Chcete konec parlamentního systému? Přenechejte ústavu aktivistickému prezidentovi

13. 2. 2013 / Karel Dolejší

Stanislav Hošek kritizuje některé povolební kroky Miloše Zemana, aby v závěru svého textu vyjádřil očekávání, že se Zeman pustí do nové ústavy. Podle mě by však něco takového představovalo právě ten nejjistější způsob, jak úplně zrušit parlamentní ústavní systém a nahradit ho přinejmenším poloprezidentským. Podobnou situaci bych vzhledem k dlouhodobě vyjadřovaným preferencím české veřejnosti považoval za vysloveně nešťastnou.

Nadpoloviční většina českých občanů se přiklání k vládě tvrdé ruky. Není to nic nového, tyto preference se v české společnosti vyskytují řadu let a postupně sílí. Ve vztahu k nim představuje stávající parlamentní systém, jakkoliv je nedokonalý, moderující faktor, protože "alfa samec" v čele strany coby volební korporace nedisponuje automaticky mocí mimo stranu samotnou. Pokud by byl ovšem z ústavního hlediska rozhodující instancí nikoliv parlament, ale přímo volený prezident, význam politických stran výrazně poklesne a zmíněná bariéra do značné míry padá.

Možná právě to si lidé jako pan Hošek přejí. A navíc: Zmíněná situace by se docela jistě zamlouvala té části české levice, která považuje za následováníhodný vzor státy jako třeba Venezuela. Nerovné partnerství silného vůdce, který oslovuje "masy" k němu vzhlížející a hledající u něj ochranu, se některým zdá vhodným i pro Českou republiku. Vládce pěstující mýtus o své jednotě s masami a vládnoucí prostřednictvím legislativních a ústavních návrhů, které "lidu" předkládá hotové ke schválení, místo aby se "lid" na tvorbě pravidel fungování společnosti doopravdy aktivně podílel, se dozajista řadě lidí líbí. Já však k těmto příznivcům silného vůdce patřit nikdy nebudu.

Sotva by někdo mohl říci, že mám o českých politických stranách vysoké mínění. Mnohokrát jsem o nich psal maximálně nelichotivě, vadí mi jejich prorostlost s mafiemi a dojení veřejných rozpočtů, stejně jako neochota se těchto pochybných charakteristik skutečně zbavit. Nicméně přes všechny chronické problémy českých politických stran by podle mě příklon k vůdcovskému principu nebyl vůbec žádným řešením. To že "masa" potřebuje svého vůdce patří k nebezpečným atavismům, jichž by se měl dospělý civilizovaný člověk spíše snažit zbavit, než aby je v sobě posiloval a pěstoval.

Ústava dozajista potřebuje zpřesnění, zejména pokud jde o vymezení pravomocí prezidenta. Když došlo k pochybnému rozhodnutí zavést přímou volbu, strany se bohužel právě na této věci nedokázaly shodnout.

Pevně doufám, že tváří v tvář aktivistickému prezidentovi to teď dokáží a nesplněný domácí úkol konečně vypracují.

Miloše Zemana bych do tohoto procesu pokud možno vůbec nezatahoval.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.2. 2013