RH působí v určitých mantinelech, daných financemi, časem, energií, lidmi a specifickým zaměřením. V rámci těchto omezení se snažím od svého nástupu od léta 2008, aby RH co nejvíc zviditelňovalo romské a proromské organizace, jednotlivce nebo rodiny, které by mohly pro své okolí představovat pozitivní motivaci. Zároveň mi jde o to, aby RH nebylo orientované podle zájmů některé z romských rodiny nebo ambiciózních jednotlivců. Snažím se zařazovat a někdy i podněcovat různé polemiky a třeba i ostré výměny názorů, i když jsou kritické k redakci. RH tak otiskuje názory, bráno důsledně včetně extrémů, od romských nacionalistů až po - ojediněle - české xenofoby.

V RH neexistuje nějaká cenzura, nicméně pokud si mám vybírat, snažím se do novin vtahovat převážně texty mladších, vzdělanějších Romů a Romek, kteří se vymykají rodinnému nebo klanovému přístupu, mezi většinou Romů silně rozšířenému.

RH se míjí jednak s tou nepočetnou vrstvou Romů, která už je integrovaná či asimilovaná, běžně sleduje většinová česká média a národnostní tisk je pro ni zbytečný, nedostačující jejímu rozhledu a nárokům. Na druhé straně do RH také nepřispívají a přispívat ani nemohou mnohem početnější vrstvy naprosto sociálně vyčleněných Romů, které řeší problémy jako zadluženost, lichva, gamblerství atd. a ani romské, ani jiné noviny nečtou.

RH spíš zaměřuju na tu "mezivrstvu" Romů, kteří už jsou vzdálení zvyklostem ghetta, svým životním stylem tam nepatří, přesto by se ale do většinových médií se svými tématy a texty zatím nedostali.

Krom toho asi polovina přispěvatelů i čtenářů jsou Neromové, vesměs s vysokoškolským vzděláním, kteří s Romy nebo pro Romy pracují.

Z legrace občas říkám, že jsme jediné černobílé (tj. romské i české) a trojjazyčně (tj. v češtině, romštině a slovenštině) vydávané noviny v republice.

Jako miniaturní noviny nemůžeme vůbec dělat vlastní zpravodajství, takže zprávy přebíráme převážně z webu Romea.cz , pokusy o investigativní žurnalistiku jsem v RH vzdal v prosinci 2008 po půl roce kvůli nespolehlivosti zdrojů informací.

Témata neomezujeme, až na výjimky jsme se snažili dodržovat u každého čísla jedno stejné téma, které vybíráme společně s Karlem Holomkem.

Převážně si nás ale vyhledávají zájemci se svými tématy a příspěvky sami, jsme pestrý a někdy trochu neutříděný kaleidoskop textů a témat, které naše externí přispěvatele zajímají a které se vždy 1 x za 14 dní sejdou v různém počtu a různé kvalitě. Tento proud textů nejde ani regulovat, ani bych to nepovažoval za vhodné. Pouze autory upozorňujeme, že otiskneme i protinázor a nestavíme se na žádnou stranu. A to je často problém, u většiny Romů se rodinná solidarita přenáší i do novinových polemik a averzí...

Ano, původ nemám vůbec romský, stejně jako asi polovina pracovníků romských a pro-romských organizací. To je často zmiňovaná věc. Znám více jednotlivců - Romů z Brněnska, kteří si prošli romskými organizaci a po určitě zkušenosti tihle vzdělaní lidi jdou výš, do jiných, často zahraničních společností a institucí, protože v nevládkách po pár letech jednoduše cítí různá omezení. Svůj talent využijí lépe jinde.

Existuje ale zase opačný pohyb směrem do romských a pro-romských organizací od vzdělanějších Neromů - historiků, sociologů, psychologů atd. - kteří zase vidí v Romech jakýsi "třetí svět" za rohem, zajímavé exotické téma atd.

Jak už jsem uváděl, o "romskou tématiku" jsem se zajímal v rámci lidskoprávních, levicových témat, nebyl jsem romista ani etnolog, neznám dodnes příliš romský folklór a nesdílím žádné nadšení pro určitou část "romských tradic", speciálně např. olašského tradičního pohledu na práva žen...

Byl jsem politolog a publicista, který měl Romy jako "hobby" a jedno ze "svých" témat přibližně od půlky 90. let.

Podle mě jde nejen v romských médiích, ale všeobecně v romských organizacích o situaci "půl napůl". Jde o častý terč kritiky od některých Romů, zároveň je potřeba říct, že někdy je problém vzdělanější Romy na některá místa sehnat nebo je tam udržet, což chápu, pokud se jim místo nevládní organizace naskytne lepší místo ve firmě atd.

Zajímavé je myslím i složení té skutečné "romské poloviny" romských organizací. Podle mě jde převážně o Romy, kteří žili obklopeni tolerantním a vzdělaným neromským okolím, nežili v ghettu, vychodili základní a střední školu přibližně v počtu asi 1 až 4 Romové mezi Neromy. Případně pochází ze smíšených manželství, tedy jde o Romy "napůl", nebo jednoduše romské a neromské vlivy se v jejich životech kombinovaly.

V minulosti existovalo vícero romských médií v ČR, a snad tam byla i většina Romů, ta média se však nevyhnula silně zakořeněnému rodinnému nebo osobnímu soupeření mezi staršími "lídry". Nejsem si jist, jestli romský časopis nebo nevládní organizace, ovládaná jednou tradiční romskou rodinou s tradičním vzorcem rodinné solidarity (která může znamenat též uzavřenost vůči jiným Romům) představuje větší plus než smíšený kolektiv romských a neromských mladých aktivistů, oproštěný od negativ a xenofobie obou prostředí.

Pracoval jsem dohromady asi 7 let jako redaktor jihomoravského regionálního deníku Rovnost, několik let jsem učil na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS-MU) a na střední zdravotní škole v Brně, příležitostně jsme měl kratší angažmá v menších brněnských médiích - Brněnský Metropolitan, Brnomagazín a Moravské hospodářství a v týdeníku Vysočina. V Rovnosti a na FSS jsem ale částečně dělal témata související s Romy, o romských stranách a organizacích jsem napsal knížku a části dvou politologických sborníků, dál řadu komentářů do novin.

Vedle RH prakticky neustále hledám další redaktorské nebo učitelské místo a snažím se ty místa kombinovat, protože příjem z RH samozřejmě nestačí.

Spíš nejdřív řeknu, k jakému typu českých novin se dají přiřadit. V již několik let stejné sestavě, tedy 1,5 úvazku ( Pavel Pečínka + "poloviční" Karel Holomek ) + řada externistů + grafik atd. jsme na úrovni řekněme průměrného či mírně podprůměrného okresního čtrnáctideníku, bez deníkového stresu s pomalejším tempem, ovšem s malými financemi, s řadou obětavých přispěvatelů, ovšem místo spisovné češtiny je nutné neustále "překopávat" etnolekt řady z nich.

U romských čtenářů i autorů se projevuje víc emocí, otištění textu od znepřátelné rodiny je často chápáno jako útok celých novin na danou rodinu nebo jednotlivce a někdy od nich následuje zavržení novin. Není mezi nimi tolik rozvinutá demokratická kultura, zvyk demokraticky a slušně veřejně polemizovat, spíš přicházejí požadavky dotyčného soupeře z novin vytěsnit, polemiky obsahují někdy nadávky.

Na druhou stranu velká část "bílých" Čechů noviny nesnáší a píše do nich různé invektivy. Což ignoruju, je mi to jedno.

Zároveň je potřeba přiznat, že v něčem děláme v RH jakousi opačnou, "pozitivní propagandu", zvýrazňujeme a propagujeme ty Romy, kteří tvoří v romské populaci možná tak 20 % jejího počtu. Mnozí Češi mi říkají - to jsou hezký noviny, to RH, jsou tam hezký Romky, ale my žádný takový neznáme, nikdy jsme takový nepotkali. Odkud jsou?

Souhlasím, většinou ano, ovšem příčina je podle mě hlubší, jiná, jen málo se to dá svést na "rasisty v médiích". Podle výzkumů z roku 2007 nebo 2008 většina českých novinářů měla orientaci "pravicových zelených", takových jak je reprezentoval a formoval před lety ve Straně zelených Martin Bursík. Těžko tedy říct, že česká média jsou rasistická, když většina novinářů má liberálně-zelenou orientaci.

Česká média jsou decentralizovaná, bojují o přežití, zveličují senzace, napětí, hrozby, prostě proto, že  to dělá konkurence a chtějí mít prodaných co nejvíc kusů. Proto podle mě sahají k tématu kriminality, drog, prostituce a gamblerství mezi Romy víc než aby dělaly reportáž o romské švadleně, romském bagristovi, faráři nebo romském kuchařovi. To je pro ně moc "obyčejné". Zároveň - těch integrovaných Romů je mnohonásobně méně než neintegrovaných a těžko se hledají, atd.. Navíc - tuto orientaci  na romskou problematičnost (protože to přitáhne čtenáře) někdy dělá šéfredaktor, jindy editor, jindy redaktor atd. Nelze tudíž vinit médium jako celek, v médiích je stále fluktuace zaměstnanců. Pro romské aktivisty a nevládky je dobré si pozice a kontakty do médií budovat, neházel bych všechna "česká média" do jednoho pytle.

Přiznejme si ale - v současném tržním systému ten kolotoč senzacechtivosti nelze příliš omezit, zakázat, moralizujícím poučováním omezit. Direktivní systém a cenzura se mi také nelíbí, a hledání efektního řešení - to je na jinou, dlouho diskusi, která v této době stejně nebude mít uspokojivý výsledek. Měl by se hledat, ale teď to řešení neznám. Na druhou stranu - vůči romských pop-hvězdám i "tradičním" romským souborům myslím česká média, jakkoliv mají ona sama spoustu defektů, diskriminační myslím nejsou. Jinou cestu představuje postupné "překlápění" poměru počtu integrovaných a neintegrovaných Romů.

Já osobně to řeším tak, jak můžu v konkrétním čase s minimem prostředků - tj. propagací těch seriózních, integrovaných Romů např. v rámci "fotostran" v loňském roce (to šlo spíš o Romky než o Romy) v RH, a noviny pak rozesílám na nejrůznější místa, od romského ghetta v Brně po parlament a senát v Praze.

Viz předchozí odpověď. Nepočetní romští umělci, "reprezentanti", studenti, aktivisté, ti podle mě v médiích občas slovo mají, ale - je jich málo, a nejsou pro média tak "senzační", nezajišťují všichni, tak jako třeba Monika Bagárová, že kvůli nim ten den půjdou noviny na dračku....

V českých médiích by se toho mělo zlepšit mnohem víc, nejen způsob psaní o Romech. V současné době úspor, šetření a křečovitého hledání témat a podbízení se čtenářům očekávám spíš opačnou tendenci. Nemyslím si, že by v jedné jediné redakci nebo médiu, kde je přetlak zpráv, přetlak materiálů a kde se pilují bombastické titulky a sleduje odbyt jediný šéfredaktor řekl - hele, v zájmu zlepšení společenské situace budeme jednou týdně dávat na stránku příběh a fotku nějakého kvalifikovaného Roma, který pracuje, má školu nebo učňák atd. Bylo by to proti logice zde pevně zakořeněného tržního systému.