Taberyho novinařina

14. 12. 2012 / Daniel Řezníček

Erik Tabery se nedávno nechal slyšet, že Vladimír Franz by neměl být prezidentem.

I když ponecháme konkrétní sympatie nebo antipatie vůči Franzovi stranou, zaslechl jsem obavy, že inkriminovaný článek je další z důkazů o tom, že prezidenta nakonec zvolí místo občanů média. Čtenáři Respektu prý přijmou osvícený názor pana šéfredaktora za svůj a budou podle toho volit. Záležitost "svobody" první přímé prezidentské volby se v souvislosti s tímto článkem staví opět do popředí. Je to jistě velké téma a mělo by se o něm mluvit.

Tabery staví kritiku Franze na faktu, že není politik. A prezident prý musí být politikem. To je jistě zajímavý názor a autor tím otevírá další velké téma. Někteří diskutující s tímto základním argumentem článku souhlasí, prezident by podle nich měl mít zkušenosti s politickým prostředím, aby nebyl náchylný k různým "našeptávačům". V diskusi však převažují negativní reakce. Mnoha diskutujícím je naopak sympatické, že Franz s politikou nemá žádné zkušenosti a v nejistotě Franzova vystupování při televizních debatách nevidí slabinu jako Tabery, ale Franzovu autentičnost a upřímnost. Podle mnohých z nich prezident být politikem nemusí, měl by být především morální autoritou.

Často se v diskusi také objevují nařčení ze zaujatosti. Některým čtenářům připadá podivné, že Franz je kontrastován se VŠEMI ostatními kandidáty a je prezentován vlastně jako ten úplně nejhorší. Tabery je několikrát vyzýván, aby nepsal na objednávku či nevyjadřoval osobní názory pana Bakaly. Také se objevují možná vysvětlení údajné zaujatosti: Franz potenciálně ubírá hlasy Schwarzenbergovi, což je něco, s čím musí Respekt něco udělat.

Jak je to tedy s Respektem a Taberym? Legitimní názor, který si zaslouží své místo ve veřejné diskusi, či účelný útok pod vlajkou, slovy jednoho z diskutujících, modrobolševismu?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.12. 2012