"Když jsme pak začátkem září odjížděli, bylo Přednádraží místem únavy, ale i naděje. Soud vrátil stavebnímu úřadu žádost o exekuční vystěhování a zdálo se, že Přednádraží půjde zachránit. Pak ale přišli sociální pracovníci s tím, že rodinám, kterým byl v srpnu odebrán příspěvek na bydlení, mohou být odebrány děti. Ujišťování, že postup úřadů není legální, paniku nezkrotilo. Lidé se začali hromadně stěhovat.

Majitelé ubytoven na sebe nenechali dlouho čekat: "Byli tu každý den," říká paní Iveta. "Jestli prý nechci přijít o děcka, ať jdu k nim," radili jí. Ne všichni odešli. Musela přijít další rána. Domy, stále mající šanci na záchranu, začaly být devastovány. (...)

Vypráví se o až divadelní scénce v hlavní roli s Lukášem Semerákem, hvězdou populistické formace Ostravák a pochybným developerem proslulým někdejšími styky s mafiánem Mrázkem. Jednou prý prohlásil: "Palackého ulice byla doteď taková" (ukázal na své černé sako) "A já chci, aby byla takov" (ukázal na svou bílou košili). Přednádraží a přilehlé ulice patří k městské části Moravská Ostrava a Přívoz. Pod jednu radnici tak spadá centrum nejcentrovatější spolu se čtvrtí, které mnozí bílí neřeknou jinak než "cikánov". Pro politiky a developery z centra je zdrojem příležitostí. Přivaděč na dálnici, postavený nedávno hned u Přednádraží, zvýšil cenu pozemků a místní už jenom spekulují, co do lokality "vyčištěné" od Romů vlastně přivede. Koleje pro novou soukromou vysokou školu? Nějakou další Stodolní plnou diskoték? (...)

"Radši kriminál než tohle," pláče během balení. Dvě nejstarší plnoleté děti zůstávají. I tak bude Iveta platit na ubytovně 17 000 za jednu místnost (za sebe tři tisíce, za každé dítě dva). Jedenáct a půl z příspěvku na bydlení, dalších pět a půl ze svého. Postupná ztráta nadějí na Přednádraží se majitelům ubytoven dobře zúročila. Bída funguje i jako obchodní příležitost. (...)

Ubytovnu, kde už bydlí Iveta, nacházíme... Dozvídáme se, že návštěvy se musí legitimovat na vrátnici a že vchod se zamyká o desáté večer. Později se nemáte šanci dostat domů. Správce vás může vyhodit třeba za neposlušnost, pod kterou se dá schovat leccos... Žádná svoboda za tři tisíce na osobu na měsíc. Za pokoj bez ničeho. Toalety, koupelny, kuchyně jsou vždy jen dvě pro celé patro. (...)

...setkání s paní X, matkou jedné z rodin vystěhovaných koncem září z ulice Palackého. "Majitel říkal, ať si ho klidně dáme k soudu. Že má tolik peněz, že si klidně koupí mého právníka i soudce." Paní X. to vzdala poté, co jí zavolalo skryté číslo. "Jestli se nevystěhuješ, ty kurvo černá, tak my víme, kudy chodí ze školy tvoje děti. Taky bys je jednou nemusela najít," vzpomíná na hrozivý telefonát a hlas se jí chvěje rozčilením."

"Kdy jste začal mít pocit, že věci nejdou tak, jak jste si představoval?

Když se začala rozebírat koryta, když člověk zjistil, že se akorát vyměnila vládnoucí garnitura. Tedy dost brzo. Když se začalo rozkrádat všechen státní majetek. Když to začali loupit loupežníci, kterým se říkalo podnikatelé. Když měli posunutou startovní čáru ti, kteří si za bolševika nahrabali a měli potřebný kapitál k tomu, aby mohli skupovat za babku věci s mnohonásobně vyšší hodnotou. (...)

Dneska se lidé spokojí s tím, že si přes rok našetří nějaké peníze na čtrnáct dní na Haiti a jsou šťastní, že můžou vyjíždět za hranice. Tak tedy vyjíždějí, no a co? Duchovní hodnoty ztratily svojí prioritu? Z lidí se stávají podivní roboti, kteří se dají lehce ovládat, jak jsme se kdysi učili v marxismu. Vůbec mám pocit, že co jsme se učili za bolševika o komunismu, byla naprostá lež. Ale to, co jsme se učili o kapitalismu, obávám se, byla pravda."