Lži veřejnoprávního média o konfliktu na Blízkém východě

21. 11. 2012 / Daniel Veselý

Publicista Jan Petránek lže, když tvrdí, že Hamas nemíní tolerovat existenci Izraele. Hamas, byť názorově a vnitřně nekonzistentní hnutí, opakovaně hodlal existenci Izraele uznat, jak se laskavý čtenář může dozvědět třeba z tohoto textu. Navíc Hamas coby nestátní entita z hlediska mezinárodního práva ani pravomoc uznávat existenci cizího státu nemá. Akceptuje snad Izrael vznik palestinského státu? Nikoliv, a to opakovaně. Jak je možné, že ve veřejnoprávním médiu stále vystupují nedovzdělaní a hloupí politruci, kteří jen drží basu s oficiální vládní linií?

Petránek kojzarovsky rozhořčeným tónem cumlá proizraelskou litanii; mluví o lidských štítech, které využívá Hamas, aniž by vzpomenul, že i hrdinná izraelská armáda použila děti coby živé štíty například během operace Lité olovo, kterou Petránek perverzně označil za "obrannou". Izraelská armáda už "živé štíty nasazovala" při "protiteroristických" operacích v Jeninu v roce 2002, jak mezi jinými uvedla Human Rights Watch. To, že pan publicista tyto skutečnosti nezná nebo je ignoruje, by ho mělo vyřadit z jakékoliv smysluplné diskuse na uvedené téma. Nikoliv ale ve veřejnoprávní televizi. Petránek se rozčiluje nad tím, že Írán a další do Gazy "netransparentně" pašují tisíce raket. To je tuze ušlechtilé, ale co takhle sepsout Spojené státy, které v rozporu s mezinárodním právem i vlastním právním řádem dodávají Izraeli nepoměrně víc zbraní a vojenského materiálu, jež jsou na rozdíl od těch v Gaze sofistikované a mnohem smrtonosnější? Petránek svou neznalost prokázal také tím, že se dětinsky domnívá, že Izrael za rok nebo za dva uzná palestinský stát (stačí, aby se podíval na mapu, jak vypadá rozparcelovaný Západní břeh). Chtělo by to nějaké rešerše a více studia, pane publicisto.

O něco lepší byla debata mezi proizraelskou "analytičkou" Irenou Kalhousovou (ta už se na ČT 24 před několika dny k tomuto tématu bůh ví proč vyjadřovala) a Šádím Šanáem z Glopolisu v pondělních Událostech, komentářích. Šádí Shanaáh přece jen představuje střízlivý analytický hlas. Ten uvedl, že se Hamás snažil omezit raketové útoky radikálů z Islámského džihádu s tím, že hnutí má politické a vojenské křídlo a snaží se o to, aby zoufalí obyvatelé Gazy nepřecházeli k ještě větším radikálům, jež nemá pod kontrolou. Především pak jejich raketové útoky na Izrael. Izraelem usmrcený Ahmad al-Džabárí měl za úkol tyto jedince držet v lati, řekl Shanaáh. Kalhousová předvedla své "analytické schopnosti" svým oblíbeným tvrzením, že Česká republika má s Izraelem historicky dobré vztahy "de facto už od Tomáše G. Masaryka." Zvláštní, že se nad tímto kardinálním blábolem nepozastavila Drtinová ani Shanaáh. Moderátorka Drtinová, aby nikdo nebyl na pochybách, vše patřičně urovnala slovy: "Palestinci si zvolili Hamas a Izrael začal ostřelovat právě Hamas," aniž by vzala v potaz, že tomu bylo naopak (Reuters, Haaretz).

"Proč se tedy arabský svět diví tomu, že většina západního světa podporuje právo Izraele na obranu (jasná dichotomie -- hodní a zlí)?", zeptala se Drtinová Shanaáha? Ten odpověděl, že celý konflikt je dost složitý a má v podstatě staleté kořeny. Shanaáh konstatoval, že volební vítězství Hamasu neznamenalo, že všichni Palestinci stáli za Hamasem a chtěli zničit Izrael. V Hamasu nejsou všichni fanatici; existují zde názorové frakce s tím, že řada členů hnutí má zájem na diplomatickém řešení krize, vysvětlil Shanaáh. Představitelé Hamasu nejsou zkorumpovaní jako předáci Fatahu na Západním břehu, jimž do kapes tečou finanční prostředky z Evropy a USA a kteří pro samostatný palestinský stát nedělají vůbec nic. Hamas se zatím prostě "nenamočil." Proto se v demokratických volbách Palestinci rozhodli odvolat zkorumpované představitele Fatahu a dát šanci lidem z Hamasu, uzavřel Shanaáh. Tomu se v našem podnebném pásu říká demokratická volba, dodávám já.

Kalhousová dále mlela svou o nutnosti zastavit raketovou palbu z pásma a případně tuto hrozbu "eliminovat" pozemní invazí, aby tam byl konečně "nastolen klid," aniž by navázala na validní argumenty svého předřečníka.

Jak je vůbec možné, že se k aktuální válce v Gaze opakovaně vyjadřuje osoba, která ani neví, že prezident Masaryk s Izraelem vřelé styky udržovat skutečně nemohl, maximálně in memoriam. Je opravdu ostuda, že extrémisté a sprostí stoupenci izraelského státního terorismu ve veřejnoprávním médiu vůbec dostávají tak velký prostor, ba hůře -- lidé, kteří nehorázně lžou a matou tak koncesionáře.

Mezitím se stále jedná o příměří, které může být na spadnutí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.11. 2012