Komu zvoní hrana? Nám snad ne, to jenom jakési demokracii

20. 12. 2012 / Luděk Prokop

V daném případě, to znamená pokusit se poukázat na rostoucí závažný problém a na skutečnost, že nastává čas, aby lidé stojící v čele občanských hnutí, odborů a snad i demokratických stran, začali z pozice svých funkcí konat. Není možné bez sjednocujících a organizačních aktivit čelit společnému úsilí evidentně organizovaných a médii podporovaných skupin a skupinek.

Čelit jejich úsilí o znehodnocení volebních výsledků demokratických voleb. Úsilí o diktát, kdo smí a kdo nesmí vykonávat volené funkce, bez ohledu na volební výsledky. Bez ohledu na příslušné pasáže Ústavy, bez ohledu na příslušné zákony. A to vše při otevřené a zjevné podpoře ústavního činitele, či kandidátů na presidenta. A to vše při nevšímavosti, tedy při (rádoby skryté) podpoře, ze strany ministerstva školství, potažmo podpoře ze strany koaliční vlády.

Média zajímá v nadsázce řečeno, kdejaké uprdnutí manipulovaných studentů. A pranic je nezajímá co na to vláda, co na to příslušné ministerstvo. Nezajímá je, co na to příslušné zákony a co na to příslušné složky pro ochranu dodržování zákonů. Nezajímá. A tohle všechno podtrhuje i nezájem opozice, nezájem občanských hnutí a nezájem odborů.

V poklidu sledujeme televizi a tisk, evidentně fandící demonstrantům proti výsledkům voleb. V poklidu sledujeme, jak ohniska odporu proti výsledkům voleb (ohniska již vlastním vznikem s vysokou pravděpodobností nelegální), se šíří do dalších lokalit a krajů. V poklidu sledujeme, jak jsou akce s pomocí sdělovacích prostředků stupňovány. Aniž bychom se zamýšleli nad tím, že stupňující se tlaky mohou zvrátit volební výsledky tím, že zvolení funkcionáři takovému tlaku podlehnou.

A jak by ne? Pomoc nikde žádná, sdělovací prostředky v roli honicích psů na místo psů hlídacích. Hotovo. Dílo se podařilo. Nic se neděje. Jenom se vydařil menší, pokusný pravicový puč. Dokonce i za pomoci umělců preferujících státní dotace před demokratickými principy. Za pomoci umělců, kteří divadelně předvádějí jejich ryzí, v daném případě značně pokřivené demokratické smýšlení, kterým své skutečné preference maskují.

Přijímal jsem se značným údivem jasně korupční, místy až vlastizrádné, (mimo jiné viz například církevní restituce -- Vatikán), veřejností zhola neakceptovatelné a tedy i míněním veřejnosti pohrdající, počínání vládní koalice. Napadalo mne, že vůdci koalice už s nějakým úspěchem v příštích volbách pranic nepočítají, že se spoléhají jen na prebendy plynoucí ze zásluh o prosazení zákonů ohledně důchodového pojištění a církevních restitucí. Nějaký čas zpět, mne zamýšlení nad ztrátou pocitu moci, až tolik neděsilo.

Teprve, po zpočátku přehlédnutelném blbnutí studentů, následovaným mediální podporou a evidentně organizovaným stupňování jejich akcí, jsem začal porovnávat tyto akce se studentskými aktivitami v roce 1989. Dnes již víme, že tehdy řízenými s vydatnou pomocí složek Stb.

Stupňované provokace vrcholící nominací Karolíny Peake na post ministerkyně obrany, s následným vyhozením generála Picka, které kde kdo odsoudil včetně prezidenta, proběhlo takřka bez problémů. A zase nic. Nic se neděje.

Odpověď na otázku, co si zatím nedokážeme ještě představit a s čím vším nejspíš ještě přijdou, nabývá v souvislosti s řízenými, stupňovanými aktivitami studentů, jasnější kontury. Povede-li se puč proti volebním výsledkům, pak se může povést cokoli. Nepovede-li se, pak lze obětovat bílé koně. Rasochu, Hellera, případně někoho dalšího. Jak jednoduché.

Méně jednoduchá je představa o způsobu, jak hodlá dnešní vládní sebranka ovlivnit výsledek příštích parlamentních voleb. Případně, jak hodlá ovlivnit situaci, když volby nevyjdou dle jejích snových představ, kterým oni sami nemohou věřit. A že nevyjdou, je nabíledni.

Málo platné ale po volbách už alespoň část sdělovacích prostředků bude zachraňovat, co se dá a nepůjde do hazardu s protivolebním pučem, tak jako se děje v době současné. (Nicméně už dnes, by protagonisté "studentského" puče, měli začít myslet na zadní kolečka).

Představy o tom, že volby by se nemusely konat, a mohlo by se rozhodovat prostřednictvím studentských demonstrací, snad v té naší prapodivné koalici nemají? I když při té úrovni, co předvádějí, kdo ví.

Ve prospěch výše zmíněných zcestných úvah budiž řečeno, že zastání volebních výsledků se neděje žádné. Že zvolení zástupci jsou ponecháni na pospas manipulantů se studenty a na pospas zmanipulovaných studentů. A to vše za podpory sdělovacích prostředků, kandidátů na presidenta, umělců, a jakýchsi prapodivných skautů. Za němého přihlížení vlády. Za němého přihlížení zástupců parlamentních opozičních stran, jejichž zástupci v krajích zvítězili ve volbách. Za němého přihlížení občanských iniciativ. A v neposlední řadě, za němého přihlížení odborů, tvářících se, že jim zasahování do nějakého toho ohrožování demokracie nepřísluší a že jim do toho pranic není.

Vytisknout