Obama zvítězil: co bude dál ?

21. 11. 2012 / Immanuel Wallerstein

Začněme zahraniční politikou. Vláda USA nadále chce po celém světě pokračovat v imperiální politice. Problém, před kterým stojí, je prostý. Její schopnost provádět takovou politiku se drasticky zmenšila, ale elity (včetně Obamy) to nechtějí vzít na vědomí. Dál mluví o "nepostradatelnosti" Spojených států, prohlašují je za "největší zemi", jaká kdy existovala. Je to rozpor, se kterým si nevědí rady. Pokud jde o obyčejné občany USA, v povolebním průzkumu motivací hlasování označilo jen 4% voličů za svůj motiv zahraniční politiku. Nicméně většina obyčejných občanů pořád větří v mantru, že Spojené státy jsou zářným příkladem pro celý svět.

Můžeme proto očekávat, že Obama bude pokračovat v tom, co dělal dosud: mluvit ostře, ale ve skutečnosti jednat opatrně ve vztazích s Íránem, Sýrií, Izraelem, Egyptem, Pákistánem, Čínou, Mexikem -- vlastně většinou zemí. To samozřejmě většinu z nich rozčiluje, stejně jako nejrůznější politické aktéry po celém světě. Není vůbec jisté, jestli Obama dokáže kráčet dál po tomto tenkém laně a nespadnout, zejména když už Spojené státy nemají reálně pod kontrolou jednání většiny ostatních aktérů.

Skoro stejně bezmocný je Obama ve vztahu k ekonomice Spojených států i celého světa. Pochybuji, že dokáže podstatněji snížit nezaměstnanost v USA, což pomůže republikánům, aby se v letech 2014 a 2016 zase vzchopili. V tomto okamžiku je rozhodující otázkou takzvaný (a falešně vysvětlovaný) fiskální útes. Ve skutečnosti jde o to, kdo ponese největší břemeno hospodářského úpadku USA.

V těchto otázkách získal Obama voliče populistickými sliby, ale ve skutečnosti stojí napravo od středu. Nabízí republikánům dohodu: vyšší zdanění bohatých současně s podstatným seškrtáním výdajů na zdravotnictví a možná i důchody, které postihne většinu obyvatelstva. To je verze úsporných opatření se značkou USA.

Pro obrovskou většinu Američanů je to špatný obchod, ale Obama ho bude prosazovat ze všech sil. Nicméně z něj může sejít, jestliže ho pravicové křídlo republikánů hloupě odmítne. Podnikatelské elity Spojených států tlačí na republikány, aby tento obchod přijaly. Odbory a liberálové [v USA název pro levici -- pozn. překl.] dohodu odmítají (ať jsou v Demokratické straně nebo mimo ni), ale jejich tlak je zatím mnohem slabší než tlak podnikatelských elit ve prospěch dohody. Jde v podstatě o třídní boj velmi tradičního druhu a příslovečných 99% obyvatelstva v těchto bojích vždy nevítězí.

Pokud jde o takzvané sociální otázky, jež byly v těchto volbách skutečným dělítkem mezi republikány a demokraty, američtí voliči porazili troglodyty s rukama v kapsách. Sňatky osob stejného pohlaví byly odhlasovány ve čtyřech státech a posun ve veřejném mínění ukazuje, že tento trend bude pokračovat.

Ještě důležitější byla naprostá převaha hlasů pro Obamu mezi Afroameričany a Latinci. Zdá se, že zuřivé pokusy republikánských guvernérů a znemožnění hlasování těmto skupinám vyvolaly zpětnou reakci, která ještě zvýšila jejich účast ve srovnání s předchozími volbami. Pro Latince byla klíčovou otázkou reforma imigrace. A přední postavy Republikánské strany (včetně Jeba Bushe, potenciálního budoucího prezidentského kandidáta) teď říkají, že pokud republikáni nebudou spolupracovat na reformě imigrace, ztratí veškeré naděje na volební vítězství v celonárodním měřítku (a také v mnoha státech). Domnívám se, že teď už nějaké zákony v Kongresu skutečně projdou.

Obama byl velkým zklamáním pro početnou skupinu svých příznivců motivovaných starostmi o životní prostředí a ekologii. Mluvil dobře, ale udělal toho málo. Jedním z důvodů je, že jiná skupina jeho příznivců -- odbory -- argumentovala opačným směrem z obavy o pracovní místa. Obama žvanil a pravděpodobně bude žvanit dál. Je to jen o málo lepší než postoj Romneyho, který by zrušil agentury snažící se chránit životní prostředí.

Špatné jsou výsledky Obamy v záležitostech občanských práv, v některých směrech dokonce horší než to, co dělal George W. Bush. Obama se postavil agresivně proti informátorům o nepravostech. Nezrušil Guantánamo a aktivně podporoval Vlastenecký zákon. Používal bezpilotní letouny k vraždám údajných nepřátel Spojených států. V tomto jednání měl podporu většiny členů Kongresu a obecně také soudů. Není důvod předpokládat, že své jednání v tomto ohledu změní.

Významným důvodem, který zaznívá každé čtyři roky na podporu prezidentského kandidáta Demokratické strany, je jmenování soudců Nejvyššího soudu. Je pravda, že pokud by byl zvolen Romney a některý z nekonzervativních soudců by zemřel nebo resignoval, Nejvyšší soud by se na jednu generaci posunul daleko doprava.

Co se stane teď po opětovném zvolení Obamy? Čtyři členové Nejvyššího soudu mají přes 70 let. Neexistuje povinnost odstoupení po dosažení určitého věku. Nezdá se, že by kterýkoli ze zmíněných soudců chtěl resignovat, dokonce ani Ruth Ginsburgová, která je nemocná. Možnost, že by Obama změnil situaci, závisí na tom, jestli resignuje nebo zemře soudce Anthony Kennedy a jestli zemře Antonin Scalia (který určitě neresignuje). Nic z toho se nedá nijak předvídat. Pokud se to ale stane, nynější znovuzvolení Obamy povede skutečně ke změně.

Konečně, jaká je budoucnost politiky v USA? To je nanejvýš nejisté. Zdá se, že uvnitř Republikánské strany začíná občanská válka mezi konzervativci z Tea Party a všemi ostatními. Tito ostatní říkají, že republikáni zmařili své naděje na ovládnutí Senátu, když v primárkách museli "jistí vítězové" ustoupit extrémistickým kandidátům, které prosazovala Tea Party a kteří pak ve volbách prohráli. Pouze 11% hlasů pro Romneyho přišlo od nebělošských voličů. A procenta latinských voličů rostou i ve státech, které jsou zatím bezpečně republikánské, jako Texas a Georgia. Jestliže ale začnou republikáni hovořit více centristickým způsobem, neztratí tím začnou část své základny, která nepůjde k volbám?

Demokraté mají podobný problém, i když ne tak vážný. Hlasovala pro ně "duhová koalice" -- ženy (zejména osamělé matky a zaměstnané ženy), Afroameričané, Latinci, Židé, muslimové, budhisté, hinduisté, odboráři, mladí lidé, chudí lidé, vzdělaní lidé. Jejich požadavky neladí s preferencemi těch, kdo ovládají stranu, včetně Obamy. Tato základna strany tentokrát zůstala loajální. I ti, kdo podpořili kandidáty třetích stran, jednali tak pouze ve státech, kde demokraté nemohli prohrát. Zdá se, že hlasy pro kandidáta třetí strany nerozhodly o výsledku v žádném ze států, kde došlo k těsnému souboji mezi demokraty a republikány.

Nepřejdou teď liberálové od demokratů ke třetím stranám? Zatím se to zdá nepravděpodobné, není to ale vyloučeno. Zčásti bude záležet na tom, jak dramatický bude propad Spojených států v následujících čtyřech letech. Bude záležet na tom, jak daleko Obama couvne v "populistických" záležitostech.

Souhrnně lze říci, že znovuzvolení Obamy znamená určitou změnu, ale mnohem menší než tvrdil Obama a než se obávali republikáni. Ještě jednou připomínám, že žijeme v chaotické době světa na přechodu, v níž jsou součástí naší každodenní reality divoké přesuny všeho druhu, včetně politických věrovyznání.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 341, 15.11.2012. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Vytisknout