Příprava testů pro přijímací řízení je totéž co konstrukce diagnostických nástrojů pro medicínu. Obojí mohou dělat soukromé firmy a taky to dělají

10. 12. 2012 / Bohumil Kartous

Petr Hájek poukazuje ve svém článku nazvaném O skandálním střetu zájmů na to, že "přijímací proces na české školy ovládá za velké peníze soukromá společnost", čímž myslí společnost Scio. Svůj závěr dovozuje z faktu, že společnost Scio nabízí českým středním a vysokým školám testy pro přijímací zkoušky, v případě VŠ tyto zkoušky také administruje. S řadou těchto škol společnost Scio skutečně spolupracuje a poskytuje jim služby, které jsou obdobné technické podpoře v medicíně. Testy nejsou nic jiného než diagnostický nástroj, pro jehož konstrukci je třeba zvládnout potřebnou metodologii i zcela praktickou realizaci. Je pravda, že test a dejme tomu sonograf mají poněkud jinou podobu, nicméně jejich smysl je stejný: pokusit se lépe diagnostikovat.

Autor je členem vedení firmy Scio

Panu Hájkovi konkrétně vadí, že společnost Scio nabízí zároveň i přípravu na testy. Tady samozřejmě podobnost se sonografem končí. Přijímací zkoušky v jakékoliv formě skutečně vytvářejí trh, vytvořily ho ovšem už dávno. Společnost Scio do něj vstoupila a její přidanou hodnotou je příprava testů (diagnostickým nástrojů) podle standardů měření výsledků ve vzdělávání (mezinárodně uznávaný obor etablovaný jako "educational measurement"), což se v přijímacím řízení na české střední ani vysoké školy zdaleka neděje automaticky, vnáší do něj objektivizující prvek v podobě testu obecných studijních předpokladů, jehož výsledek není závislý na velmi rozdílné kvalitě předchozího vzdělání (které je na českých školách zcela markantní) a v neposlední řadě taky bere odpovědnost za to, že nabízené přípravné materiály poskytují skutečně adekvátní přípravu na konkrétní zkoušku. A to taky není v nabídce nejrůznějších forem přípravy na přijímací zkoušky v ČR standard. Firma Scio si nemůže dovolit, aby prodávala zajíce v pytli, což je přímý důsledek faktu, že zároveň připravuje testy k přijímacím zkouškám a přípravu k nim.

Pan Hájek tento vztah interpretuje jako a priori negativní. Já tomu úplně nerozumím. Pokud poukazuje na fakt, že se za přípravu na přijímací zkoušky platí, pak ano, má úplnou pravdu. Vždy to tak bylo, pouze ne vždy figurovala na tomto trhu společnost Scio. Na tomto trhu je velká spousta jiných, kteří nabízejí přípravu jak na testy poskytované Sciem, tak na "high-stake" testy jakéhokoliv jiného původu. Jediný rozdíl je v tom, že Scio nese za přípravu zcela konkrétně vyjádřenou odpovědnost. Pan Hájek nenaznačil, v čem vlastně vidí konkrétní problém. Místo toho ale uvádí zavádějící nijak neověřená a chybná fakta. Cituji "Proto obrovské množství rodičů posílá své děti na přípravné kurzy Scio (typicky o víkendech po dobu mnoha měsíců), v cenách řádově 10 000 Kč za kurz, nebo rodiče nakupují internetové testy, nebo testy z minulých let atd., vše za značně částky." Jako rodič dítěte hlásícího se na střední školu by o cenách přípravných materiálů mohl vědět více. Jsou ostatně k dispozici na webu Scia. Nemohu si být jist, co myslí pan Hájek "obrovským množstvím", to je pravda relativní údaj, nicméně není pravda, že přípravný kurz (a má pravděpodobně na mysli prezenční přípravný kurz) stojí 10 000 Kč. Stojí 2 589 Kč. Srovnejte prosím cenu jakékoliv jiné obdobné přípravy na přijímací zkoušky (jakékoliv) a posuďte sami. Sady testů případně on-line testy se pohybují v řádu stovek korun, nejlevnější 149 Kč. V případě Národních srovnávacích zkoušek, kterých využívají vysoké školy v ČR, mají uchazeči možnost uplatňovat sociální slevu. Rád bych upozornil, že sociální slevu nenabízí v přijímací řízení žádná jiná instituce.

Co se týká nutnosti přípravy jako takové, pan Hájek podává skutečnost tak, že příprava na testy připravované Sciem je možná jen prostřednictvím Scia. To není pravda. Předmětové testy odpovídají rámcovým vzdělávacím programům základního, respektive středního školství a příprava na ně tedy může probíhat mnoha jinými formami. Takovou přípravu by měla, ze své podstaty, poskytovat každá škola. Stejně tak test obecných studijních předpokladů -- nevychází z ničeho, na co by se nedalo připravit jiným způsobem: čtením náročnějších textů se snahou o porozumění jejich kontextu a vyvozováním informací, řešením logických problémů, čtením tabulek a grafů a cvičením trojčlenky, zlomků a procent. To skutečně není nic, v čem by vznikala závislost uchazečů v přípravě na společnosti Scio.

Pokud pana Hájka trápí nerovnost v přístupu ke vzdělání, a to právě skrze nerovnost v podmínkách přijímacího řízení, pak by se měl obrátit na kompetentní instituce s dotazem, zda skutečně vysoké školy "činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole". Podle zákona č. 111/1998 Sb., § 21 by tak měly činit. Bylo by jistě zajímavé zjistit, zda tomu tak je i v případě, že vysoká škola nabízí prezenční přípravné kurzy (mimochodem často velmi drahé, např. 7 000 Kč za kurz na 1. lékařskou fakultu UK v Praze) pouze ve svém sídelním městě, čímž nepochybně vysoce znevýhodňuje jakéhokoliv uchazeče, který nemůže kvůli velké vzdálenosti kurzy navštěvovat. Scio takové překážky uchazečům neklade.

V testech skutečně občas dochází k chybám, a proto společnost Scio v případě oprávněných pochybností inkriminované úlohy vyřazuje z hodnocení, což pan Hájek opomíjí. Testy jsou připraveny tak, aby si i v případě takových zásahů test udržel vysokou míru reliability měření. Domnívám se, že i tohle je velmi důležitý prvek, který výsledky přijímacích zkoušek činí objektivnějším i transparentnějším. V přijímacím řízení v ČR je takové řešení zcela ojedinělé.

Krom faktických omylů používá pan Hájek i poněkud zjevných argumentačních faulů. Odkazuje na své nejmenované akademické kolegy a zahraniční zkušenosti, ale neuvádí ani jediný příklad. Například americký Collegeboard, organizace daleko mohutnější než Scio, která připravuje testy k přijímacím zkouškám pro řadu amerických univerzit (SAT Reasoning test) prodává přípravu na tento test v cenovém rozpětí 20 až 70 dolarů. Stejně tak to činí realizátoři dalších zkoušek, jako je GMAT nebo LSAT. V každém systému, ať už přijímací zkoušky probíhají jakkoliv existuje nabídka přípravy ze strany těch, kdo zároveň připravují testy či zkoušky rozhodující o přijetí či nepřijetí. Na rozdíl od potenciálně prokorupčního prostředí, kdy testy vytváří i ten, kdo rozhoduje, zkoušky zprostředkované prostředníkem (třeba Sciem) tento potenciál velmi účinně snižuje. Např. plzeňská právnická fakulta přistoupila ke zkouškám Scio právě proto, aby očistila přijímací řízení od pochybností o neprůhlednosti a korupční manipulaci. Nebyla jediná. Scio skutečně takovou záruku dává, protože ti, kdo připravují testy, jsou odděleni od těch, kdo uchazeče připravují. Ani to nebývá v přijímacích zkouškách v ČR obvyklé.

Přesvědčovat pana Hájka určitě nemíním, čtenář nechť posoudí sám.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.12. 2012