Souhlasím (částečně) s Tomášem Cikrtem

21. 12. 2012

Tak tohle by mne vážně nikdy nenapadlo, píše Petr Meluzín.

Co? Že budu někdy v něčem souhlasit s Tomášem Cikrtem, jehož tandem s Tomášem Julínkem jsem si v Topolánkově vládě obzvlášť oblíbil. Ale v komentáři k případu Romana Smetany, který sleduji od začátku, musím panu Cikrtovi alespoň v něčem dát zapravdu.

Roman Smetana je ve vězení ne kvůli pomalovaným plakátům ODS, nýbrž proto, že odmítl vykonat uložený trest veřejně prospěšných prací. Pokud se pamatuji, odmítl na začátku procesu označit soudkyni Langerovou za podjatou, čímž paní "Íčkové" umožnil zcela selhat v roli nezávislé soudkyně

. Pan Smetana se proti nesmyslnému rozsudku neodvolal (pokud to vůbec bylo možné). To bych považoval za velmi odvážné, kdyby ovšem přijal důsledky svého rozhodnutí.

On však následně odmítl vykonat trest veřejně prospěšných prací, poté odmítl nastoupit výkon trestu a nedávno se ve vězení odmítl podřídit osobní prohlídce s pro něj nepříjemnými (a kupodivu podle jeho vlastních slov nečekanými) následky.

Chovaní Romana Smetany ve mně budí dojem, že si příliš neuvědomuje či přinejmenším si nepřipouští možné důsledky svého jednání. Jeho prohlášení, že pokud bude znovu odsouzen, po zkušenosti z vězení opět nenastoupí výkon trestu, tomu nasvědčuje.

Pokud takto bude postupovat dál, může si klidně, jak píše Ivan Větvička, "nastřádat" i doživotní trest. Jenže - teď už nebojuje proti politické zvůli - to skončilo v okamžiku odmítnutí vykonat původní trest.

Teď už bojuje proti standardním mechanismům vymáhání práva, jaké používá i ten nejdemokratičtější stát. Označit tyto kroky, které si Roman Smetana jako pravomocně odsouzený vlastně vynutil, za řehtání uraženého ega úředního šimla je trochu krátkozraké.

Jediným správným postupem bylo bojovat za zrušení rozsudku soudkyně Langerové a tím v případě úspěchu ztížit možnost budoucího podobného zneužití soudní moci pro politické pronásledování.

Nesdílím samozřejmě přesvědčení pana Cikrta, že Česká republika je svobodný demokratický stát a už vůbec nepovažuji kreslení tykadel za krajní a teatrální formu protestu. Kroky pana Smetany po vynesení "spravedlivého" rozsudku však za přehnané považuji.

Tykadlový řidič Roman Smetana
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.12. 2012