Bodláky Václava Duška

Dívky, děvojky, odborářky

28. 7. 2016 / Václav Dušek

Skleníkům se říkalo podomácku, nepěkně - kurvária. Silnice E 15 opentlena podniky nabízejícími útěchu za dohodnutý obolus - dovoz pracovnic zaručen z destinací kdysi spřátelených a bratrských zemí, ale i z domácího chovu.

Vlčice se přihnaly k mezinárodní silnici, mužožravky, sexykombajny ke kosení ptáků jarabáků; ze Saska hafo slušně platících zákazníků přijíždělo od rána do večera, znudění kamioňáci připraveni k hrátkám, ti patřili mezi stálé zákaznictvo; a stalo se prý, že je zatkl policista a výslech se protáhl do ranních hodin. Jak asi probíhal odborný výslech, že? Tisková mluvčí by řekla: zatím nemáme dostatek poznatků, takže nebudeme podávat informace.

Matky zakrývaly během jízdy po prašivé silnici E 15 dětem očka, aby nedošla újmy. Otcové mžourali utajeně za volantem - hle, kolik dovoleného skýtá demokratické podnikání. A mafiáni mezi sebou neměli slitování; jakpak by mohli litovat výdělečné mašiny. Pracuj a zasluž si mzdy své, potvoro!

U božích muk vzkaz psaný v němčině: Ó pozemšťane, ó poutnice, řekni, kam vede tvá cesta? Uchovej můj obraz ve svém srdci a ve své mysli, a tak každý tvůj krok bude naplněn.

Cesta do prudkého kopce ostrými zatáčkami, jako u Hořic 300 zatáček Gustava Havla, nedovolí překročit rychlost - ani nevinnému spravedlivému, rozvážnému soudci, co jiným měří právo a spravedlnost a sám se chová nuzně, jezdí závodně, plká sportovně, přerostl dva centimetry plcha a honosí se, jak exkrement na lopatě - ani generál všech policejních generálů, v tomhle terénu nemůže porušit pravidla provozu, není-li závodník, jen pouhý závozník moci nad všelijakými darebáky - a že jich je, že jo, pane generále generálů, jeden by hořce zaplakal.

Nu, pak se divme, že občan tyto dosazené mřenky ani v nejmenším nežere a pravidla mu jsou cizí, neboť život bez pravidel chutná omamně sladce. Běžte se vycpat s pravidly, zdržují, překáží, ničí svobodu v zárodku.

V kopci nad zelenými pláněmi, kde krváceli vojáci v ukrutných bitvách napoleonských ztečí, seděly u plynového vařiče zmalované lesní víly, ovšem ne ty pohádkové, že. Vařily kávu na plynovém propanbutanovém vařiči, polykaly sendviče koupené u benzinky, vykuřovaly tabák i léčivé traviny, vykládaly si příhody z domovů, kde čekala rodina, nebo prázdný kvartýr, možná na zapřenou lenochodný pasák; jejich odborová organizace vyhlásila přestávku.

Nepotřebovaly pasáky. Kdeže! Bijou tě, stahujou z peněz, lžou, jak tě milujou, bestie nenažraný. Co vědí o lásce, mraziví parchanti?! Uvykneš ránám, aportuješ zákazníky do vyhlédnutých zapomenutých koutů a bojíš se, abys nenarazila na úchyla, sadistického nekrofila, zvrhlého sasíka, domorodého čuňáka - nenapadne tě navštívit lesní kostel, kapličku, co bys tam asi povídala? Dívej se, jak hluboko jsem klesla, Pane?!

Možná k tobě chodí holky študačky, mají výmluvu, šlapou, aby si vydělaly na studium - nebo tě navštěvují telefonistky, pracujou ve vybavených kvartýrech, zákazník náš pán, ale tyhle s každým obejdou nejdou - vyšší dívčí jest záruka výdělku a přijatelného zacházení. Tam tupý pasáctvo nemá místa. K čemu snít... Pána do hříchu netahej - ale synka měl fešáka, jen co je pravda...

Chechtaly se za pankejtem u mlází, samá hnědočeška. Samojediná bloncka s nohama zvícími aifelovku sledovala příjezdovou cestu, jestli náhodou nejedou ohaři, co chrání a pomáhají. Surový svět nemusí být až tolik surový, stačí umět vypouštět černé obrazy; někdy se holky pomějou, vážně, zajdou do restaurantu na pizzu, dají si nalít panáka sladkého zapomenutí, vydechnou si od řevu a výčitek, že neumějí vydělat prachy.

Kolik musí vydělat? Stačí milion, nebo dva, tři... pak cesta k moři, navždy, už není návratu, zapomenutí nebolí, zlé zapomeneš, musíš!

Letní tábor v kopcích, paráda. Ale co v tuhé horské zimě? Pracovní prostředí automobily. Nebezpečí. Malý prostor, odkud lehce neutečeš - posledně sasoun profackoval v meďáku kamarádku, nechtěla si hrát na vílu Análku. Bůh šmejda potrestal, přišel o peněženku s třemi tisíci eur - bylo pár dnů dobře. Co asi řekl doma svoji gemahlin - že ho obrala česká zlodějská banda, že ho přepadli výrostci na parkovišti - že peněženku ztratil? Kolikrát asi? Lhát se nemá, proto se lže...

Osudy bývají neúprosné, raději jim nevěřit.

Pobrukuješ si starou, skoro zapomenutou už píseň: Dívka, která má jméno Pygmalion, náhle zmizela jako vzdálený tón... Děvojky - samá prima Pygmalion. Staré řemeslo kvete a kvést bude, dokud samečci budou rozdovádění četbou i filmečky, budou vyhledávat dobrodružství se ženami určenými ke zkoumání praktických rozkoší.

V Sovoluskách - Soblitz nám vlezl do auta roztomilý vestík a nechtěl opustit místo u řidiče. Před dvěma roky ho vyhodili odporné lidské zrůdy v lese a ujeli. Co se slepým čoklem! Pamatoval si, psí kamarád. Čekal, že zase pojede. Nevím proč, ale připomenul mi odvrhnutá lidská mláďata v domovech, kde domov je protimluv, kde tety nejsou maminky, přesto, že se láskyplně starají.

I horské zatracené děvojky prudérními lidovými prokurátory, silniční a lesní odborářky, mají blizoučko k vestíkovi; čekají, že zase kamsi půjdou, pojedou... a lepší zatím nepřichází.

Vytisknout