Transformace levice v opoziční smlouvu

4. 7. 2013 / Boris Cvek

Myslím, že stačilo pár dnů, aby se ztratilo téma údajné sněmovní většiny v rukou Nečasovy vládní koalice, která odchází na smetiště dějin. Tématem je a bude Rusnokova vláda.

Všichni sledujeme s úžasem, jak premiér Rusnok s úsměvem křísí minulost a získává si sympatie veřejnosti. Naštvanost občanů na Nečasovu vládu se štěpí stále více mezi sympatie k ČSSD a sympatie k projektu SPOZ.

Nebo jinak řečeno: ČSSD i její elektorát se začíná štěpit na B tým SPOZ a nějaký svůj stále naivnější sen o moderní západní levici.

Komunisté jsou už na straně prezidenta a SPOZ delší dobu a o předčasné volby ve skutečnosti už nejde nikomu.

Sněmovna si bude muset před levicovou veřejností a možná i technokraticky zaměřenou částí pravice obhájit své případné NE Rusnokově vládě.

Nenávist k Nečasově koalici se spojí s nenávistí k těm, kdo spolu s ní nezvednou ruce pro Rusnoka.

ČSSD+KSČM+VV+ LIDEM+nezařazení tak mohou nakonec ze strachu a na základě nějakých obchodů udělat vládní většinu a ohánět se průzkumy veřejného mínění, že lidé to tak chtějí. Bohuslav Sobotka se navzdory rétorice nakonec ohne podle směru větru tak daleko, až se uvolní z místa, na kterém dosud vlastně dost nepochopitelně sedí (představoval si vlastně někdy někdo lídra hlavní opoziční strany takto?).

Vítězem nad zprofanovanou pravicí, nad Nečasem a Kalouskem a Němcovou se stane Zeman a Rusnok, zachránci země.

Ale i kdyby vláda nedostala důvěru, bude stále ještě mít prostor vydírat Sněmovnu rozpočtem: jeho případné neschválení bude v očích veřejnosti selháním Sněmovny, tím spíše, že nenáviděný Kalousek bude tvrdit opak. K definitivnímu vítězství ducha opoziční smlouvy už nebude zapotřebí v příštích volbách ani ODS, bude stačit SPOZ a její B týmy, ČSSD a KSČM.

Prezident Miloš Zeman ve funkci | Poměry v ČSSD
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.7. 2013