Fiktivní rozhovor s fiktivním ministrem

11. 12. 2012 / Adam Votruba

redaktor: Dobrý večer, vážení diváci. Dovolte, abych v našem televizním studiu přivítal ministra práce Jaromíra Žlábka.

ministr: A sociálních věcí. redaktor: Prosím?

ministr: A sociálních věcí.

redaktor: Aha, pardon. Dovolte, abych ve studiu přivítal ministra asociálních věcí...

ministr: Ne, pane redaktore, já jsem ministr práce a sociálních věcí.

redaktor: Aha, promiňte. Tedy, vážení diváci, přišel k nám do studia ministr nejen práce, ale i ministr sociálních věcí Jaromír Žlábek. Dobrý večer.

ministr: Dobrý večer.

redaktor: Pojďme k vaší reformě sociálního systému v České republice. Mohl byste říci divákům, co je cílem Vaši reformy?

ministr: Tak my vidíme, že v našem státě je řada příživníků, kteří nepracují a dostávají podporu v nezaměstnanosti a ty peníze nám pak chybí pro ty, kteří by je opravdu potřebovali -- jako jsou Míra, Karel, Peťa...

redaktor: Určitě tu nemusíte jmenovat všechny. Jistě myslíte na lidi zdravotně nebo mentálně postižené.

ministr: No, ani ne tak na mentálně postižené, jako na ty, co to momentálně potřebují.

redaktor: Dobře, zkrátka myslíte na ty opravdu potřebné. Vraťme se však k vaší reformě. V čem ta reforma spočívá?

ministr: Tak já jsem vymyslel, že aby se nezaměstnaní jen tak zadarmo neflákali a nevysávali naši státní pokladnu, tak budou muset vykonávat veřejně prospěšné práce. Geniální, co? Tím dosáhneme toho, že nezaměstnaní nebudou moci jednak pracovat načerno a jednak nebudou pobírat peníze zadarmo.

redaktor: Ale lidé, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti si přece platili sociální pojištění pro případ nouze. To vám nepřijde divné, že si někdo platí pojištění a vy mu pak ty peníze nedáte, když přijde o práci?

ministr: Ne, to mi nepřijde divné.

redaktor: A co je pozitivum vaší reformy?

ministr: Tak hlavní pozitivum je, že se tím ušetří.

redaktor: V Británii zavedli podobný systém veřejné služby pro nezaměstnané, a zjistilo se, že to vytváří tlak na pracující. Důsledkem toho přichází další lidé o práci, protože ji za ně levněji mohou vykonávat nezaměstnaní. Není to tak trochu bludný kruh? Tím se přece nezaměstnanost nesníží.

ministr: Jak to, že ne? Právě naopak. Nám jde o snížení skutečné nezaměstnanosti, ne nějaké pofidérní statistické nezaměstnanosti. My chceme, aby každý měl právo na práci. I nezaměstnaní. Takže pokud nějaký zaměstnanec přijde o práci kvůli tomu, že ji levněji vykonává nezaměstnaný, tak si jistě nemusí zoufat, že by zůstal bez práce. I jako pro nezaměstnaného se pro něj najde kus poctivé rachoty. V České republice se nikdo flákat nebude.

redaktor: Promiňte, ale nepřipomíná to trochu otrokářský systém? Vždyť ti lidé pracují zadarmo, vlastně jenom za podporu. Tohle je cílem vaší sociální reformy?

ministr: Ne, tak tohle rozhodně není naším cílem. Našim cílem je, aby nezaměstnaní dostávali místo peněžní podpory pouze stravenky.

redaktor: Proč to?

ministr: Zjistili jsme totiž, že někteří nezaměstnaní si za podporu kupují cigarety, a to i přesto, že je ministr zdravotnictví už několikrát varoval.

redaktor: No ale jaký z toho bude obecný prospěch pro občany České republiky?

ministr: Jsem rád, že jste mi položil tuhle otázku. Děkuji vám za ní.

redaktor: No, to nestojí za řeč. Vždyť jsme se tak domluvili.

ministr: Já bych chtěl zdůraznit, že my ty reformy děláme pro všechny občany této země. Našim hlavním cílem je ušetřit peníze nás všech. A navrženými opatřeními se také výrazně zvýší naše konkurenceschopnost na světových trzích, ve srovnání s takovými zeměmi jako je třeba Uganda, Rwanda nebo Somálsko.

redaktor: Můžu se zeptat, kam vlastně půjdou ty peníze, co takto ušetříte?

ministr: To je jednoduché. Na úroky bankám. Víte, musíme si přiznat, že jsme si všichni žili tak trochu nad poměry.

redaktor: Chcete tím říct, jak se o tom dnes často mluví, že sociální stát je neufinancovatelný.

ministr: Sociální stát je zkrátka luxus, který si my -- nás horních deset tisíc -- prostě nemůžeme dovolit. redaktor: A co uděláte s tím, že Ústavní soud nedávno vaši koncepci veřejně prospěšných prací zrušil?

ministr: Zrušíme Ústavní soud.

redaktor: Není to trochu nedemokratické?

ministr: Tedy, ne přímo zrušíme, to jsem se unáhlil, raději to pak vystřihněte. My ústavní soud pouze zreformujeme. Pro začátek by možná stačilo, kdybychom tam poslali pár Balíků.

redaktor: Vy myslíte výbušniny? Nezavání to terorismem?

ministr: Vůbec ne, měl jsem na mysli několik ústavních soudců, kteří jsou tak uvědomělí jako ústavní soudce doktor Balík.

redaktor: Aha, tak to ano. Ještě bych se rád zeptal na jednu důležitou otázku. V čem je podle vás hlavní příčina současného krizového stavu?

ministr: Musíme si uvědomit, že současná krize je především krizí morální, krizí hodnot.

redaktor: Co si máme představit pod pojmem morální krize?

ministr: My si už v tuhle chvíli nemůžeme dovolit, aby naše mzdy rostly takovým tempem jako dosud. A nejen naše mzdy, ale i růst mezd našich kamarádů je mnohem pomalejší. Dosahuje mnohem nižších hodnot. To je ta krize hodnot, o které jsem mluvil. A to si ještě považte, že ty mzdy rostou jen díky tomu, že snižujeme příjmy pracujícím a důchodcům. My z toho ve vládě máme výčitky svědomí, ale nemůžeme nic jiného dělat. No a to je ta morální krize.

redaktor: A co říkáte na rostoucí preference komunistů?

ministr: No já si říkám: Pane Bože, ...

redaktor: Vy si tak říkáte, jo?

ministr: No, když mluvím sám se sebou -- v rámci samomluvy, když řeším problémy tohoto světa nebo České republiky a tak.

redaktor: Vy řešíte problémy České republiky samomluvou?

ministr: No, nedivte se. Manželka mi s tím nepomůže, ta se o politiku nezajímá.

redaktor: Tak se omlouvám, že jsem vás přerušil. Jakou jste měl tedy myšlenku?

ministr: Já jsem měl nějakou myšlenku?

redaktor: No mluvili jsme o tom, co říkáte na preference komunistů, a vy jste řekl, že si říkáte: Pane Bože.

ministr: No, samozřejmě. Pane Bože, kam jsme to dopracovali za těch 23 let? Jakou máme krátkou paměť, když zapomínáme na hrůzy minulého režimu? Který sice zajišťoval všem lidem práci, bezplatné zdravotnictví, bezplatné školství, státem garantované důchody, ale za jakou cenu? Ten režim byl zločinný, utlačovatelský. Většina diváků si to jistě pamatuje.

redaktor: Vás osobně se nějak dotkl tento režim?

ministr: Například jsme nemohli nikde sehnat toaletní papír. Nebo jsem nemohl takhle do televize říci, co si o tom režimu myslím, a že už jsem si tenkrát leccos myslel.

redaktor: Omlouvám se, pane ministře, ale nedá mi to, abych se nezeptal na následující věc. Na jarních demonstracích odborářů jste byl vykreslován bezmála jako dráb, prý vaše reforma nás vede zpátky k feudalismu. Chtěl byste na tyto námitky nějak reagovat?

ministr: Tak já nevím, jestli má cenu reagovat na taková neférová a podpásová obvinění. Já bych chtěl jenom panu Zavadilovi vzkázat, že jestli si chce hrát na Kozinu, tak aby si taky uvědomil, jak Kozina skončil.

redaktor: Aby vám pak Zavadil nevzkázal: Do roka a do dne! Ne, pardon, to byl jen vtip. Vy sám se tedy jako dráb necítíte, když honíte lidi na nucené práce?

ministr: Ne, já se jako dráb necítím. Já se jednoznačně považuji za gentlemana.

redaktor: Mohl byste mi to objasnit?

ministr: Tak bývalý poradce pro lidská práva premiéra Petra Nečase Roman Joch napsal ve svém filosofickém eseji, že gentleman má právo vlastnit otroky.

redaktor: Takže se cítíte spíše jako otrokář?

ministr: No, tak já pochopitelně žádné otroky nevlastním, otroctví bylo zrušeno v 19. století. Zdá se ovšem, že poněkud předčasně, protože současná prognóza ekonomického vývoje ukazuje, že Česká republika si nemůže něco takového dovolit.

redaktor: Už jen poslední otázka na závěr. Čeho vy byste si osobně přál dosáhnout svým působením v politice?

ministr: Tak já bych si přál dosáhnout toho, aby občané nikdy, ale opravdu nikdy, na mé reformy nezapomněli.

redaktor: Snad se vám to podaří. Děkuji za rozhovor.

Vytisknout