Přehnaný pesimismus

14. 10. 2012 / Jan Čulík

V článku "Záchrana demokracie?" projevuje Karel Dolejší jako obvykle svůj ultrapesimistický názor, že všechno na světě nezadržitelně směřuje k apokalypse. Tato alternativa je jistě možná, ale poněkud nepravděpodobná. (I když nikdo nevylučuje, že se jako lidstvo třeba do čtrnácti dnů nevyhodíme i s celou planetou Zemí do povětří.) Je naprosto nesporné, že Evropská unie měla a má na evropskou politiku i ekonomiku pozoruhodně stabilizující vliv. České republice přineslo členství v EU podstatné výhody, mimo jiné i výrazný hospodářský růst v letech před vstupem do EU i po něm. Obrovské výhody přineslo ČR členství v EU pro mladé Čechy, kteří nyní mohou bez problémů, v rámci programu Erasmus i jinak, studovat po celé Evropě. to jsou možnosti, jakým se předchozím generacím Čechů ani nesnilo.

Češi také mohou jako rovnocenní partneři pracovat v řadě zemí Evropské unie a mít tam trvalý pobyt. K cestování po Evropě stačí pouze občanský průkaz. To jsou všechno věci, které dnes přijímáme jako něco naprosto samozřejmého, i když to samozřejmé není. Kdyby ČR vystoupila z Evropské unie, nebo kdyby se EU rozpadla, budete zase žádat na zahraničních velvyslanectvích o vízum k cestě do Vídně, do Krakova nebo do Berlína - v dnešní době při jízdě autem či vlakem do zahraničí ani nepoznáte, že se změnila hranice.

Předpisy Evropské unie jsou velmi důležitým korektivem proti vnitřní korupci českých podnikatelů a politiků a vypadá to, že si na tuto korupci orgány EU začínají pěkně došlapovat. Bez Evropské unie by měli Václav Klaus a politikové z dnešních vládních stran zcela volnou ruku.

Ekonomická politika Evropské unie není v současnosti zrovna v nejlepším stavu, je značně nepromyšlená a nekoordinovaná. Přesto zastávám názor, že lidi všeobecně nejsou úplně pitomí a jsou schopní ve střednědobé perspektivě neuspokojivou situaci koordinovat. Všechno nakonec projevuje tendenci k normálu. Všimněte si, že kontroverzní politika škrtů v Evropské unii začíná být náhle korigována kritikou šéfky Mezinárodního měnového fondu. V každém případě to začalo vyvolávat aspoň diskusi.

Stále však, především mimo eurozónu, o ekonomické politice rozhodují národní vlády. Za to, že je v ČR naprosto zbytečně realizována deflační politika škrtů, která vyvolává nezaměstnanost a poškozuje hospodářství, může Kalousek, ne Brusel.

Svět a mezinárodní uspořádání podle mě prostě má určitou odolnost před krizemi a nakonec se z nich vždycky dostane. Možná je to příliš optimistický pohled, ale je založen na zkušenosti. Svět prostě takový není, že by v něm všechno spělo k nezadržitelné katastrofě a lidé by jí mohli jen bezmocně přihlížet. Uznávám, že tento postoj může být mezi některými českými občany populární, protože je zbavuje jakékoliv odpovědnosti o cokoliv se snažit.

Osobně si nemyslím, že je nynější vítězství KSČM v krajských volbách nějakou hrozbou demokracii a hysterické reakce antikomunistů, včetně třeba i serveru IDnes, který neústrojně asociuje dnešní KSČM s historickými artefakty z dobu před padesáti či šedesáti lety, jsou jen známkou, jak u některých lidí dodnes funguje patologická traumatizace. Dnešní politické poměry jsou úplně jiné, než byly v Evropě ve čtyřicátých, padesátých či sedmdesátých letech. Žádný Stalin ani žádný Sovětský svaz ČR nemá v plánu proměnit v kolonii. Bez tohoto zahraničního úsilí nemohou komunisté a myslím ani nikdo jiný vytvořit v ČR diktaturu. Představa, že by uprostřed Evropy vznikl stalinský skanzen, jakási Albánie, je podle mě naprosto lichá. Albánie by z dnešního Česka nevznikla ani, kdyby neexistovala Evropská unie. Prostě to už nejde.

Přijde mi pikantní, že euroskeptismus projevují jak pravičáci, tak levičáci. Zřejmě dělá EU něco dobře... :)

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.10. 2012