"Altruismus" Marshallova plánu. Brain way z východu na západ. Korejská válka a německý průmysl. Genialita nedokonalého VW Brouk.

Německý hospodářský zázrak ( II. díl)

10. 5. 2015

Já a pan Marshall

Propagační film pro Marshallův plán: "To je Porúří, to je uhelný důl, a to jsem já. Jméno: Hans Fischer. Americká pomoc pro mne znamená, že bude dostatek oceli pro mírový průmysl. Dost strojů pro výrobu věcí, které nám chybí. Ano, a dost chleba a másla, a pro všechno to další, co potřebujeme k životu. A to se vyplatí pro Evropu, pro Německo, a pro mne!" Konec filmu.

V mé rodině představoval Marshallův plán pravé požehnání. Tehdy se dovážely do země stroje, znovu byly postaveny továrny. Ale proč byli Američané tak velkorysí?

Peter Sichel bývalý šéf CIA Berlín: "Myšlenka byla jednoduchá: Kdybychom nepomohli západním evropským zemím tak, aby se jejich průmyslová ekonomika uvedla do chodu, tak by se všichni stali komunisty. Bylo to politické rozhodnutí, nešlo ani tak o lidi. Uvědomělí jsme si, že pouze hospodářský úspěch může odradit Evropu, aby se nestala komunistickou."

To znamená, že Marshallův plán zcela odpovídal myšlenkám studené války. Příslib prosperity měl zajistit imunitu Evropy proti komunismu. Proto Američané spojili Marshallův plánu od samého začátku s velkou propagandistickou ofenzívou.

Spektakulární spotřebitelské výstavy měly za úkol zajistit pomocnému programu popularitu.

Werner Abelshauser, hospodářský historik: "Ve smlouvách se zúčastněnými zeměmi byla doložka, že mají povinnost použít část peněz k propagandistickým účelům. Neustále bylo opakováno, že do Německa přitekly miliony amerických dolarů, a to v době, kdy to nebyla vůbec pravda, ať už jde o dolary, nebo o zboží."

Propaganda inscenovala americkou pomoc jako velmi srdečnou záležitost. Ale důvod byl především praktický. Šlo o to prodávat v Evropě suroviny, která byly v jejich vlastní zemi produkovány ve značném rozsahu. Především Německo bylo jako odbytiště považováno za žádoucí.

"To, co dostali Němci v rámci Marshallova plánu, byly tzv. průmyslové suroviny. A byla to téměř ze 100% bavlna, surová bavlna a tabák. A navíc zboží sloužící k rekonstrukci. Stroje, nebo cokoli jiného, co by s tím mohlo být spojováno, tam v rámci Marshallova plánu nebylo. Ten plán nebyl z hlediska čistě hospodářského prostoru Německa tak důležitý."

Neuvěřitelná představa, že legendární Marshallův plán byl pro německý hospodářský zázrak nevýznamný. Dokonce i ve škole se to vyprávělo jako legenda. Jaké to tehdy skutečně bylo, že se v německém hospodářství po válce rozpoutal obrovský boom.

Můj výzkum mě dovedl k bývalé německé hranici u města Hof. Tady jsem se setkat s 90letým Edgardem Frederickem. Zažil poválečné období, ve kterém vlastně hospodářský zázrak na Západě začal.

"Brain way" z východu na západ

Edgar Friedrich, bývalý převaděč přes hranic: "Jako 22letý jsem se vrátil z války k mým rodičům a tam byli ten samý den také lidé z Auto Union Chemnitz, ředitelství společnosti, a řekli mi, ano, je dobře, že jste se vrátil, byl jste pěšákem a máte zkušenosti, jak by bylo možné u Walden auf der Heide převádět lidi přes hranice. To je nezbytné vzhledem k tomu, že Rusové již odvlekli takových 35 - 40 lidí. A je se třeba vyhnout v každém případě tomu, aby se nám ztráceli další lidé. Potřebujeme je dostat do Bavorska. Potřebujeme převaděče, který je sem převede."

Od této chvíle, Edgar Frederick vodil dva roky pod rouškou tmy dobře vzdělané německé inženýry z východu na západ. Byl to nebezpečný podnik. "Rusové byli na hranici na stráži. Když se něco pohnulo, tak hned stříleli. Nechali je projít lesem a pak je zastřelili, nebo je odvlekli. I když již válka skončila. To pokračovalo i nadále a bylo to nebezpečné.

Přejít na Západ se ale všem nepovedlo. Ti, kteří přešli, tak tam byli již očekáváni. Často měli sebou v zavazadlech cenné konstrukční plány strojů a zařízení.

"Jednalo se o významné osobnosti, které jsme převáděli. Do Ingolstadtu přinesli důležité plány. Potom vedli realizaci výstavby v Ingolstadtu."

Uprchlíci založili v Ingolstadtu novou automobilovou továrnu. A z této továrny v padesátých letech vyrostla společnost Audi. A Audi to nebyl žádný ojedinělý případ. Siemens a další společnosti  uprchly na Západ. Zatímco východoněmecká ekonomika tímto vývojem krvácela, Západ získal s uprchlíky a vyhnanci cenné pracovní síly a technické znalosti.

Werner Abelshauser, hospodářský historik: "Takovýto Brain Way, tedy tento tah od východu na západ byl samozřejmě mnohem důležitější než Marshallův plán, nebo měnová reforma, nebo sociálně - tržní hospodářství. Jednalo se o velmi důležité vlivy, které by mohly být použity konkrétně v západním Německu, aniž by bylo třeba do toho něco investovat."

S přílivem uprchlíků z východu byl realizován v západní části Německa stav, kterého si sotva kdo všiml, ale který vedl k hospodářskému zázraku. Ale kdy přesně ten zázrak začal? Opatřil jsem si údaje o růstu západoněmecké ekonomiky. V roce 1950, náhle explodoval export. V té době zažila Spolková republika svůj ekonomický „velký třesk“. Poprvé překročil vývoz zboží jeho dovoz. Německo se stalo vyvážející zemí.

Armáda OSN roste. Důvod: válka v Koreji.

Přístav Pusan je záchranným můstkem, kudy proudí nové síly a nový materiál pro ozbrojené síly OSN na frontu. Více pancéřových vozidel a další zbraně, což znamená větší podporu pěchotě bojující v obtížném terénu.

Werner Abelshauser, ekonomický historik: "Korejská válka přispěla k poptávce po německé produkci, která byla opět na světovém trhu žádoucí. Po čem byla poptávka? Byly to samozřejmě stroje a zařízení, se kterými by se dala produkovat výzbroj. A jediné volné kapacity, protože to bylo do té doby zakázáno, byly v Německu. Takováto nabídka, přesně odpovídala poptávce. To znamená, že korejská válka umožnila západnímu Německu návrat na světový trh."

Jak cynický to zní: korejská válka se ukázala být výhrou pro ekonomiku Spolkové republiky. Export oceli a strojních zařízení na výrobu zbraní, tanků a bomb rostl do astronomických výšek.

Jdu do Wolfsburgu. Tady sídlí společnost, která je jako žádná jiná slouží jako vzor hospodářského zázraku: Volkswagen. Chci zjistit, proč byl právě německý automobilový průmysl motorem hospodářského zázraku. Potkávám bývalého předsedu správní rady společnosti Volkswagen, Carla Hahna. Vysvětluje mi, že německý automobilový průmysl svůj recept na úspěch okopíroval v Americe.

Geniální produkt 2. světové války: VW Brouk

Carl Hahn, bývalý předseda správní rady společnosti Volkswagen: "Amerika byla, co se týká počtu produkovaných kusů aut, již na velmi vysoké úrovni, protože se jednalo o vysoce motorizovaný národ. Jinými slovy řečeno, byla velmi zkušená co se týká masové výroby, o které jsme tehdy nic netušili. A proto jsme se hodně učili po návratu německých Američanů. A byli jsme proto také průkopníky automatizace v Evropě, kde jsme měli značný předstih, což bylo skvělé."

Albrecht Ritschl, hospodářský historik: "První německé automobilové továrny měl Ford, Opel, ale také továrna Volkswagen byla plně vybavena s americkými stroji. Celá technologie montážních linek nebyla z Německa, nýbrž se jednalo o americké know-how."

Volkswagen vybudoval svou továrnu jako celosvětově největší montážní linku. To umožnilo společnosti léta netušeného růstu.

Setkal jsem se s Odertem von Rutenbergem, bývalý inženýrem firmy Volkswagen. Zažil v té době u firmy ve Wolfsburgu svůj osobní hospodářský zázrak: "Jako mladý inženýr jsem měl plat 690 německých marek. Když jsem zde začínal v prvním týdnu ledna 1956, tak jsem obdržel oznámení, že můj plat byl zvýšen o 30 marek. Přitom jsem tam neodpracoval ještě ani žádnou hodinu. To bylo indikátorem, že jde vše směrem vzhůru, proč by ti jinak přidávali, ještě jsi nic neudělal?"

Ve Volkswagenu vše vsadili na to, produkovat jen jediné auto, jen „brouka“. Náklady tím byly sníženy na minimum, a auto bylo možno nabízet levněji. Brzy běžela výroba brouka na plné obrátky. Jeden produkční rekord následoval za dalším rekordem.

Bylo vyrobeno 20 000 automobilů, 50 000 automobilů, 100 000 automobilů, 500 000 vozů Volkswagen. "Byli jsme hrdí, že tu byl opět nový prodejní rekord, jaké to bylo skvělé, ale vážně uvažovat nad tím, že by to mohlo i skončit, na to jsme jaksi nepomysleli."

Ale proč byl právě Volkswagen Brouk tak úspěšný? Jel jsem do města Bochum. Na Porúrské univerzitě mám schůzku s hospodářským historikem Lutzem Budrassem, který studoval příčinu vzestupu německých koncernů při hospodářském zázraku. Jak vysvětluje unikátní triumf Volkswagenu po válce?

"Volkswagen Brouk není žádný dobrý vůz. Ve srovnání s jinou automobilovou technikou dalších zemích, zejména Spojených států nebo Velké Británie, je Volkswagen Brouk průměrné kvality, a to i z hlediska své koncepce. Na nízkou cenu konstruovaný vůz. A proto může být skutečně toto auto prodáváno masově, protože je tak levné. "

Volkswagen Brouk je sám produktem 2. světové války. Jeho vznik je spojen se zbrojařským průmyslem nacistické diktatury. Tehdy nebyl požadován žádný nejlepší produkt, nýbrž ten nejlevnější. Protože jen tak bylo možno zabezpečovat dodávky pro dobyvačné války.

"Na začátku války je to prostě tak, že zbrojní výroba dodává produkty, které jsou tak dobré, že je to vlastně mrhání výdajů při jejich výrobě. Tedy jak letadla, tak i pancéřová vozidla jsou navržena tak, aby fungovaly 100 hodin, a jsou přitom po 3 nebo 4 hodiny sestřeleny nebo zničeny. Z tohoto důvodu, se německý průmysl masově naučil pracovat špatné, to znamená, že hledal, jak snížit životnost produktů, protože jakékoliv úsilí navíc, je jen mrháním. A to je samozřejmě určitá dovednost, které je třeba se naučit."

Dokončení příště.

Vytisknout