Izraelsko-palestinské mírové rozhovory ukazují na zoufalou potřebu Izraele legitimizovat se před sílící mezinárodní kritikou

22. 8. 2013

Prakticky všichni v tuto chvíli ví, že rozhovory nemohou být úspěšné, protože Izrael nemá zájem o nalezení řešení či nějakého kompromisu. Izraeli se hodí udržovat zdání konverzace a pokračovat v těchto rozhovorech prakticky donekonečna, protože dokud se konají rozhovory, může si Izrael udržovat svou mezinárodní reputaci.

Od izraelské vlády hojně slýcháváme, že mezinárodní komunita by neměla tlačit na Izrael, aby ukončil okupaci. Proti Izraeli by neměl být veden bojkot, proti izraelským válečným zločinům a apartheidu by neměly být uvalovány sankce, protože je Izrael zapojen do mírových jednání a sankce či bojkot by mohly poškodit mírový proces. Přesně tento druh strategie se Izrael snaží uplatnit.

Nejnovější zprávou z tohoto týdne bylo, že premiér Benjamin Netanjahu podepsal smlouvu s izraelskou studentskou unií, jež zastupuje ne všechny, ale většinu studentů v Izraeli, o tom, že studenti budou pracovat pro vládu jako komentátoři placení z veřejných prostředků a na sociálních sítích budou anonymně šířit izraelskou propagandu.

Tato zpráva ve skutečnosti ukazuje, o co jde Izraeli v těchto mírových rozhovorech. Snaží se získat si důvěryhodnost, legitimitu a napravit svou reputaci, jak jen to je možné. Samozřejmě ale nemá žádný skutečný zájem o podstatu věci.

Ptáte se také, proč jsou ochotni vyjednávat Palestinci. Nejsem nejpovolanějším člověkem na zodpovězení této otázky, domnívám se ale, že na palestinskou vládu na Západním břehu Jordánu -- tedy na Mahmúda Abbáse, je vyvíjen velký tlak, aby pokračoval v jednáních. Mahmúd Abbás zastává jasný postoj, že jednání nebudou pokračovat, pokud Izrael nezmrazí výstavbu v nelegálních koloniích. Je naprosto jasné, že Izrael výstavbu nezmrazí.

Pojďme k této výstavbě. Jak je vůbec možné, že byla schválena? Jak je to možné, pokud Izrael ví, že výstavba ilegálních kolonií bude jednou z překážek jednání?

Je očividné, že když Izrael buduje tyto kolonie v oblastech, o kterých se bude vyjednávat a jež nemají jasnou budoucnost, protože se pravděpodobně stanou součástí palestinského státu, pak tím jen dokazuje, že záměrně a otevřeně sabotuje vyjednávání. Nedomnívám se však, že je to jen proto, že Netanjahu dělá dvě věci najednou, tedy sabotuje jednání a zároveň se je snaží prosazovat. Netanjahu upřímně chce, aby se jednání konala. Nechce palestinský stát, nechce mír, nechce konec okupace, ale chce jednání. Samotná jednání mohou zkrachovat kvůli výstavbě kolonií.

Jde ale o to, že izraelská vláda v průběhu let vybudovala jakýsi autonomní prostor v rámci vlastní vládní struktury. V něm je prováděno docela dost rozhodnutí, především co se týká okupace a kolonií. Ve skutečnosti nikdo v izraelské vládě neví, kolik peněz do kolonií směřuje. Tento autonomní prostor totiž umožňuje, aby se převod fondů uskutečňoval na základě rozhodnutí níže postavených úředníků, jež jsou jmenováni s cílem prosazovat pravicovou agendu a napomoci dotovat kolonie. Vše se ale děje utajeně.

Tato izraelská politika je zcela unikátní. V západních zemích není podobný model decentralizované vlády moc běžný. Nejlepším příkladem je událost z prvních dnů okupace v průběhu Šestidenní války v roce 1967. Ke konci války okupovali izraelští vojáci Východní Jeruzalém a dostali se ke Zdi nářků, což je posvátné místo judaismu. Rozhodli se zbourat celou palestinskou čtvrť, jež zeď obklopovala. Ve svých denících si vojáci poznamenali, že se rozhodli nežádat vládu o svolení nebo pokyny, jak naložit s palestinskou čtvrtí, jelikož nechtěli, aby byla vláda nucena vydat písemný dokument o rozhodnutí zbourat čtvrť. Rozuměli, že je od nich očekáváno čtvrť zdemolovat, ale bude nejlepší, když se to provede neoficiálně. Tato ideologie či technika provedení naznačuje v mnoha ohledech to, jakým způsobem Izrael posledních 46 let okupuje palestinská území.

Mluvme o Spojených státech, které hrají roli vyjednavače. Co získají z účasti a zprostředkování těchto jednání?

Spojené státy z toho moc nezískají. Jsem přesvědčen, že ministr zahraničí John Kerry a prezident Barack Obama vědí, že jednání nebudou úspěšná, protože nejsou ochotni tlačit na Izrael a protože ve skutečnosti ani nejsou zprostředkovateli mezi dvěma stranami. Podporují jen izraelskou stranu, a to naprosto očividným způsobem. Možná získají několik památečních fotografií. Obama bude pravděpodobně moci říci, že jako prezident udělal něco pro mírový proces. Nemá to ale valnou cenu. Jednání však mají značný význam pro izraelskou vládu.

Izraelská vláda se nyní nachází v panickém stavu. Probíhají sociální nepokoje a vláda se zaobírá mnoha sociálními problémy. Jen tento týden bylo izraelské veřejnosti sděleno, že není dostatek prostředků na důchody. Lidé, kteří půjdou v následujících deseti letech do důchodu, jej budou mít nižší o deset procent. Takže to je obrovský šok.

A vláda se snaží říct: ano, pokračujeme v mírovém procesu, udržujeme reputaci Izraele v zahraničí. Zoufale se snaží zabránit, aby byly proti Izraeli uvaleny další sankce a vyhlášeny další bojkoty. Proto hraje Netanjahu se všemi kartami, využívá veškerého svého vlivu na americkou vládu, aby jednání pokračovala, aby Američané vyvíjeli tlak na palestinskou vládu, aby souhlasila s jednáními.

Proto Netanjahu přišel s novým plánem provést nábor izraelských studentů. Samozřejmě, že dosáhne opačného výsledku. Pokud se totiž lidé, kteří volají po bojkotu Izraele a Izrael označují za apartheidní stát dozví, že na zlepšení reputace Izraele pracuje izraelská studentská unie, v níž nejsou zastoupeny nežidovské studentské skupiny (tato studentská unie totiž zastupuje téměř výhradně Židy), obraz apartheidu se jim tímto potvrdí. Tyto univerzity a studenti nyní pracují pro vládu, aby odůvodňovali izraelské akce a ospravedlňovali akce izraelské armády. Je to další známkou toho, že Izrael je apartheidní stát a představuje velmi represivní, nedemokratický systém. Na čemž můžeme jasně vidět zájmy Izraele.

S tím, jak je izraelská vláda vystresovaná a obává se reakce vlastní veřejnosti a mezinárodního odsouzení okupace a represivních taktik, existuje skutečné riziko, že se Izrael pokusí řešit problémy eskalací konfliktu se svými sousedy či útokem na Írán. Byli jsme toho svědky minulý rok v listopadu, když Izrael bombardoval Gazu a byl tam připraven provést invazi. Izrael již povolal rezervisty, zhruba 70 až 80 tisíc. Dostavilo se jich však jen 56 tisíc. Už se chystali k pozemní invazi do Gazy, když tehdejší egyptský prezident Mursí prohlásil, že v tom případě si nedovede představit další udržitelnost mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem.

V takový okamžik jsou zájmy USA naprosto zřetelné. Spojené státy chtějí udržet mírovou smlouvu mezi Izraelem a Egyptem, protože je to v zájmu jejich zbrojních společností, průmyslu a vojensko-průmyslového komplexu v USA. Izrael je největším příjemcem vojenské pomoci od USA, Egypt druhým největším.

Říkám-li pomoc, mohlo by to vyvolat dojem, že USA dávají lidem v Izraeli nějaké výhody či dary. V Egyptě tomu tak rozhodně není. Ve skutečnosti se jedná o dotace americkým zbrojovkám, protože všechny peníze končí v amerických zbrojních firmách. Izrael získá od americké vlády poukaz na tři miliardy dolarů, ale musí si zboží vybrat u amerických firem. Toto vytváří ohromné zisky pro velké korporace se silným lobby v americké vládě. Dokud bude mezi Izraelem a Egyptem existovat mírová smlouva, mohou USA poskytovat tyto vojenské dodávky oběma zemím. Jakmile by se smlouva zhroutila, i když by nedošlo k válce nebo otevřenému boji, nemohly by USA nadále podporovat obě země dodávkami zbraní a musely by si vybrat. Je jasné, že by si zvolily izraelskou stranu. Byla by to ale rána pro americké zbrojní firmy, které by přišly o zisk.

Video s rozhovorem: ZDE Šir Hever je ekonom a výzkumný pracovník palestinsko-izraelské organizace Alternativní informační centrum se sídlem v Jeruzalémě a Beit Sahour. Jako výzkumník se zabývá izraelskou okupací Palestiny a tématy jako například mezinárodní pomoc Palestincům a Izraelcům, vliv izraelské okupace Palestiny na izraelskou ekonomiku, vliv kampaní bojkotu, stažení investic a uvalení sankcí (BDS).

(Z angličtiny přeložila a odkazy doplnila Petra Šťastná.)

Vytisknout