Záchrana demokracie?

14. 10. 2012 / Karel Dolejší

Některé představy, zdá se, recidivují téměř jako závislost na alkoholu. Přitom aby se v nich člověk poněkud orientoval, postačí pouhá trocha historické perspektivy.

Systém vojenských aliancí, který v Evropě existoval v roce 1914, jak známo naprosto spolehlivě zaručoval, že nedojde k žádnému významnějšímu konfliktu. Jako celek měl tento systém ale bohužel tu drobnou vadu, že nestál na základě vzájemné výhodnosti. Ambiciózní centrální mocnosti, zejména vilémovské Německo, nebyly spokojeny s tím, co na ně při dělení světa na evropské koloniální říše zůstalo, a proto jim ten systém nevyhovoval. Součástí celoevropských bezpečnostních opatření znesnadňujících vznik války bylo ovšem i to, že už kvůli aliancím nebylo možno válku v Evropě lokalizovat. Kam to nakonec vedlo, to je dostatečně známo.

Systém Versailleského míru fungoval v Evropě po I. světové válce. Měl zaručit, že v Německu povládne demokracie a nevznikne tam významnější vojenská síla, která by ohrožovala sousední země. Bohužel, tento systém nebyl ani přibližně založen na zásadách vzájemné výhodnosti. Opíral se o drakonické vylupování v podobě reparací, o zákazy a stropy v oblasti ozbrojených sil a diktát vládní formy, která byla v Německu vnímána jako okupační. Kam to nakonec dospělo, je dostatečně známo.

Evropská unie v současné podobě - s jednotnou měnou, kterou naprostá většina ekonomických expertů dávno odepsala - také už nestojí na základě vzájemné výhodnosti. Evropské periferii je diktována hospodářská politika, která je strukturálně destabilizuje a z dlouhodobého hlediska podrývá sociální základnu demokratických vlád, které se všude opírají především o zbídačované střední třídy.

Proto je docela legrační tvrdit, že současná EU z hlediska budoucnosti demokracie v ČR cokoliv zaručuje. Protože až dosud všechny nadnárodní struktury, které nestály na zdravých základech a zásadě vzájemné výhodnosti, nakonec explodovaly. A explodovaly navíc o to destruktivněji, oč byly větší. Podobně jako je podstatný rozdíl v tom, zda padne jedna zadlužená banka, nebo celý finanční systém, který byl za účelem "eliminace rizika" navzájem nerozdělitelně pospojován, existuje také značný rozdíl mezi situací, kdy demokracie příležitostně selže v jediné zemi, a situací, kdy všechny demokratické vlády v nějakém regionu provádějí sebevražednou politiku, která je delegitimizuje.

Současná politika Evropské unie - pokud se rychle velmi výrazně nezmění - možná z krátkodobého hlediska opravdu zaručí, že se v Praze nechopí moci pár ke všemu odhodlaných šílenců. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska však nezaručuje vůbec nic, protože když budeme sledovat evropské direktivy a ještě třeba dokonce vstoupíme do eurozóny, což by jistě například řada sociálních demokratů chtěla všemi deseti, demokracie bude ohrožena podstatně důkladněji než nějakým příležitostným pučem.

Evropská unie | Demokratický proces se zasekl
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.10. 2012