Volby v Británii

Levice se musí pro dobro kapitalismu radikalizovat

8. 5. 2015 / Boris Cvek

Stále se mi zdá, že potřebujeme v Evropě levici i pravici a jejich střídání u moci. Dříve se mi líbilo, že pozice obou politických alternativ se sbližují, neboť při uznání věcné podstaty mnoha problémů musí poučený názor konvergovat, ať už vychází z jakékoli ideologické pozice. Problém je v tom, že střídaní establishmentu, jednou levicového, jednou pravicového, v rámci jednoho systémového rámce (např. neoliberálního, globálního kapitalismu) vede časem k hromadění selhání toho systému a neschopnosti je řešit právě proto, že obě významné politické síly jsou zajatkyněmi konsensu na systému jako takovém.

A systém dnes selhává, zdá se, nikoli v důsledku přílišné regulace a převaze levicového přístupu k politice, nýbrž v důsledku přílišné deregulace, růstu nerovnosti a demokratického deficitu. Za takové situace pravice ani levicová umírněná střední cesta nemohou nic změnit, nýbrž problémy opakují a prohlubují.

Vždycky jsem byl ideologicky blíže „volnému trhu“ než „socialismu“, nicméně jedna a ta samá ideologie nikdy nebude řešením pro všechny případy a její přílišné nadužívání, dnes např. v podobě neoliberalismu, musí vést ke zhoubným důsledkům (to platí i pro ideologii socialistickou). Má-li kapitalismus získat zpátky svoji efektivitu, stabilitu a legitimitu a nemá-li se zhroutit do recyklace té samé pravicové ideologie, která není schopna napravovat své chyby a potencuje je i za cenu neefektivity, nestability a delegitimizace kapitalismu, je zapotřebí, aby levice opustila umírněnou střední cestu a více se radikalizovala právě na nesmlouvavém identifikování selhání systému a potřeby hlubší, radikální nápravy.

Žijeme v jiném světě, než jsme žili. Skotsko ukazuje, že dnes nacionalistická strana může být zároveň výrazně levicovější než „internacionální“ labouristi, ba dokonce může být zároveň nacionalistická a zároveň pro evropskou integraci a přitom drtivě vyhrát volby. „Nacionalismus“ dnes prostě může znamenat něco jiného, než znamenal dříve. Naopak vítězství prokapitalistického Camerona může být možná nejlepší zprávou pro ty, kdo chtějí pokračující rozklad kapitalismu dovést k revoluci a kdo považují lidi, jako jsem já, lidi, kteří věří ve schopnost seberegulace demokratického kapitalismu prostřednictvím soutěže politických stran, za blázny a utopisty.

Ideologicky je mi Cameron asi blíže než skotská nacionalistická strana, nicméně pro problémy dnešní doby nepředstavuje žádnou naději, nýbrž pouhé opakování stejných východisek, která nás do těch problémů přivedla. Nejžalostněji a nejhloupěji v takové situaci vypadají ale ti, kdo věřili v nějakou střední cestu, jako labouristé nebo liberálové. Přiznávám se, že jsem jedním z nich a že cítím, že musím změnit názor. Až bude Evropě hrozit reálné nebezpečí nějakého líného a tupého socialismu a přílišné regulace volného trhu, s velkou chutí budu psát na obranu pravicové ideologie.

Vytisknout