Václav Klaus ve světě, v OSN a doma

11. 10. 2012 / Miroslav Polreich

Je mnoho věcí, se kterými lze a dokonce je nutno s Václavem Klausem nesouhlasit. Jedná se o složité otázky vnitropolitické, ekonomické a s nimi související pochopitelně i problémy sociální. Naopak současné přístupy prezidenta, které jsou založeny na promyšlené a oprávněné kritice v mezinárodních a to velmi napjatých zásadních otázkách zaslouží ocenění, stejně jako jeho úvahy a odsudky "primitivního antirusismu a zaslepeného amerikanismu, které jsou jinými stranami téže mince".

Prostě zde je Klaus jednoduchým, prázdným a snadno přizpůsobivým lidem velmi nebezpečný -- nutí k přemýšlení.

Je to dobrý partner pro názorový střet, avšak na úrovni váhy argumentu. Často vytýkaná arogance a přehlížení druhých není proto na místě. Dovede dokonce uznat svoji chybu (decentralizace země formou regionalizace), ale i za celý stát (agresivní válka). Popularita je hezká a příjemná vlastnost. Nabaluje přátele, kteří pak i v dobré vůli stojí v cestě, a berou čas.

Klaus má ve světě své jméno vytvořené vlastním a to zásadovým postojem v podstatě na obranu objektivních faktů a mezinárodního práva. Překvapivě se zdá, že někdy stojí osamoceně. To ovšem není jeho chyba. Ano, nesouhlasil s válkou proti Jugoslávii, s americkou agresí proti Iráku, s podporou terorismu v Kosovu i jeho protiprávnímu uznání samostatnosti. Hodnocení války Gruzie a odmítnutí podílet se na propagační servilní jízdě "postkomunistických" představitelů na podporu Tbilisi.

Odmítá dále zneužívání lidských práv k nátlakovým dokonce útočným přeshraničním akcím, které se dějí velmi selektivním způsobem. To není v současné době, kdy "lidská práva" jsou zneužívána, přístup snadný , ale jediný správný.

Vzpomeňme na již nežijícího diplomata a životem těžce zkoušeného člověka, Eduarda Goldstuckera jeho citací: "Klasický kolonialismus se sápal na svět tvrzením, že šíříme civilizaci ...kulturu. A teď jsou po ruce lidská práva. Já myslím, že lidská práva byla objevena jako velmi účinný prostředek rozšiřování mocenského vlivu." Souladně můžeme citovat i prezidenta Václava Klause: "Dnes velmi módní ideologii lidských práv nepovažuji za neutrální a nevinný koncept, vidím v ní alternativní, záměrně poněkud rozmazanou ideologii a politickou doktrínu".

Prezident Klaus (i když je tendence mu nepřiznat exekutivní pravomoc) se v zájmu cti národa omluvil Srbům. On jako představitel státu našel způsob jak svoji hlavu sklonit. Ano, je arogantní při jednání s hloupými, ale velice skromný a pokorný před neoprávněnou obětí české agrese. I naší vinou umírali lidé a ta odpovědnost je o to větší, že jeho předchůdce v prezidentské funkci ji dokonce vzal na sebe odmítnutím zprostředkovat jednání k předejití války, o které byla česká strana žádána kosovským prezidentem I. Rugovou.

Byl to Klaus, který svým postojem ukázal cestu, jak se nenechat vmanévrovat do slepé prostomyslné poslušnosti.

Často čteme o dělení kompetencí v oblasti zahraniční politiky s tendencí zlehčit postavení prezidenta - právě pro jeho názory. Kompetence však nejsou jen o formálním dělení agendy, mají také svůj obsah. Nekompetentní jsou však ministři MZV a pracovníci této složky, kteří popírají funkci Charty OSN, mezinárodní právo a neznají rozdíl mezi de facto a de iure a tím se věcně vzdávají oprávněnosti vůbec zastupovat náš stát.

Václav Klaus si občas dovolí i hodnotit vnitropolitickou atmosféru. O jeho postoji k antirusismu jsem se již zmiňoval, on ale velmi ostře vystoupil i proti dnešnímu antikomunismu (jako by opisoval od Petra Uhla) - dávno přežité pseudoideologii minulé doby. Stejně tak je znám jeho postoj k jistým tendencím, které stále vyzývají k hledání "vnitřního" nepřítele a odmítá tento přístup jednoznačně jako dědictví komunismu. Nakonec je to přístup těch lidí a institucí, kteří nemohou se opřít o svoji práci a schopnosti, a uchylují se tak k vytváření společenských nejistot a vzájemného podezírání.

Z výše uvedeného je zřejmé, na čem se zakládá široká a permanentní mediální kritika prezidenta. Zdůrazňuji to právě s vědomím, kdo vlastní a manipuluje s těmito prostředky, snažícími se ovlivňovat veřejné mínění a nakonec i zaměření české zahraniční politiky. V málo které zemi hrají cizí zahraniční zájmy tak silnou roli při zasahování do vnitropolitické atmosféry, jako v našem prostředí.

Vystoupení prezidenta Klause v OSN vycházelo z nutnosti reakce na závažné mezinárodní problémy a nastínění cesty k jejich řešení. Nic nového však nenavrhl. Nepotřeboval. Ale dovolil si něco, v dnešní proválečné tendenci velmi nepřístojného -- řekl "trvejme na mezinárodním právu, zásadách Charty OSN, udržujme v tomto rámci mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjejme přátelské vztahy mezi zeměmi a zabezpečujme mezinárodní spolupráci při řešení mezinárodních konfliktů. Spojené národy by se od těchto principů neměly odchýlit. Neměly by hledat alternativní či náhradní projekty k těm, které jsou zaměřeny na zvyšování míru, svobody a demokracie. Měly by zůstat mezivládní platformou, založenou na pluralitě názorů svých členských států a na vzájemném respektu k jejich občas se lišícím pozicím." Konec citace.

Tímto projevem se Klaus jednoznačně přihlásil k trvalým hodnotám.

Jak znám novou koncepci Ministerstva zahraničních věcí, těžko v ni hledám tak kategorické přihlášení se k mezinárodní odpovědnosti. Pokud vůbec. Myslím, že není od věci si připomenout, že jako členský stát NATO jsme na sebe vzali závazek (jediný který smlouva obsahuje), který je vyjádřen v článku l Washingtonské smlouvy NATO. Vzhledem k jeho souznění s projevem prezidenta Klause na Valném shromáždění OSN ocituji:

"Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů".

Smysl projevu prezidenta v OSN našim mediím jaksi účelově unikl... jako neaktuální. I když dobře vědí, kde jsou problémy dnešního světa a doporučené řešení Klause, opravdu v ničem nové, bylo zásadní. Bylo třeba dodat jen jednu věc, která s řešením dnešních problémů souvisí. Je to vzájemná závislost zemí ale i mocností při vyrovnání se s problémy světa. Je to jejich slabost, která nyní rozhoduje a tím i nutnost ke spolupráci. Zásada "Might is Right" odešla do historie. Máme novou šanci a na jiném základě. Problémem ovšem je a cituji ze své korespondence se Zbigniewem Brzezinskim: "the big question is whether the international community will be intelligent enough to také advantage of it..." Z.B.

Škoda, že dnešní MZV, nemá ani kapacitu, ani vůli uvažovat v souladu s prezidentem, natož hledat cestu s naznačenou "novou šancí". Media v podstatě o projevu Václava Klause v OSN mlčela, ale "think tank" Asociace pro mezinárodní otázky pokládal za nutné, aby otiskl z pera svého šéfa Tomáše Karáska úvahu "Nevalný prezident ve Valném shromáždění". Na jedné straně mu jaksi rozumí, i když ho obviňují z nekolegiality vůči našim spojencům z NATO (asi neznají článek 1 smlouvy) a na druhé straně došli k závěru, že "Česká republika se z dobrých důvod hlásí k myšlence univerzality lidských práv a sdílených hodnot..... a považuje je za natolik podstatné, že je ochotna podpořit je v krajním případě i vojensky". To je síla myšlenkového výstupu této organizace, mluvící dokonce za Českou republiku a její ochotu vstupovat do vojenských konfliktů a to vše bez dementi Ministerstva zahraničních věcí či Ministerstva obrany.

"Analýzy" této instituce jsme nuceni ve stejném zaměření téměř pravidelně slýchat dokonce i z veřejnoprávní televize. Dnes už útočí přímo na prezidenta, aniž by byl poskytnut prostor k vyznění věcných faktů a hodnocení jiným subjektem. Jak jsem již úvodem uvedl je možno zcela oprávněně s mnohými názory Václava Klause hlavně v oblasti vnitřní politiky nesouhlasit, trvalá mediální kampaň proti jeho osobě má však zahraničně politický oponentský podtón zneužitím vlastnických vztahů právě v našich mediích.

Vytisknout