Odkaz Mistra Jana stále žije

6. 7. 2013 / Ilona Švihlíková

Připomínáme si jako každý rok výročí upálení Mistra Jana. Ani po téměř šesti stoletích, po násilné rekatolizaci naší země se nepodařilo -- a dá-li Bůh ani s penězi nacpanými po církevních darech, nazývaných eufemisticky restituce -- ani se nepodaří tento odkaz a jeho význam vymazat. Odkaz Mistra Jana překračuje hranice času i místa, neboť vypráví o univerzálním a věčném zápasu za PRAVDU.

Mistr Jan se postavil oficiální moci, neboť -- řečeno dnešním slovníkem -- zjistil, jak se liší oficiální propaganda od reality. Jeho působení bylo nebezpečné, neboť ohrožovalo a delegitimizovalo celý režim. Proto musel Mistr Jan zemřít, neboť jeho kázání (dnešním slovníkem vlastně rozšiřování informací) probouzelo lid a ukazovalo, jak se katolická církev odklonila od Desatera, jakou mocnou a nenasytnou institucí se stala.

Jeho kázání neztratila nic na své aktuálnosti ani dnes:

Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí.

Náš první prezident napsal o Mistru Janovi následující slova:

"Lidé byli zvyklí mocné autoritě papeže, císaře, doktorů, ale v Husovi poprvé vidíme ten ohromný světodějný konflikt mezi autoritou a svědomím, který se v době nové opakuje vždy a stále."

Lidé, jako byl Mistr Jan, jsou nebezpečím pro každý režim, protože nemilosrdně demaskují skutečnou povahu moci, i když rozšiřováním těch informací riskují svůj život. V různých dobách se tito lidé nazývají různě: kacíři, odpadlíci, zrádci... Díky těmto lidem a jejich hrdinství víme, co se doopravdy děje, a tak získáváme i možnost se tomu postavit.

I dnes sledujeme boj těch, kteří se v rozporu mezi autoritou (mocí) a svým svědomím, rozhodli pro svědomí, i když jim za to hrozí smrt. I oni jsou nazývání zrádci. Informace, odhalující pravdu, kterou nám poskytují, nešíří kázáním, ale moderními technickými prostředky. Odhalují nám, jak se doopravdy chová velmoc, která se neustále ohání demokracií, svobodou a dalšími vznešenými ideály. Podobně jako Mistr Jan, odhalují podstatu onoho režimu, kde demokracie a svoboda tvoří onen háv, jakým byla Bible v době Jana Husa, zatímco realita je stejně, snad i více nechutná, než byla ve středověku.

Bradley Manning a Edward Snowden se přiklonili ke svému svědomí a k pravdě. Proto jednomu z nich hrozí trest smrti jako exemplární potrestání (nebude ovšem asi upálen). Na to, aby Spojené státy "dostaly" dalšího zrádce, neváhají odklánět letadlo a ohrozit života prezidenta suverénní země.

Padl, ale zvítězil, napsal o Janu Husovi Tomáš Garrigue Masaryk. Může se stát, že Bradley Manning bude odsouzen k trestu smrti, Edwardu Snowdenovi se "přihodí nějaká nehoda", a Julian Assange už nikdy nebude moci odejít z ekvádorské ambasády v Londýně. Mohou padnout, ale i tak už ve svém boji zvítězili. Další práce s informacemi, které nám poskytli, je ale už na nás. Koneckonců, jak nedávno napsal právě Edward Snowden:

"Nakonec se Obamova administrativa nebojí informátorů, jako jsem já, Bradley Manning nebo Thomas Drake. Jsme bez státní příslušnosti, uvězněni a bezmocní. Ne, Obamova administrativa se takových lidí nebojí. Bojí se informované a rozzlobené veřejnosti požadující ústavní vládu, jak je slíbeno -- a tak by to mělo být."

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.7. 2013