Kdo si přivlastňuje 17. listopad?

20. 11. 2012 / Dominik Forman

17. listopad má silný symbolický význam, a jakožto ztělesnění odporu proti minulému režimu se stal každoroční příležitostí čelních politiků ukazovat se s věnci a svíčkami. Žehrajíce na minulost a vzývajíce současný stav, zneužívají 17. listopad pro legitimizaci zákonů, které z části diktuje světový trh, z části straničtí kmotři, díky jejichž kapitálu se dostali k moci. Proti veškeré kritice vládnutí svého kabinetu se premiér Nečas zaklíná tím, že "pouze" hájí zájmy svobody a demokracie. Každý, kdo kritizuje konání této vlády, je podezřelý z touhy po starém řádu.

Míra odtržení ideologie vládního diskursu od skutečnosti je přímo úměrná četnosti sebeospravedlňujících ujišťování, že všechno, co naši "reprezentanti" činí, dělají ve jménu svobody a demokracie. Církevní restituce, důchodová reforma a další kritizované zákony přinášejí širší svobodu a kvalitnější demokracii. Pojmy "svoboda" a "demokracie", tato zbraň v rukou ochránců současného statu quo, přestala plnit svou funkci. Demonstrace 17. listopadu dokázala tuto zbraň otočit proti jejím dosavadním uživatelům. Nestačila již halit lež do hávu krásné formy.

Vládní představitelé, stejně tak média hlavního proudu, vytáhli však zbraň jiného kalibru. Je to poslední fungující klín vražen do schopnosti úsudku občanů v situaci, kdy se je establishment svírající křečovitě moc snaží přesvědčit o šatech nahého krále. Primitivní antikomunismus.

V souvislosti s akcemi 17. listopadu se projevil zejména odváděním pozornosti od skutečného dění, zastíráním a řadou dezinterpretací. Média cílila svoji pozornost na akce okresního formátu a věnovala jim nepatřičný prostor. Takovou akcí byl i happening party několika desítek středoškoláků, kteří bez ohledu na reálné kompetence a záměry zvolených krajských zástupců z KSČM a priori odmítají jejich setrvání v úřadech. Ti byli demokraticky zvoleni, především však neměli zatím příležitost dopustit se jediné chyby, jež by poskytla důvod k legitimní kritice. Paradoxem je, že tito jedinci používají ve svém úsudku stejných metod jako režim, který tak vehementně nenávidí. Kádrují a zkoumají původ, místo aby hodnotili činy. Alarmující je skutečnost, že tito středoškoláci byli k uspořádání akce podníceni svým učitelem. Prorežimní výchova? Také bychom našly paralely.

Čistokrevným primitivním antikomunismem je pak médii podsouvaná naprosto neadekvátní souvislost mezi studentským odporem v roce 1989 proti minulému režimu a zmíněnou "studentskou" akcí, která se kriticky smýšlejícímu člověku jeví jako trapná karikatura. Tato akce měla v médiích zastínit skutečnost, že za organizací demonstrace, kterou na Václavském náměstí podpořilo dvacet až třicet tisíc lidí, významně figurují studenti z iniciativy Za svobodné vysoké školy. Ti značným podílem přispěli k rezignaci bývalého ministra školství Dobeše. Zastavili tak reformu, jež měla nepatřičně zasáhnout do těch svobod, které si studenti právě v roce 1989 vybojovali. Média vůbec nezajímalo, že 17. listopadu, v den označovaný jako Mezinárodní den studentů, vystoupil kanadský student Jérémie Bedard-Wien, mluvčí studentské organizace, jež tento rok čelila tak brutální represi quebecké policie, že se o tom na Národní třídě '89 nikomu ani nesnilo. Vidět, jak kapitalistický stát mlátí a střílí do studentů gumovými projektily, to se zkrátka nehodí, žijeme přeci ve svobodě a demokracii.

Na Národní třídě celá protestní akce vrcholila projevy, s nimiž vystoupili i disidenti a signatáři Charty 77 Petr Uhl nebo Lenka Procházková. Neobyčejnou atmosféru zcela zaplněné Národní třídy, lidi volající po demisi vlády, třiadvacet let od pádu minulého režimu opět cinkající klíči, a do toho projevy těch, kteří byli minulým režimem pro boj za demokracii tvrdě trestáni, média ignorovala úplně. Zcela zřejmě se to nehodilo do jejich účelových interpretací, že celou akci pořádají odboráři a "komunisté", to by totiž ideologická zbraň primitivního antikomunismu, poslední záchranná brzda této vlády, ztratila účinek.

Vytisknout