Z okurkové sezóny se stal historický pojem
28.7. 2016 / Bohumil Kartous
13. 8. 2012 / Alex Koenigsmark
Okurkovou sezonu naplňují nejrůznější plody vyčerpaných žurnalistů, což je konečně pravidlem. Zpravidla jde buď o nově vymyšlenou fámu, nebo o vzkříšení starého tématu, někdy se prostě jen vyplatí, na rozdíl od běžné nikoliv letní doby, pořádně vymlátit téma skutečně existující.
Soustavné kříšení starého tématu v okurkové formě představuje nebožák exhejtman Rath. Geniální myšlenka, že by mohl uniknout naší slepé a uchvacujícím způsobem svižné spravedlnosti přijetím občanství Izraele díky dědečkovi z babiččiny strany zaplnila v intelektuálním deníku téměř dvě stránky. Jedna dáma začala dokonce psát o zadržovaném exlékaři cosi jako román, na němž je zajímavé jen, že je zcela založen a opsán (literárně je mírně řečeno otřesný, ale chápu, že literární ceny nebyly autorčiným cílem) z policejních odposlechů, ke kterým by teoreticky neměla mít přístup a tudíž by na ni mělo být spíše podáno trestní oznámení. Nejspíš nebude. Ale případ doktora D. R. vydrží médiím ještě dlouho, dlouho.
Učitelky z naší země přestaly chorvatským žralokům chutnat a chutnají spíše chorvatským fešákům. To není žurnalisticky k ničemu.
Výtečným záchranným kolem je samozřejmě olympiáda. Sportovní stránky je možné rozšířit a sporťáci mají příležitost se zviditelnit a řečeno jejich vlastním slovníkem, 'dát do toho všechno`. Naopak intelektuální žurnalisté mají skvělou příležitost předvést nevšednost svého myšlení a ukázat svůj spravedlivý, jen lehounce ironický nadhled.
Napíší, že je olympiáda vlastně vůbec nezajímá a původně se rozhodli, že o ní psát nebudou. Ale budou. Zamyslí se nad tím, zda olympiáda není jenom kšeft. Zdůrazní, že hry jsou světovým pokrytectvím, jelikož zatím co Bolt a Špotáková baví svět, palestinský lid má málo zbraní nebo něčeho jiného -- popřípadě nějaký jiný lid atd. Zpochybní tabulku zlatých a dalších medailí a vymyslí nějakou jinou, třeba podle počtu homosexuálů v representačních týmech.
Osobně nejvíc děkuji Hospodinovi, že Václav Cibula nenapsal před olympiádou nějakou pohádku o Báře nebo Davidovi, neboť kdykoliv tak zatím učinil, oslavený sportovec následně na olympiádě či weltmeisterschaftu zcela pohořel. Hraničí to s přírodním zákonem.
Znamenitým okurkovým tématem, za které dnes a denně na kolenou Bohu děkují i zcela nevěřící novináři a komentátoři, jsou takzvané církevní restituce. Nebudeme se zde zabývat otázkou, zda jsou nebo nejsou oprávněné, jen doporučíme například právnickou analýzu JUDr. Karla Hrádely, kterou se kupodivu málokdo zabývá. My to chápeme, jde o spoustu peněz.
Výrazně okurkovým prvkem celé debaty je absurdní vzájemné napadání diskutérů podle hokejového hesla 'first the man, than the puck`, kdy se obviňují z kolaborace s nacisty, z bolševismu a kdo ví ještě z čeho a to s intenzitou, na kterou by už mohlo navázat leda veřejné fackování se.
To by pak mohlo být dalším půvabným okurkovým tématem. Už proto, že dominantní figurou na scéně je dáma, spisovatelka a to by měl arcibiskup těžké.
Vytisknout28.7. 2016 / Bohumil Kartous