Věrozvěsti a Jan Hus

5. 7. 2013 / Boris Cvek

Nemyslím si, že dnešní svátek (sv. Cyril a Metoděj, věrozvěstové) a zítřejší svátek (Mistr Jan Hus) by měly sloužit pouze k nekritickému oslavování toho, jak jsme se sami naučili oslavované světce vnímat, tedy nás samých a našich předsudků. Dějinné události, které oba svátky připomínají, lze sotva chápat bez silné mocenské a politické role křesťanství. Mise Cyrila a Metoděje je těžko pochopitelná mimo rámec mocenského sporu (se všemi jeho náhodnými zvraty a s celou jeho brutalitou) o povahu slovanského prostoru ve střední Evropě a o jeho přináležitost k Francké říši.

Křesťanství jako politikum ve službách knížat (i těch církevních), králů a císařů vedlo také k rozkladu věrohodnosti církve v Husově době a k Husově morálnímu rigorizmu, který ho v kritice poměrů přivedl až na popraviště. V čem byl Hus pro církev nebezpečný?

Právě v tom, že se nedržel latinské, lidu nesrozumitelné kritiky poměrů, ale dělal z nápravy církve věc veřejnou, čímž vycházel vstříc politické poptávce své doby.

I proto mohla Husova smrt nakonec vyústit v husitské války a kritický kvas vůči poměrům v církvi dojít až ke konfesnímu rozdělení Evropy a třicetileté válce.

Máme samozřejmě ve zvyku číst poselství věrozvěstů i Husa jako něco intimního, co se týká našich hlubinných hodnot a pilířů naší kultury, jako by kultura visela v mocenském vakuu. "Křesťanské dějiny" Evropy jsou však především dějinami moci, což jim dává zcela jinou logiku, než je logika evangelií či Pavlových listů, která vychází z perspektivy malé, pronásledované skupiny, čekající na konec světa a příchod vzkříšeného Mesiáše.

Hus i věrozvěstové nepochybně věděli, že ač jsou nevykořenitelně součástí mocenských sporů a vrchnostenského uspořádání světa, že křesťanská perspektiva je jiná a že moc a sláva jí nesvědčí.

Pro nás dnes by měla být v souvislosti s dnešními svátky proto hlavní otázka položena takto: co zbývá z křesťanství, když se oprostí od vrchnosti, od státu a moci, od majority obyvatelstva a od kulturního symbolu většinových předsudků naší minulosti? Myslím, že kdyby si věrozvěstové dokázali tuto otázku vůbec představit, odpověděli by: Ježíš Kristus, jeho příklad, jeho evangelium.

A možná právě takto je třeba jejich historický význam číst dnes, má-li zůstat aktuální. Neboť síla křesťanství se neprojevuje v množství dobytých území, v množství "věřících" lidí a v nádheře křesťanské kultury, to všechno je příliš světské a kontaminované principem moci, v tom všem se říše říši podobá jako vejce vejci, sílu křesťanství vysvětluje Kristus, když byl otázán na to, co znamená milovat bližního svého, takto (Evangelium podle Lukáše 10,25-37):

"25. A hle, jeden učený v Zákoně vstal a zkoušel ho slovy: "Mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?" 26. On mu řekl: "Co je napsáno v Zákoně? Jak tam čteš?" 27. A on odpověděl: "Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe." 28. Ježíš mu tedy řekl: "Správně jsi odpověděl. Dělej to a budeš žít." 29. Ale on se chtěl sám ospravedlnit, a tak řekl Ježíši: "A kdo je můj bližní?" 30. Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče. Ti ho oloupili a zranili, potom odešli a nechali ho polomrtvého. 31. A náhodou šel tou cestou jeden kněz, a když ho spatřil, přešel kolem po protější straně. 32. Podobně i levíta, když přišel na to místo a spatřil ho, přešel po protější straně. 33. Přišel k němu ale také jeden Samaritán (BC: Samaritáni byli tehdy pro Židy něco jako Romové pro většinu Čechů dnes), který tudy cestoval, a když ho spatřil, byl pohnut soucitem (BC: zvýrazněno mnou). 34. Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil na ně olej a víno. Pak ho položil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj. 35. Když pak druhý den odcházel, vytáhl dva denáry, dal je hostinskému a řekl mu: 'Postarej se o něj, a cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.' 36. Kdo z těch tří se ti tedy zdá být bližním toho, který upadl mezi lupiče?" 37. A on řekl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu tedy řekl: "Jdi a jednej tak i ty."

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.7. 2013