Koho nám to (ne)odstřihují?

12. 12. 2012 / Marek Řezanka

>

A kdo že jsou ti "lotři", které nemáme volit? Nahoře na vlajce se na nás usmívají Dienstbier, Fischer a Zeman, dole Bobošíková, Dlouhý a Okamura. To jsou tedy komunisté? A to řekl kdo?

V demokratické společnosti by perzekvování člověka za jeho názor (navíc, je-li tímto názorem dodržování platné ústavy) nemělo být přípustné. Ne tak v České republice. Výrazný levicový kandidát na prezidenta, Jiří Dienstbier (bytostný sociální demokrat), se stal terčem skupinky antikomunistů -- a zároveň antilevicově zaměřených lidí -- jenom proto, že si dovolil požádat voliče komunistické strany, aby ho volili. Ne proto, aby v čemkoli této straně ustoupil, ale proto, aby mohl prosazovat levicové hodnoty, na čemž by patrně mělo záležet všem voličům, kteří se jako levicoví vymezují. Cílem Jiřího Dienstbiera je ovšem sjednocování české společnosti -- chce být prezidentem všech. Ne, že by všem plnil jejich přání, ale že nikoho z nás nechce diskriminovat a přehlížet.

OdstřiHNUTí předvádějí jasnou paušalizaci, etiketizaci a hlavně -- neznalost a neschopnost odlišovat. Na základě čeho k sobě přiřadí Miloše Zemana, člověka, který se aktivně účastnil událostí v roce 1989, muže, jenž vstoupil do KSČ v roce 1968 v době Pražského jara (to byl jistě pořádný zloduch a nepřítel demokracie), aby byl v roce 1970 pro své odvážné postoje ze strany vyloučen, k Janu Fischerovi, jenž byl v KSČ v letech 1980-1989 či Vladimíru Dlouhému, který byl v KSČ od roku 1978 do roku 1989, tedy v době tvrdé normalizace? Představa komunistického Okamury je pro zasmání -- nebo k pláči.

Ale co že z praporu vypadl sice veliký obdivovatel bratrů Mašínů, ale zároveň dva roky VUML pilně studující Přemysl Sobotka? Nebo toho ze svého antilevicového zanícení odstřiHNUTí odstřihli záměrně, protože ten kádrovými posudky novodobých cenzorů prošel?

Pokud je toto vizitka myšlení "mladé generace", je to vizitka tragická. Postrádá totiž jakoukoli spojitost s vyznáváním demokratických hodnot, vede ke štvanici na jednotlivce pro jeho přesvědčení, šíří nenávist k jednotlivci i skupině osob. Početnou skupinu voličů označuje za "nežádoucí" -- a nejraději by jim volební právo upřela. Takovéto jednání není možné tolerovat. Svůj postoj ke KSČM shrnul J. Dienstbier v rozhovoru pro Právo z 8. 12. 2012: "Prostor pro antikomunismus tady byl před rokem 1989, a že si někteří nedostatek odvahy z té doby snaží dohnat dodatečně, je spíše nenormální. Pro mě svoboda, demokracie, lidská práva jsou naprosto zásadní hodnoty, které bych nikdy neohrozil. Ale předstírat, že po třiadvaceti letech, kdy KSČM kandiduje ve všech volbách, kdy ji relevantní orgány považují za demokratickou a ani jedna vláda nenavrhla její rozpouštění..."

"A nemělo by se její rozpuštění navrhnout?"

"Nemyslím si to. Pokud by to někdo udělal, tak by asi návrh neobstál u Nejvyššího správního soudu. Tato strana, byť mohu mít výhrady k některým konkrétním výrokům nebo politikům, nepřekračuje meze pro fungování demokratických politických stran. Mám jiný pohled na svět než členové KSČM, ale na druhou stranu bych nechtěl popírat fakt, že straně dává hlas až 20 procent voličů, čímž získává určitou legitimitu. Ať se mi to líbí, nebo ne."

Jestli něčeho OdstřiHNUTí svým počínáním docílí, potom dalšího posílení KSČM. Metoda házení do jednoho pytle s sebou nese riziko, že pytel ztěžkne a nabobtná -- a bude k neunesení.

Na závěr zbývá jedna podstatná otázka -- skutečně všichni studenti s podobnými aktivitami (které s demokracií nemají pranic společné) souhlasí? Opravdu považují sto tisíc protivládních demonstrantů za "lůzu", aby pár "vyvolených" určovalo, kdo je a není volitelný? Skutečně jsou všichni zaslepeni "jedinou správnou pravdou"?

Jako nezdolný idealista pevně věřím, že ne, a že většina mladé inteligence si svou cestu vybere bez dlouhého otálení. Ta cesta se zve demokracií.

Vytisknout