Politika jako medicína: Dokážeme se zbavit stádovitého myšlení?

15. 12. 2012 / Boris Cvek

Je těžké být optimistou a věřit ve smysluplné směřování země, které vládne Nečasova vláda, jež navíc není jenom nějakou odcizenou vrstvou společnosti, která kdyby byla odstavena od moci, všechno by bylo zase fajn. Nečasova vláda a její chování mají mnohem hlubší kořeny v naší společnosti, než si možná myslíme. Ostatně naše společnost generuje stále tytéž politiky i vlády, chtělo by se říci.

Stejně tak je obtížné dát nějaký jednoznačný smysl slovu "optimista". Může být člověk optimistou ve světě, kde umírají lidé na devastující nemoci a není jim pomoci? Nebo je optimismus výrazem snahy jim pomoci i přes všechny překážky?

Jsem v posledních dnech součástí mailové debaty, kterou vzbudily letošní vědecké publikace o tom, že disulfiram (antabus) dokáže zabíjet nádorové buňky glioblastomu (jedna z rakovin mozku). Debaty se účastní vědci z USA, Británie, Číny, Německa. Jeden ze článků, v British Journal of Cancer, na nichž se staví, pokryl i Daily Mail a vyvolal tím zájem u lidí. Dostal se mi do mailové schránky -- přeposlaný od lídra zmíněné studie z British Journal of Cancer -- dopis rodičů, kteří píšou o pomoc pro svého syna s glioblastomem. Plánují se klinické testy v USA, nicméně důkazy z buněk, to je velmi málo pro naději v klinický úspěch. Zůstává nesmírně mnoho neznámých, protože vlastně nikdo pořádně neví, jak disulfiram působí (podle nových a nových studií jsou nacházeny nové a nové proteiny, s nimiž může v těle interagovat).

Víme, že jeho hlavní metabolit, na který se ihned po vstupu do těla rozpadá, měl skvělé výsledky v placebo-kontrolovaném klinickém testu na 64 ženách s rakovinou prsu (po 6 letech 81% přežití vs. 55% při dávce cca 600 mg týdně, zatímco dnes lze užít až 3500 mg týdně) ze začátku 90. let.

To ale nikoho nezajímá. Převažující mentalita v tomto typu výzkumu dnes vychází z "mechanismu", z potřeby porozumět mechanismu vzniku nemoci a na základě toho porozumění ji léčit. Říká se tomu "racionální design léčiv" a výsledkem je (za cca 30 let aplikace této metody) to, co shrnul šéf National Institues of Health Francis Collins ve svém článku "Mining of therapeutic gold" z června 2011, publikovaném v Nature Reviews Drug Discovery: 95% navržených látek selhává (a ty, dodávám já, které projdou až do kliniky, jsou velmi málo účinné a nesmírně drahé).

Diskuse o aplikaci disulfiramu na glioblastom je proto poměrně chmurná, protože lékaři chtějí vědět to, co nikdo neví a možná mnoho let ani vědět nebude. Například to, které další cíle v buňce by bylo dobré zasáhnout, a tedy s jakými dalšími léčivy disulfiram kombinovat. Jenže nikdo neví, co vlastně disulfiram v nádorové buňce zasahuje a jaký mechanismus je odpovědný za její zabití. Kromě toho je třeba říci, že všechny "mechanismy účinku" dodnes navržené stojí na experimentech s buňkami a nemáme žádný důkaz pro to, že tak fungují i ve tkáních zvířat či lidí.

James Watson, spolupracovník Francise Cricka, s nímž sdílel Nobelovu cenu za objev struktury DNA, zatím marně varuje (jako na konferenci Hallmarks and Horizons of Cancer v Lausanne v září 2011) před touto mentalitou těmito slovy: "Ani se nesnaž porozumět všem komplikovaným cestám vzniku nádorů -- prostě je vyléč." Co znamená v takové situaci optimismus? Trpělivě a navzdory všem nezdarům a hluchotě pokračovat v práci na změně mentality.

Drug used to treat alcohol addiction could destroy deadly brain tumours ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.12. 2012