Třeboňští studenti protestují proti zvoleným komunistům oprávněně

23. 12. 2012

Začnu z historie -- studenti bylo odjakživa citliví na nebezpečí pro společnost, často se pokoušeli rezignující nebo pasivní společnost zvednout, píše Luděk Šnirch.

Nejsem historik, ale matematik, přesto se pokusím na pár příkladech doložit.

1. 25. února 1948 - Jediným viditelným odporem proti komunistickému postupu byla demonstrace -- pochod asi pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů, kteří byli zbiti v Nerudově ulici příslušníky SNB. Přes odpor Lidových milicí se jim podařilo projít na Pražský hrad. Mnoho jich bylo pozatýkáno, uvězněno, mnozí pak museli opustit školy. ZDE

2. Strahovské události v říjnu 1967 - Chceme světlo, chceme více světla bylo hlavní heslo průvodu cca 2 000 studentů ze strahovských kolejí, který se na protest proti výpadkům elektřiny na vysokoškolských kolejích konal v Praze 31. října 1967. Policie vtrhla i do kolejí, kde bila studenty "hlava nehlava", nerozlišujíc v nastalé tmě demonstranty od studentů, vracejících se ze studoven v Praze. Někteří studenti byli zraněni nebo donuceni odejít ze studia. ZDE

3. Leden 1969 -- upálení se studentů Jana Palacha a Jana Zajíce na protest proti okupaci a nastupující normalizaci.

4. Srpen 1969 -- při ročním výročí okupace protestovalo hodně mladých lidí a 5 jich bylo zastřeleno komunistickou policii či Lidovými milicemi. Srpnové protestní akce od 16. do 22. srpna 1969 se staly největším spontánním projevem odporu československé veřejnosti proti komunistickému režimu před listopadem 1989. V Praze dne 20. srpna 1969 za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu a v něm zahynuli dva mladí lidé - osmnáctiletý František Kohout (průstřel hlavy) a o rok starší Vladimír Kruba (průstřel krajiny srdeční). V Praze dne 21. srpna 1969 bylo 15 postřelených a na Tylově náměstí byl zraněn i čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který o tři dny později v nemocnici svým zraněním (průstřel břicha) podlehl. V Brně bylo osm postřelených a dva mrtví -- osmnáctiletá Dana Muzikářová a sedmadvacetiletý Stanislav Valehrach. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek VB, oddílů ministerstva vnitra a vojáků i na 27.000 příslušníků Lidových milicí. Viníci postřelení desítek lidí a vrazi pěti lidí nebyli dodnes nalezeni. Předpokládá se, že to byli vesměs milicionáři. Vyšetřování VB však nikdy neprokázala konkrétní viníky a nikdo nebyl postaven před soud. ZDE

5. 21.srpen 1988, 28. říjen 1988, Palachův týden -- 15.-21.1.1989, 21.8.1989 -- demonstrací surově potlačených komunistickou policii se účastnilo hodně mladých lidí ZDE

6. 17.listopad 1989 -- pochod studentů k 50. výročí proti uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 a uctění památky Jana Opletala, zmlácení průvodu policií a stávka studentů urychlila změny ke svržení komunistického režimu.

I tehdy byli studenti nazýváni dětmi stejně jako dnes (proslulý výrok komunisty Štěpána). I tehdy dospělí spíše volali po klidu na práci. Argumenty odpůrců proti studentům jsou dodnes stejné.

Dnes se objevují proti studentům i argumenty odvolávající se na Ústavu a Listinu základních práv a svobod občanů - jakoby tyto zakazovaly protestovat proti byť v legitimních volbách zvoleným (to nelze popřít) zastupitelům.

Odbory, byť jejich hlavním úkolem je práce ve firmách (Zákoník práce), protestují proti legitimní vládě (dle Ústavy má oporu aspoň 101 poslanců -- viz nedávno potvrzené) a nikdo se nediví a nevolá na pomoc Ústavu a Listinu. Byť se myslím, odbory tímto suplují neschopnost opozice svolat demonstrace, považují jejich protesty za legitimní, byť jsem se jich nikdy nezúčastnil a asi nezúčastním.

Stejně legitimní jsou protesty proti koalicím ČSSD a KSČM (celkem 10 krajů). Jaké jsou důvody?

KSČM nezískala nikde 50 % a více hlasů, ČSSD do roku 2004 (do nástupu Paroubka) ctila své vlastní a dosud platné usnesení z Bohumína a občané můžou mít pocit podvedení uzavíráním koalic s KSČM, zejména když byly možné uzavírat i jiné koalice (jako v Pardubickém a Jihomoravském kraj). Snaha vládnout zdánlivě nejsnadnější cestou se může ČSSD vymstít stejně jako se vymstila Paroubkovi.

A je důvod morální -- studenti a já je v tom podporuji nechtějí mít za svou radní školství zastupitelku, která kandiduje za stranu dovolávajícího se ve svém názvu zločineckého režimu (viz níže zákon 198/1993 Sb., většina členů KSČM jak plyne z nástupnictví byli i členy KSČ). Navíc režimu, který kdekoli a kdykoliv ve světě se dostal během 95 let své historie k moci, vraždil, popravoval, střílel do svých občanů, zavíral, vyháněl z vlasti -- viz níže zpráva ÚDV.

Na argument, že je dnešní strana KSČM jiná lze položit otázku -- proč tedy mezi svými poslanci již několik toleruje pravověrné stalinisty, kteří zločinný režim do roku 1989 obhajují, proč na radního pro školství v jiném kraji nominuje politruka Pohraniční stráže, který měl v náplni práce přesvědčovat vojáky ke střelbě do lidí?

Na argument, že komunisté dnes bez vnitro a mezinárodních podmínek nemůžou nastolit komunistický režim -- asi nemůžou, ale to snad není důvod je morálně tolerovat. Nevolám dnes po zákazu KSČM, to je soudně neprůchodné když se tak nestalo ihned po revoluci. Ale toleranci si nezaslouží potud, pokud bude mít v názvu odvolávku na zločinecký režim. Protesty jsou oprávněné stejně jako proti stranám a hnutím odvolávajícím se na pravicový extremismus.

A že studenty podporují i někteří pravicoví politici? Mají na to občanské právo, pokud to ovšem nepoužívají jako svůj argument pro zvolení, to totiž nestačí být proti něčemu (i kdy populisté si s tím vystačí a dokonce vyhrávají volby). Stejně tak politici Evropské unie protestovali proti legitimnímu zvolení Haidera v Rakousku a nevšiml jasem si, že by tehdy levicoví intelektuálové tyto protesty odsuzovali a Haidera se zastávali.

Argument, že jsou studenti manipulování učiteli a či někým řízení, vycházejí z neznalosti povahy studentů. Kdo zná studenty ví, jak těžké je přesvědčit, aby dělali něco, co sami necítí. To spíše jen zase dospělí předvádějí své myšlení, že všechno se musí dělat účelově, pro malou domu. Většina lidi tak možná uvažuje, ale u studentů je to poslední, co bych od nich očekával. Vyloučit to sice nemůžu stejně jako odpůrci studentů nemůžou doložit jejich manipulaci, píšu tedy o míře pravděpodobnosti.

Pro mě jsou postoje studentů v Jihočeském kraji občanské, moc je podporuji a věřím, že své postoje budou prosazovat jasně s využitím prostředků, které demokracie, Ústava a Listina podporuje -- a tedy slušně, bez násilí. Nechtějí nadávat v hospodě jako většina občanů nebo si 2x ročně zajet zanadávat zdarma autobusy na nějaké náměstí. Věří ve změnu a snaží se o to systematicky a dlouhodobě. Jsou to Občané.

Stejně tak věřím, že iniciativy ve Zlíně, v Karlových Varech a Ústí jsou zárodkem občanského postoje, že lidé na režim, který zničil životy statisíců lidí nejen v Československu, ale všude na světě kde vládl, nezapomněli. A co jsme stále dlužni dosud žijícím obětem režimu.

Paní Baborová, pokud se dala na kariéru političky za stranu odvolávající se na zločinecký režim a chce svou práci dělat, musí být schopna oprávněný demokratický tlak ustát nebo lépe uznat, že strana, kterou reprezentuje, u spousty občanů nemá morální kredit vést školství. ZDE

Podle ÚDV bylo v průběhu Komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 4500 osob zemřelo ve vězení a nejméně 282 při pokusu uprchnout přes železnou oponu.

Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí, do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob.

Do zahraničí uprchlo v letech 1948--1987 170 938 občanů.

Mnoho lidí z politických nebo náboženských důvodů nemohlo studovat, bylo vyhozeno ze školy nebo ze zaměstnání (tyto čistky probíhaly zejména v období stalinismu v 50. letech a poté v období normalizace v 70. letech).

Zákon 198/1993 Sb. (část)

Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody,

§ 1

(1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,

a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,

b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,

c) porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,

d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:

    popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
  • zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
  • znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
  • zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
  • povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,

e) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,

f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.

(2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědní ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

§ 2

(1) Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.

(2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

§ 3

Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.12. 2012