Místo Svaté země továrna na džíny

13. 2. 2013 / Jiří Kalát

Řešení bez války? A jde to vůbec?

"Prvním krokem by mělo být povolení k návratu. Nejdříve pro všechny lidi, kteří se hlásí k židovské národnosti. Měli by měsíc na to se rozhodnout, jestli se chtějí do Izraele přestěhovat, anebo nikoliv. Po uplynutí této doby by právo automaticky zaniklo. Pro všechny s palestinskými kořeny by byl zaveden stejný systém, jen cílovou zemí by se stala Palestina. Ve chvíli kdy skončí třicetidenní lhůta, by došlo k uzavření hranic, ty by posléze jednotky NATO obehnaly vysokým plotem. Území takto vymezené, by bylo vybombardováno spojeneckým "mírovým" letectvem a již vyprázdněné pozemky pronajaté čínským továrníkům k zřízení fabrik na levné džíny. Výhody jsou tu hned dvě, zbavíme se izraelsko-palestinského konfliktu a práci získá několika tisíc lidí v chudém regionu," odpověděl jsem jednou na otázku zvědavého mladíka, když se mě ptal, jak nejrychleji a nejefektivněji vyřešit tento dlouhodobý blízkovýchodní spor.

Doufám, že silná nadsázka a ironie je z těchto slov cítit i na dálku několika dioptrií. Nerad bych, aby mě někdo obviňoval z nabádání ke genocidě jednoho anebo druhého národa. Ale taková je odpověď, pokud někdo žádá "rychlé a efektivní řešení." Stále doufám, že takto nikdo nepřemýšlí, i když si občas, díky prohlášení některých blízkovýchodních politiků i jiných vůdců, tak jistý zase nejsem.

Na tuto starou vzpomínku mě přivedlo nedávné prohlášení Avigdora Liebermana. "Každý, kdo si myslí, že v centru tohoto socio-diplomatické oceánu, této tsunami, která otřásá celým Arabským světem, je možné dospět k magickému řešení a komplexního míru s Palestinci, místním problémům prostě nerozumí, "řekl Lieberman izraelské televizní stanici Kanál 2. "To je nemožné. Není možné vyřešit tento problém. Náš konflikt může být pouze řízen i proto je důležité ho spravovat a jednat o dlouhodobé prozatímní dohodě," dodal Lieberman. Jenže další čekání problém neřeší, další odklady, opíjení jedné či druhé strany rohlíkem už prostě nikomu nestačí, je třeba se posunout dál. Otázka je kam a za jakou cenu.

Ještě před šedesáti lety byl problém mezi Izraelem a Palestinou řešitelný, i před čtyřiceti by ještě bylo možné nějak uvažovat nad plným uspokojením většiny účastníků konfliktu. Ale nyní? Počet Izraelců roste, mnohé sionistické organizace stále "nahánějí" všechny zapomenuté i nerozhodné Židy a přesvědčují je k přestěhování do Izraele. Palestinská populace se neustále rozrůstá, a to jak na okupovaných územích, v Gaze, uprchlických táborech v Libanonu, Sýrii, Jordánsku tak i jinde na světě. Demografický přírůstek je obrovský. Připomíná mi to trochu zápas o záchranný člun u potápějící se lodě. Je čtyřicetimístný, ale pokouší se do něj probojovat asi tak sto lidí. Jak tento zběsilí závod skončí? Celkem klasicky a bez překvapení. Člun se rozlomí a potopí, zemřou všichni.

Tak nějak je to se Svatou zemí. Záchranná loď, jejíž kapacita byla několikrát překročena, a přesto mnoho lidí stále visí přes její boky, řve, kouše, strhává ostatní do vody. Ti uvnitř se naopak snaží udělat místo pro své přátele ve vodě, tedy vyhazují ty slabší, kteří v lodi již sedí. Palestinci chtějí tohle (bohužel ale ne všichni, mnozí chtějí opak a jiní úplně něco jiného) a Izraelci zase tamto (také by se už mohli shodnout na tom, co to vlastně je). Bohužel se všechna přání všech skoro všude překrývají. Netanjahu a jemu podobní neustále podporují stavbu svých osada a zabírání palestinských území. Hamás střílí rakety na civilisty. Abbás jen tak mlhavě naznačuje řešení otázky uprchlíků, co tím myslím, tuší málokdo, nechce naštvat uprchlíky mimo Palestinu a přitom úspěšně podlézá Západu. Prostě zmatek a chaos, panika a boj.

To opravdu ještě někdo věří, že se do Izraele všichni vejdou (tedy bez totální války, kdy by zemřela minimálně polovina tamního obyvatelstva)? Je opravdu ještě někdo tak naivní, že si myslí a doufám ve vyřešení sporů pouhým povídáním u stolů a popíjením sodovky?

Konflikt, který se pokoušelo řešit mnoho významných lidí, je stále nevyřešen. Ti, co se do něj zapojili, položili základy dalším sporů, které jednou vybouchnout (vlastně neustále vybuchují) a povedou k něčemu, čeho se všichni bojí. Bylo rozdáno mnoho nesmyslných Nobelových cen míru. Ta loňská pro EU je jen poslední kapkou. Ale prozatím se nenašel nikdo, kdo by dokázal smířit dvě znepřátelené strany, Izraelce i Palestince (plus desítky dalších, které do všeho neustále kecají) a dát jim co chtějí. Jenže to je co? Chce Netanjahu a Izrael mír? Chtějí se lidé okolo Abbáse i on sám spokojit s tím málem co nyní dostávají?

Pokud se najde někdo, kdo dokáže rozseknout tento "gordický uzel" Svaté země, měl by určitě dostat Nobelovku. Jen si nejsem jistý, že by byla za mír a Nobelova cena za válku, se prozatím ještě neuděluje. Třeba se však pletu. Po šedesáti letech nepřátelství si všichni hrdlořezové sednou v nějaké kavárně, dají si čaj a uzavřou dohodu o vzájemné přátelství a lásce. I to je koneckonců možné. Však na pohádky už nevěřím.

Jen krátce ze Svaté země

Lepší ochrana severu. Již třetí protiraketový systém Železná klenba se přesouvá na sever Izraele, kde by měl obyvatelstvo chránit před raketami libanonského hnutí Hizballáh a v kontextu událostí minulých týdnů i proti možnému útoku ze strany Sýrie. (více v AJ.)

Hizballáh je vinen. Bulharské vyšetřování teroristického útoku, který se stal v loňském roce v letovisku Burgas a stál život pěti Izraelců, zřejmě prokáže jeho propojení s libanonskou organizací Hizballáh. Ta je na americkém seznamu teroristických organizací již několik let. Evropská unie však o jejím přidání na svůj list prozatím váhá, upozorňuje na její sociální a politický přesah. Benjamin Netanjahu využívá nynější výsledky šetření k přesvědčování evropských představitelů, aby svůj dosavadní postoj změnili. Hizballáh na oplátku obvinil Izrael z rozpoutání mezinárodní "štvavé kampani" proti hnutí. (Více v AJ.)

Prezident přijede. Americký prezident Barack Obama zavítá na jaře do Izraele. Je to poprvé za dobu, kdy je v úřadě, mezi tím však již stihl navštívit přes 40 zemí. Již nyní se plní izraelská média odhady, předpověďmi a analýzami o tom s kým a o čem si bude povídat, co bude řešit i na jakou strunu hrát. V jednání je také setkání tria: Netanjahu - Obama-- Abbás. Že by se rýsoval nějaký nový impuls pro řešení palestinsko-izraelského konfliktu anebo jde pouze o další z řady prázdných gest? (Více v AJ.)

Politika a fotbal. Prozatím neznámí pachatelé, i když se šíří fámy, že se jednalo o místní ultras, zapálili kanceláře jeruzalémského fotbalového klubu Beitar Jerusalem. Podle dostupných informací se mělo jednat o pomstu za přijmutí dvou hráčů muslimské víry do týmu oblíbeného klubu. (Více v AJ.)

Kritizovat Abbáse zakázáno. Roční vězení si vysloužil dvaceti šestiletý Anas Awwad za svůj komentář na adresu palestinského vůdce Mahmouda Abbáse, který umístil na Facebooku. Ve svém provinění není jediný a podobným obvinění čelí i další "vtipálci". (Více v AJ.)

Více zase za týden.

Vytisknout