Jak donutit strany dělat skutečnou politiku

21. 8. 2013 / Bohumil Kartous

Má to dva aspekty. Jednak se v předvolebních kampaních protočí stovky milionů korun, což není zanedbatelné, ale hlavně se tyto peníze účetně připisují k veřejně neprospěšným nákladům, zneužitým k účelovým zájmům vládnoucích politických špiček.

Jestli má politika fungovat jako správa věcí veřejných, musí být neodlučitelně spjata se skutečným veřejným zájmem. Předvolební kampaně v současné podobě přitom umožňují budit pouhý dojem, že tomu tak je.

Náklady na předvolební kampaně, které vytvářením drahých simulaker budí dojmy, přitom nezanechávají ani stopu v oblasti, do které mají politicky investované prostředky směřovat. Jsou vynakládány v rozporu s veřejným zájmem, protože "in-formují" čistě a jen s ohledem na skupinové zájmy (zájmy odcizených politických stran), nikoliv na zájmy veřejné.

Prostředky investované do předvolebních kampaních, jak zanedlouho opět uvidíme, jsou ve své podstatě investovány do toho, aby byl veřejný zájmem co nejvíce potlačen, což je pochopitelně zcela absurdní a jako takové nelegitimní. Je to jeden z velmi silných důkazů eroze současného politického systému a potřeby hledat řešení, velmi pravděpodobně v podobě vyšší přímé participace občanů na výkonu moci.

Vyšší občanská participace je -- reálně -- hypotéza s dalekým horizontem. V současnosti lze hledat způsoby, jak takový kurz nastavit a jak mu pomoci. Regulovaná investice do předvolebních kampaní (nikoliv množství prostředků, ale způsob jejich vynakládání) by mohla přispět k tomu, že politické strany budou muset měnit strategii a obrátit ji do veřejného prostoru. Byť budou nadále činit s ohledem na své zájmy, což je přirozené, zároveň budou muset obrátit svou pozornost skutečně k občanům -- voličům, a ne k mediálním agenturám, které průmyslově vyrobí iluzorní předvolební kampaň na míru a nechají si za to samozřejmě draze zaplatit.

A to je skutečně podstatná změna, která by zcela jistě nárazově vyvolala podstatnou reakci v celém politickém procesu: pokud by musely politické strany realizovat své kampaně v neziskovém prostoru, musely by se obrátit ke skutečným zájmům veřejnosti, musely by být konfrontovány s problémy, které právě a zejména neziskový občanský sektor řeší. Politikovi by nestačilo, aby shlížel na voliče z billboardu v podobě silně vyretušované fotky a oslovoval je nějakým debilizujícím sloganem.

Musel by se, pokud by chtěl dělat kampaň, vypořádat se skutečnými lidmi v jejich skutečných životech, většinou nelehkých a v politických kampaních ignorovaných, na úkor zobecněných frází působících na emoce průměrného voliče. Politické promo stranám by tak museli vytvářet lidé, nikoliv papírové a elektronické plochy, které pochopitelně snesou cokoliv a vyvolávají často pomatené a skutečnou politiku destruující představy.

Vzpomeňte si na tuto utopickou myšlenku, až vás zase budou otravovat tupé a drahé agitační kampaně politických stran a uvědomíte si, že prostředky na tento nedůstojný spektákl pocházejí z velké většiny z veřejných zdrojů.

Vytisknout