Jemen čeká rozpad. Bude ho litovat

6. 5. 2015

Na tomto vyjádření je kus pravdy, posiluje je opakování i realita. Húsiové, kteří byli kdysi ohraničeni prostorem nejsevernější provincie Sáda, jsou najednou na cestě do Adenu ozbrojeni děly, raketami a stíhačkami. Přivedli sebou zbytky armády bývalého prezidenta Alího Abdalláha Sáliha.

A protože se objevili oni a pokoušejí se obsadit druhé největší město, objevily se také letouny Rady pro spolupráci v zálivu a Egyptské válečné lodi. Hlavní město Saná se pro jižany od Arabského jara stalo vzdáleným místem - nyní se zdá, že se opět vehementně vrací na jih.

Jih toho má dost. Jakmile budou Húsiové zatlačeni, znova se objeví volání po odtržení. V minulosti mohly být tyto tendence tlumeny nabídkou federalismu. Ale po svržení posledního prezidenta, který sám pochází z jihu, je nepravděpodobné, že by se to znova podařilo. I bývalí příznivci federace se obrátili proti Húsiům a severu. Jih Jemenu je na cestě k odtržení.

Jenže samostatnost znamená mnohem větší rizika, než jsou její příznivci ochotni připustit. Podpora pro tento projekt stojí na dvou pilířích: Uznání špatností spojených se sjednocením a připomínce minulosti.

Nedostatky unifikace jsou dobře zdokumentovány: V roce 1990 jih přistoupil na tento projekt s vyhlídkou na paritu se severem, ale brzy byl odstrčen. Po válce v roce 1994 neshody sílily.

Připomínka minulosti je méně hmatatelná, ale o to působivější. Jižané oslavují Jemenskou demokratickou republiku jako baštu liberalismu a modernity. "Moderní a vzdělaná" říká obvyklá fráze používaná jižany. Zahrnuje však v sobě neférové srovnání se severem země.

Zejména s nárůstem vlivu konzervativnějších a kmenovějších severních oblastí se jižané stále více upínali k imaginární minulosti, v níž zároveň vidí příslib lepší budoucnosti.

Jak moc liberální byl Aden v 70. - 80. letech je předmětem vášnivého sporu. Je nicméně jisté, že tyto dvě dekády také znamenaly růst ekonomik zemí Perského zálivu, do kterých mnoho Jemenců odjelo. Dnešní jemenská realita je taková, že jako všude jinde v regionu vzrostl vliv náboženství a sociálního konzervativismu. Nebylo to jen sjednocení, co udělalo z Jemenců konzervativce.

Velké obavy vyvolává otázka, jak by bylo rozdělení vyjednáno a co by následovalo. Většina omezených zásob ropy leží na jihu a ten může brzy zjistit, že je ve stejné situaci jako Jižní Súdán - který se odtrhl a následovala válka o zdroje.

Jižní Jemen by sahal od hranice Saúdské Arábie k přístavu Aden. Na východě by hraničil s Ománem. Navíc jih je většinově sunnitský. Nový stát by se tak stal ideálním partnerem pro Saúdy vedenou Radu pro spolupráci v zálivu, zejména z hlediska budoucího rozvoje dopravní infrastruktury.

To je ovšem nejlepší možný scénář, který silně závisí na zahraničních investicích - a minimalizuje dopady slabé administrativy na jihu, chybějící silné armády a omezených zdrojů. Současně je to ten nejhorší scénář pro seveřany, kteří by žili ve státě s většinou tvořenou šíitskými Zajdy obklopeném ze tří stran sunnity.

Rozdělení, které by vyhovovalo jihu, může být pro sever stejně tak nepřijatelné, jako bylo pro jih sjednocení.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout