TÉMA PRO NADCHÁZEJÍCÍ VOLEBNÍ KAMPAŇ V ČR:
22. 8. 2013
Produktivní veřejné výdaje vedou k hospodářskému růstu, jak to dokazuje situace ve Spojených státech
Debata o škrtech ve státním rozpočtu a vztah mezi státním deficitem, státní zadlužeností a růstem pomíjí jednu naprosto klíčovou věc, píše v mezinárodním hospodářském deníku Financial Times Mariana Mazzucato, profesorka na University of Sussex a autorka nové knihy "The Entrepreneurial State: Debunking Public vs Private Sector Myths (Podnikatelský stát: Zlikvidujme mýtus o tom, že státní sektor je v konfliktu se sektorem soukromým)".
Množství státní zadluženosti či velikost státního deficitu nejsou tak důležité jako to, jakou činnost daňoví poplatníci vlastně financují. Pokud státní výdaje podporují oblasti, které zvyšují hospodářský růst prostřednictvím zvyšování produktivity a prostřednictvím inovací - jako jsou vzdělávání, kvalifikace, výzkum a nové technologie - pak dlouhodobý poměr zadluženosti vůči hospodářskému výkonu může být nižší (a stát v lepším stavu), než když jsou státní výdaje méně produktivní.
Státy, v nichž došlo k hospodářskému růstu v důsledku inovací, nejen vytvořily podmínky pro inovace - financovaly školství, získávání kvalifiace a infrastrukturu - anebo napravily selhání trhu financováním základního výzkumu. Takové státy také aktivně poskytují přímou podporu inovátorům. Tak to probíhá i v tvrdě kapitalistické Americe. Americká revoluce v počítačových technologiích vznikla jen proto, že ji americká federální vláda aktivně financovala. Americká vláda podpořila mikročip, financovala internet a v poslední době financuje nanotechnologie a biotechnologie.
Toto státní financování bylo úspěšné, protože bylo orientováno na konkrétní cíle: Stát si vybral určitou myšlenku a podporoval ji. Ať už šlo o vyslání lidí na Měsíc, anebo o boj proti globálnímu oteplování. A když vláda má možnost realizovat konkrétní cíle s dostatečně velkými finančními prostředky, je lehčí najmout inteligentní mozky a uvažovat strategicky ve velkém měřítku. Není překvapující, že v čele amerického ministerstva energetiky stál nedávno držitel Nobelovy ceny za fyziku.
Vzhledem k tomu, že inovace jsou svou podstatou nejisté, zaangažování vynikajících expertů nutně vždycky neznamená, že se věci udělají správně. Vedle každého jednotlivého úspěchu stojí mnoho selhání - avšak úspěchy, které vedou k všeobecně použitelným technologiím, které pak produkují dlouhá desetiletí růstu, stojí za to, abychom na ně počkali.
Mnoho lidí pochybuje o tom, zda vlády mají schopnosti zvolit správný směr. Ale tyto pochybnosti nejsou vždy na místě. Představte si, jak odlišná by byla v Americe debata o zdravotnictví, kdyby daňoví poplatníci věděli, nejenže vláda reguluje zdravotní péči, ale také financuje výzkum nejradikálnějších nových léků - jen v roce 2011 vydala americká vláda na výzkum farmaceutické biotechnologie 31 miliard dolarů.
Mezinárodní měnový fond by měl vážně uvažovat o modelech hospodářského růstu. Konec konců, problémem mnoha zadlužených zemí není, že stát vydává příliš mnoho peněz, ale že jich vydává příliš mnoho neproduktivním způsobem. Itálie měla před finanční krizí mírný deficit, jenže dvě desetiletí nulového růstu produktivity v Itálii vedly k tomu, že její poměr zadluženosti k výkonu ekonomiky vzrostl na neudržitelnou míru. Jak napomohou čtyřicetiprocentní škrty výdajů určených pro výzkum, uvalené na Španělsko od roku 2009, k tomu, aby se ta země stala státem inovací a dokázala konkurovat Německu, kde výdaje na výzkum stouply o 15 procent?
V těchto zemích se jistě hodně plýtvá, ale pokud nebudou "strukturální reformy" doprovázeny vzrůstem investic ve strategických oblastech, k žádnému růstu nedojde.
Člověk ale nemůže být naivní: Nestačí žádat stát, aby dělal víc. V zemích, jako jsou Spojené státy, které měly a mají obrovský prospěch z aktivní (i když skryté) státní průmyslové strategie, existuje nefunkční vztah mezi státním a soukromým sektorem. Riziko je tam socializováno a zisk je privatizován.
Zatímco většina radikálních technologií, v jejichž důsledku je iPhone dnes tak "chytrý", byla financována americkým státem, firma Apple platí relativně malé množství daní. Kde jsou dnešní firmy Xerox Parcs a laboratoře Bell, které by investovaly stejně jako stát do vynikající příležitostí pro budoucnost?
Koherentní hospodářský model růstu musí rozlišovat mezi symbiotickým a parazitickým vztahem mezi státním a soukromým sektorem. Neznamená to, že by stát měl chránit soukromý sektor před rizikem, ale stát i soukromý sektor by měly přijímat rizika společně a společně užívat vzniklých zisků.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout21.12. 2015 / Ivo Barteček, Štěpán Cháb
Mezi zánikem Svaté říše římské a vznikem moderních států se na řece Rýn, podél něhož se tyčily stovky hradů, usadilo nesmírné množství šlechticů, a každý z těchto šlechticů vyžadoval po proplouvajících lodích zaplacení mýtného. Tato praktika téměř do...