S Kesudisem na věčné časy a nikdy jinak

12. 12. 2012 / Karel Dolejší

Michal Kesudis v souvislosti s faktickou podporou vedení komunistů pro Zemanovu kandidaturu proti Jiřímu Dienstbierovi píše: "KSČM je suverénní politickou stranou, která nikomu, ani sociální demokracii, nic nedluží." To, že nikomu nic nedluží, však neplatí zdaleka o všech, ale jen o těch, kdo jsou si rovnější než Rovný. Pohleďte, co prý dlužím Kesudisovi: "Nakonec i pan Dolejší bude muset opustit tu klávesnici, nad kterou koncipuje své mnohdy sporné komentáře a osobně se do té společné práce zapojit." Suverénní KSČM si může dělat, co jí Suverenita v čele s její bývalou oficiální prezidentskou kandidátkou dovolí, já mám ovšem povinnost spolupracovat s Kesudisem. Pokud s ním nespolupracuji, proviňuji se. Myslím, že tíhu svědomí více nesnesu a již již běžím podepsat závazek ke spolupráci.

KSČM v roce 2008 do prezidentské volby oficiálně kandidovala Janu Bobošíkovou. Že to - jak vysvětluje Kesudis - ve skutečnosti nemělo pražádného významu, protože vedení strany je jen na ozdobu a nic vlastně neovlivňuje, to si zřejmě kandidátka uvědomila sama, a tak ještě před prvním kolem z volby odstoupila, což se u ní při četných kandidaturách za kohokoliv na cokoliv stává pouze výjimečně, tedy nikdy. Myslím, že ani kdyby napřesrok kandidovala na Miss Universe za Vlastenecký spolek přátel chlebovinového mága 88/2, nemohl by od ní nikdo podobný krok očekávat. Takže to jen potvrzuje tezi, že je vskutku úplně jedno, koho vedení komunistů svým členům a voličům (ne)doporučí. Ti si totiž dělají, co chtějí, nikdo je do ničeho nenutí. Spolupracovat musí jenom Dolejší.

Prý je to tím, že znám málo komunistů osobně. Inu, podle mě jich znám tolik, že by to v klidu vystačilo na dva tři další životy, jenže nevím, co si o tom vlastně smím myslet. Vždyť je zřejmě mou povinností rozorat všechny meze a zbudovat širokou lidovou frontu od Šumavy až po Jablunkovský průsmyk. Dokud to zase pořádně nezvořeme, nic se nezlepší. Ty sis chtěl hošánku něco psát, ale hlavní je, že musíš pracovat.

"Ale proč?", zeptal se Jiránkův králík Bobek po ránu rozmrzele vykukující z klobouku. "Protože práce osvobozuje!", odvětil rázně starší kolega...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.12. 2012