K výzvě Jana Čulíka k projektu proti nespravedlivým exekucím, adresované právníkům

21. 11. 2012 / Aleš Uhlíř

Vůbec nejsem překvapen tím, že Ekologický právní servis žádost o pomoc odmítá. Komparace české legislativy se západní Evropou za účelem zcivilizování českých zákonů o exekucích aj. vyžaduje vysokou míru nasazení a také profesionality. Zde toho bude zapotřebí neskonale víc, než s čím lze vyjít při kritizování veřejné správy, tepání korupce a ochraně životního prostředí. Je snazší a přináší to méně problémů chránit kupříkladu netopýry, než bojovat za slušné zacházení s lidmi. Svou roli také hraje strach. Říkám to jako příklad s vědomím, že bude následovat smršť rozhořčených mailů, jejichž pisatelé mne budou obviňovat z bezcitnosti ke zvířátkům, z toho, že mi zákony na ochranu zvířat asi vadí, že nemám rád zvířata atd., jak se mi stalo poté, co jsem napsal text Člověk míň než pes.

Poprvé jsem viděl exekutora v akci v roce 1994 při svém pobytu ve Vídni, napsal jsem o tom před více než 4 lety v textu "Exekutor po česku jako katův pohůnek". Mohu jen opakovat, že je neuvěřitelné a těžko pochopitelné, do jak znetvořených podob se u nás může proměnit vše, co jinde slušně funguje. Napsal jsem zde také řadu článků o tom, k jakým zvrácenostem v souvislosti se změnou zákoníku práce provedenou s účinností od 1. 1. 2007 může vést rozhodčí řízení v pracovněprávních vztazích. Vše jsem shrnul v posledním textu z 29. 10. 2012 Většinu českých poslanců úroveň pracovněprávních vztahů nezajímá.

Jsou-li tady nějací právníci, nechť se, prosím, na ty texty, na které můj poslední článek odkazuje, podívají. Nejde jen o exekuce ale o celkovou dehumanizaci právního řádu. Zkuste právníkům v Německu nebo Británii vysvětlit, že zaměstnanec v České republice může být zaměstnavatelem žalován u rozhodce, kterého zaměstnanci vnutil rozhodčí doložkou do pracovní smlouvy a následně s jakýmsi cárem papíru, kterému se zde říká rozhodčí nález a který nikdo přezkoumat již nesmí, může zaměstnavatel zaměstnance exekvovat bez jakéhokoli omezení výše žaloby.

A naopak bude-li mít požadavky zaměstnanec, bude se muset obrátit na zaměstnavatelem v pracovní smlouvě určeného rozhodce a se svým nárokem (mzda, škoda za úraz či nemoc z povolání atd.) nemusí uspět, aniž by s tím někdo něco mohl udělat. Kdo to u nás nezná, bude si myslet, že mu vyprávíte nesmysly. Máme sice v parlamentu právníků dost. Jeden obdivuje Severní Koreu, jiný v diskusi argumentuje tím, komu cvaká a komu necvaká falešný chrup a to je česká levice. Nemůžeme se divit, že takoví lidé se zlu nikdy nepostaví.

Počátkem tohoto roku byl v lese u obce Vřesina, nacházející se v přímém sousedství ostravského obvodu Poruba, zavražděn operní zpěvák Břetislav Hurník. 30 let byl členem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a po odchodu do důchodu skončil jako bezdomovec. Nikomu nepřipadalo divné, že někdo, kdo dříve chodil ve fraku a choval se normálně, najednou chodí k nepoznání špinavý v hadrech a "bydlí" v lesních houštinách.

Dospěli jsme skutečně už tak daleko, že jsme něco takového ochotni chápat jako "svobodnou" volbu? Exekutor mu prý psal na adresu obecního úřadu ve Vřesině a dotyčný si ze svého starobního důchodu (kolem 13 000 Kč) moc neužil. Prostě u nás už nic nefunguje, zbytečný je starosta, lékař (jistě někde měl zdravotní dokumentaci), nefunguje u nás nic z toho, co by mělo takový pád člověka zachytit.

Léta se o tom všude píše. Poslanci nevědí o případech, kdy lidé kvůli desetikorunovým dluhům, často záměrně vytvořeným, padají do spárů exekutorů a jsou existenčně likvidováni? Čtenáři se v dopisech, které dostávám, logicky ptají, co u nás celé ty dlouhé roky, kdy se o tom veřejně všude hovoří, dělaly levicové strany.

Proč se nikdo zákonodárnou iniciativou ani nepokusil zamezit té novodobé mafii, v níž mají exekutoři svůj monopol? Ten nezájem s tím něco udělat se u nás táhne napříč politickým spektrem.

Přestali jsme být civilizovaným státem. Ve všech politických stranách a poslaneckých klubech jsou jen mafiáni nebo ustrašení páprdové (bez ohledu na věk), od nich nelze nic rozumného očekávat. Pár výjimek s tím nehne. Bylo by chybou slepě věřit na změnu v budoucnosti a spoléhat při tom jen na volby.

Jeden čtenář mi napsal, že vše je zbytečné, že se s tím stejně nikdy nic neudělá. Čtenáři to sice čtou a tím, že se o tom píše, mají dobrý pocit, že se něco "děje". V podstatě se prý chovají jako malé děti, které se dívají na to, jak jim někdo hraje loutkové divadlo s kašpárkem. Chtějí se jen bavit a nic nedělat.

Jak jsem již nedávno napsal, ročně u nás na právnických fakultách absolvuje 1 200 právníků. Hodně z nich marně shání práci. Prý až polovina absolventů brněnské právnické fakulty je rok po absolutoriu bez zaměstnání. V tom množství musí být schopní jedinci, kteří by mohli využít šanci, která se jim nabízí, šanci účastnit se na skutečně velké věci. Chce to mladé, neopotřebované lidi, kteří nebudou mít strach se v této věci angažovat.

Řádění exekutorů v České republice
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.11. 2012