Jak vznikl za války v Anglii Mezinárodní den studentstva

20. 11. 2012 / Jan Kavan

Je třeba si v této souvislosti připomenout,že řada našich studentů musela z republiky utéct krátce po obsazení země nacistickými vojsky 15. března (mezi nimi byl i můj otec, tehdy místopředseda Ústředního svazu čs. studentstva) a řada dalších utekla po listopadu 1939, kdy Němci zahájili systematickou represi českých vysokoškoláků. Většina z těchto studentů se zapojila do československé národní armády, která bojovala ve Francii a po kapitulaci Francie se jim podařilo se přepravit do Velké Británie.

Tam se podařilo bývalým studentským funkcionářům po čase obnovit ÚSČS či spíše založit ÚSČS v exilu.

Většina z nich sloužila u dělostřeleckého pluku u vesničky Moreton Hall, velitelství v Leamington Spa (někteří včetně mého otce u nedaleké autoroty či motoeskadrony).

Předsedou svazu byl zvolen Dr. Ing.Václav Paleček, který spolu s místopředsedy Čeňkem Adamcem a Karlem Macháčkem patřil do národně socialistického tábora, k jehož levému křídlu se hlásil i můj otec, který byl zvolen předsedou zahraničního odboru.

Generálním sekretářem se stal ing. Bohuslav Šulc, který byl členem prezídia Ústředního svazu agrárních akademiků a z jehož brožury o práci USČS za války jsem čerpal tahle fakta. V listopadu 1940 oznámili studenti,že "rok poté, co Němci doma rozpustili studentské organizace a ÚSČS se jim podařilo obnovit vrcholnou studentskou organizaci na svobodné půdě Velké Británie".

V tiskovém prohlášení, které za ÚSČS podepsali Václav Paleček, Čeněk Adamec, Karel Macháček, Bohuslav Šulc a Pavel Kavan vzpomněli, že "před rokem zazněly v pražských ulicích osudné výstřely nacistických vrahů, které přinesly smrt mnohým československým studentům...českoslovenští studenti byli mezi prvními z těch, kteří se vzpamatovali z těžkých ran, jež byly celému národu zasazeny. Šli do ulic,aby protestovali proti nelidskému útlaku.

Prohlášení ukončili slibem, "že nikdy nezapomeneme. Víme, že náš boj je bojem za právo, spravedlnost a že nebude svobodné Evropy bez svobodného Československa".

Mimochodem v revue "Students at War", kterou redigoval můj otec, jsem našel jeho článek k tomuto 1.výročí 17. listopadu a 21.8.1969 jsem z něho dlouze citoval na mezinárodním studentské konferenci v Dubrovniku. Nepřidal jsem ani slovo, ale vybral pasáž, která vyvolala dojem, že hovořím o prvním výročí sovětské invaze z roku 1968. Delegáti pěti invazních států opustili konferenční místnost dříve než jsem mohl prozradit, že hovořím o 17.11.1939. Později jsem si ve svém StB spisu přečetl, že šlo o protistátní projev.

Podle Bohuslava Šulce se ÚSČS dostalo plného uznání -- de iure i de facto -- při přijetí studentské delegace (Paleček, Šulc a Kavan) prezidentem Benešem 7.března 1940. Bohuslav Šulc ve svých pamětech uvádí,že od obnovení ÚSČS usilovali studenti o prohlášení 17.listopadu Mezinárodním dnem studentstva a to do výročí 17.11.1941.

Šulc popisuje, že myšlenka prohlásit 17. 11. MSS "vznikla na louce před baráky 1.a 2.baterie dělostřeleckého pluku v Moreton Hallu, kde jsme se po zaměstnání pravidelně scházeli -- P. Kavan, L. Zink, B. Dubový, P. Bleier". Šulc ve svých pamětech polemizuje s rozhovorem, který prof. Eduard Goldstücker poskytl o 23 let později studentskému časopisu Univerzita Karlova, kde tvrdí, že to byl jeho nápad. Jozef Leikert ve své knize "A den se vrátil" cituje stejné Goldstückerovo tvrzení. Goldstücker, který nebyl v armádě, mu ovšem uvedl, že tento svůj nápad sdělil v Oxfordu svému příteli Pavlu Kavanovi a v září 1941 to napsal na ministerstvo vnitra do Londýna Slávovi Šulcovi. Verzi Bohuslava Šulce, že s nápadem přišli studenti-vojáci dělostřeleckého pluku už koncem roku 1940 ovšem potvrdil i další funkcionář ÚSČS Libor Zink. Je vysoce pravděpodobné, že to Goldstückera napadlo nezávisle na studentech-vojácích, ale až o několik měsíců později.

Ovšem pochopitelně nejvíce práce s prosazením tohoto návrhu na mezinárodním poli odvedlo vedení ÚSČS, který při jednání se zahraničními partnery zastupoval můj otec neboť to spadalo do jeho kompetence jako předsedy zahraničního výboru. Myšlenku aktivně od začátku podporovali Angličané, zvláště místopředsedkyně NUS Lena Chivers, která se později stala labouristickou poslankyní a vyjádřila i podporu Chartě 77. Navzdory jistým výhradám, které vyjádřili francouzští a polští studenti se nakonec podařilo získat plnou podporu studentů 14ti národů.

Prohlášení 17.listopadu MSS se tak stalo na manifestační schůzi uspořádané 16.11.1941 v londýnské Caxton Hall pod záštitou prezidenta Beneše a československé vlády. Studenti tam vydali Prohlášení, z něhož mi dovolte citovat:

"My, studenti Velké Británie, jejích dominií a Indie, Severní a Jižní Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Holandska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných zemí, abychom uctili památku popravných a umučených studentů, kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17.listopad Mezinárodním dnem studentstva.....

Prohlašujeme, že 17. listopad není pro nás pouze dnem, kdy studenti celého svobodného světa vzdávají poctu svým mrtvým československým kolegům a všem těm, kteří trpí stále ve vězeních a v koncentračních táborech, avšak též dnem, kdy si připomínáme a budeme připomínat ideály, pro něž tito studenti trpěli a stále ještě trpí.

Uvědomujíce si, že vítězství fašismu znamenalo by mimo jiné i zničení kultury a svobodného učení -- my studenti slibujeme, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom nejen uspíšili porážku tohoto brutálního fašistického násilí, avšak též přičinili se, aby to, co se stalo, nemohlo se již nikde a nikdy více v jakékoliv formě opakovat".

Této schůzi zaslal prezident Beneš pozdrav, v němž mj. napsal: "Naše studentstvo tehdy svým aktivním odporem proti nacistickým násilníkům přispělo podstatně k tomu, že dnes po dvou letech náš boj dospěl tak daleko, že porážka Německa a fašismu je již před uskutečněním.

Nemyslím tím jen náš boj, naši válku za osvobození, ale myslím tím i boj za ty ideály, z nichž se zrodila naše svoboda v první světové válce a jež naši vysokoškolskou mládež učil vyznávat a milovat T. G. Masaryk. Ideály svobody, lidskosti, spravedlnosti, práva všech na život a lepší sociální organizaci lidské společnosti. Ideály, jež české studenty, kteří padli na pražských ulicích před dvěma roky, spojují v jeden šik s těmi studenty všech národů svobodného světa, kteří dnes společně s vámi vzpomínají jejich oběti...".

Myslím si, že tyto ideály , tedy ideály lidskosti, spravedlnosti, práva všech na důstojný život a na sociální spravedlnost jsou nesmírně aktuální i dnes. I proto půjdeme odtud na Václavské náměstí kde se připojíme k demonstraci, kterou svolala platforma Stop vládě, jejíž členkou je i Spojenectví práce a solidarity. Budeme demonstrovat za fungující stát, vzdělanou a prosperující společnost a za sociální jistoty a za ideály, které motivovaly studenty za války, po 17.listopadu 1939, které motivovaly studenty během Pražského jara i studentské stávky v listopadu 1968 a nakonec i studenty a další občany v listopadu 1989. Tento boj, přátelé, nekončí a nelze jej vzdát. Ideály, o nichž jsem hovořil, si to nepochybně zaslouží.

Vytisknout