Společnost preferuje lidi bez kulturního kapitálu

23. 12. 2012 / Aleš Uhlíř

Vyhýbám se, abych se ozýval na různé hlouposti, hned psal na každý s prominutím "prd", ale někdy to prostě nejde. Pokud bych se neozval, musel bych se stydět, že jsem právník. Na své profesi již sotva co změním, akorát v poslední době mne napadá, zda jsem udělal dobře, když jsem se namísto pro studium přírodních věd na poslední chvíli rozhodl pro práva. Zvláště když čtu takové "duchaplnosti" z úst politiků a pracovníků justice, že v právu na spravedlnosti nezáleží, že v právu nemusí platit, že 1 a 1 jsou 2, nebo že to, jak se počítá trojčlenka, je otázkou právního výkladu. To je přece něco tak neskutečného, že to může říct akorát někdo, kdo je úplný hňup a nám to bez uzardění vážně vykládají lidé ve vysoké politice, justici a úředníci ministerstev. Tak hluboce jsme u nás klesli.

Kolega mi vyprávěl, jak v jedné věci, kde právně zastupoval odborovou organizaci, se snažil soudu vysvětlit výklad zákona. Aby ten výklad podepřel, obrátil se na člověka, který léta vyučoval na vysoké škole logiku a ten mu na to vypracoval posudek. Ne jako soudní znalec, tím nebyl, ale jako člověk znalý logiky a jejích zákonů exaktně napsal, co určité formulace v právním textu znamenají. Kolega pak jako právní zástupce ten posudek přeložil soudu a dovolil si soud poučit o tom, že -- přestože to není v zákoně uvedeno -- musí se myslet logicky, což platí i pro soud a soud je povinen se zákony logiky při výkladu řídit. To vzbudilo doslova zuřivou reakci. Soudce u jednání podrážděně prohlásil, že soudu nikdo nebude říkat, jak se má myslet, zda se má řídit zákony logiky či nikoli.

1 200 absolventů právnických fakult ročně, to už je nějaká síla, to už je z čeho vybírat, dalo by se uvažovat. Před lety mi jeden neúspěšný uchazeč o pozici soudního čekatele popisoval psychologické testy, které tehdy dělalo bez jakékoli kontroly pár psychologů a ti nikomu nikdy nezdůvodnili, proč je jeden uchazeč pro funkci soudce vhodný a jiný ne (dnes už výběr probíhá jinak). Byla tam např. otázka, zda by chtěl být raději kapitánem námořní lodi nebo kuchařem. Cítil, že "správnou" odpovědí, která se bude psychologovi líbit, bude ten kuchař, přesto zvolil kapitána lodi, aby odpověděl pravdivě a nikoli účelově. Námořní kapitán byl špatná volba, za kterou se ztrácely body, protože podle úsudku psychologa dobrodruzi do justice nepatří. K tomu bych dodal, že zřejmě ani lidé s fantazií tam nemají co pohledávat. Ostatně kuchař, který se nemusí trápit ani počítáním procent, trojčlenkou aj. nebo kolik je jedna a jedna, je vhodnějším adeptem na funkci soudce než někdo, kdo se bude tímto "balastem" zatěžovat. Nacvičí-li adept práv přijímací testy, které jsou orientované jen na výkonnost, při které jde především o mechanické řešení určitých opakujících se úloh, má vyhráno. Kulturní kapitál a podobné věci nepotřebuje, čím méně toho bude mít, tím lépe se mu bude v českém justičním prostředí dařit. Když vzpomenu na svoji ústní přijímací zkoušku před přijímací komisí na právnické fakultě v Brně před více než 40 lety tak jsem přesvědčen, že dnešní maturanti by měli obrovské problémy. Alespoň většina z nich.

Když se pak někdo diví, že lidé z vysokých pozic do světa vytrubují, že na jakési spravedlnosti nezáleží, že jedna a jedna nemusí být dvě, že matematický výpočet je věcí právního výkladu, nebo si pokládají otázku, co z určitého člověka udělalo takové monstrum, že je imunní a chladný vůči okolní sprostotě a nespravedlnosti, odpověď není složitá. Těm všem chybí kulturní kapitál.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.12. 2012