí, že se jim podařilo uprchnout z Afriky. "Nechci umřít. Nechci nikoho zabíjet," řekl mi jeden Súdánec. Uprchl před vojáky, kteří ho chtěli donutit, aby se stal členem ozbrojených jednotek. Je ochoten zůstat v táboře navždy. "Nejsou tady žádné zbraně. Nikdo tady nikoho nezabíjí," vysvětlil s úsměvem stále ještě tvrdě ztraumatizovaného člověka. Zjevně to je muž, který má nárok být považován za autentického uprchlíka. A mnoho dalších.

François Guennol, optimistický důchodce, který pracuje pro charitativní organizaci Auberge des Migrants, protože "jsem viděl, jak lidi trpí", odhaduje, že asi polovina uprchlíků v Calais jsou lidé prchající ze Súdánu, z Etiopie a z vězeňského státu Eritrea. Ostatní jsou Afghánci, Pákistánci a lidé ze západní Afriky. Jediní lidé, kteří nejsou zjevnými uprchlíky, jsou z Pákistánu.

Nechci "Džungli" v Calais romantizovat. Navzdory všem snahám o svépomoc a solidaritu spí ženy v odděleném prostoru, protože se bojí znásilnění, a všichni se dostali do severní Francie za pomoci kriminálních gangů. Pašeráci lidí ovšem v Calais nejsou vidět. Nezaplatíte pašerákovi 5000 euro za cestu do Británie, abyste se museli vrhat na jedoucí vlak. Pašeráci lidí pracují ve vzdálených francouzských a belgických městech a tiše organizují transport do Británie, aniž by si toho kdokoliv všiml.

Konzervativci ve svém předvolebním programu slibovali, že sníží imigraci do Británie na méně než 100 000 osob ročně. Jenže nemohou omezit příliv lidé z EU stěhujících se do Británie. Nejnověji dosáhl roční počet imigrantů do Británie 318 000 lidí ročně a vládní politika byla postavena na hlavu. Za Cameronovy vlády přicházejí do Británie velké počty ekonomických migrantů a Británie zavírá dveře autentickým uprchlíkům.

Cameron brání příchodu Syřanů a Eritrejců. Jsou to jediní lidé, které může zraňovat. Ví to a veřejnost to také ví. Ne že by se ostatní Evropa chovala lépe. Ti Afričané, kteří se neutopí ve Středozemním moři, přijíždějí do Řecka a do Itálie, zemí, jejichž ekonomiky byly zničeny experimentem EU s jednotnou měnou. Ty země si s nimi nemůžou poradit.

Do Řecka, které hrozí, že se promění ve stát, který selhal, přicestovalo od ledna do června 63 000 uprchlíků. Francie, která odsuzuje Británii, že nechává uprchlíky hnít v Calais, dělá co může, aby jim zabránila dostat se z Itálie do Francie. Všude se evropští politikové obávají vzbouření ultrapravice anebo si budují své kariéry na vyvolávání ultrapravicových postojů.

Jestliže se Británie bude dál takhle chovat, kanál La Manche se stane naší berlínskou zdí: hranicí hlídanou polovojenskou policií se psy, kde budou umírat nevinní lidé, snažící se ji překročit. Britská tradice, že státní činitelé nemají právo od vás vyžadovat, abyste "předložil své dokumenty" bez důvodu, také zmizí.

Existuje mnoho důvodů, proč chtějí uprchlíci do Británie. Už mluví anglicky, protože je to druhý nejpoužívanější jazyk na světě. Chtějí se připojit k přátelům a příbuzným, kteří už v Británii jsou. Mohou najít práci v naší neregulované ekonomice nízkých platů. V jedné věci uprchlíci a humanitární organizace souhlasí: je lehčí žít bez pozornosti úřadů v Británii, protože tam neexistují občanské průkazy. Ve Francii a v dalších zemích s napoleonským právem nemůžete získat pomoc od veřejných služeb nebo zaměstnání bez občanského průkazu. V Británii to lze.

Cameronova logika, který chce uchránit Anglii před "hejny" imigrantů, vede k likvidaci nejstarší anglické svobody - svobody dělat si, co člověk chce.

Alternativou k autoritářství je postavit se proti přijímaným stereotypům. Demokratické vlády by neměly tolerovat kriminální režimy. Mezinárodní humanitární organizace by neměly jednat s jejich zlodějskými představiteli.

Musíme si uvědomit, že jestliže Británie nepřijme férový podíl uprchlíků, přijdou ilegálně. Počet obyvatel Afriky exponenciálně roste a války a sektářské pronásledování na Blízkém východě zřejmě nikdy neskončí. Lidé budou prchat před diktaturou, útlakem a klimatickými změnami tak, jak to dělali vždycky.

Píšu tohle s emocemi, protože moji praprarodiče byli židovští uprchlíci z carského Ruska a kdyby v první třetině dvacátého století vládli v Británii idioti typu Davida Camerona, nacisté nebo komunisté by vyhladili mou rodinu a nikdy bych se byl nenarodil.

Ale nejde jen o mě ani o miliony Britů s hugenotskými předky. Lidské bytosti cestují. Lidé jsou nepokojný biologický druh. Jestliže jste se vy nepřestěhovali do jiné země za prací, určitě to udělali vaši předkové. Podívejte se na historii své rodiny, jakékoliv rodiny na této planetě, a zjistíte, že naši předkové všichni byli imigranti. Tím, že je nenávidíme, nenávidíme sami sebe.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout