Pravda už odjela. A nezahnula vlevo

27. 7. 2016 / Karel Dolejší

Psycholog Jiří Kubička v diskusi k Bergovu článku poznamenává:

"Otázkou pro mě je, proč se Petr Uhl vůbec nechce zabývat tím, zda to, co o Rusku říká, je v konkrétních detailech fakticky pravdivé nebo ne. Tedy, zda jde o jasnou a prokazatelnou nepravdu, která se mění z omylu v jasnou a prokazatelnou lež, pokud na ní trváme, je-li vyvrácena."

Jednou ze základních operací Putinových apologetů v České republice je dnes předstírání, že Západ je stejně silný a jednotný jako v roce 1990 - že nejde o politicky rozklížený a vojensky vyčerpaný blok států stižený hned několika existenciálními krizemi současně, v němž bohatě dotovaná ruská státní televize vede na americké půdě otevřenou kampaň za zvolení Trumpa prezidentem, zatímco ruská informační operace usiluje o zdiskreditování Demokratické strany. Že prý tu kdosi ohrožuje Moskvu zákeřně obklíčenou čtyřmi slíbenými prapory vojska NATO - Moskvu, která se už už těší, jak s Trumpem po volbách uzavře "gentlemanskou" dohodu o novém rozdělení Evropy, do níž ruští sousedé coby objekty dealu nebudou mít co mluvit.

Opakovaně slyšíme, že prý nejhorší, co se může stát, je válka. Jenže k válce už mnohokrát vedly právě snahy o nečestný a prolhaný mír, mnohem spolehlivěji než ochota postavit se k věci čelem. Údajný mír, kvůli němuž zasloužilý muž veřejně roztrhá svou reputaci, je ontologicky něco nemyslitelného a obludného; má podstatu tak vyžranou rakovinou nicoty, že nehledě na další lidské oběti případně mu ještě přinesené nedokáže udržet svou existenci déle než pár měsíců. Potřebujeme jiný mír než ten, který ulehčeně oslaví porobení milionů poddaných obnoveného ruského impéria: Založený na uctivém vztahu k faktům a snaze najít skutečnou, nikoliv ideologicky vybájenou rovnováhu sil na těžce zkoušeném kontinentě.

Pravda, jež podle Jiráska cenzurovaného Boženou Němcovou prý vítězí, už českou kotlinu dávno opustila. Pohrobci na sebe navzájem mávají mrtvými symboly, trojbarevnými lvíčky či rudými prápory z roku 1890, protože jediné, na čem ještě záleží, je sehnat stádo do houfu a udržet je pohromadě. Ve vzájemném pokřikování oběma znepřáteleným táborům kupodivu uniká, nakolik je spojuje sklon za každých okolností omlouvat ruský imperialismus.

Ale třeba se mýlím. Třeba bude podlý trumpózní mír přece jen nakonec lepší, než kdyby Moskva musela cíle na kontinentě zajistit další otevřenou agresí.

Nicméně i pak bych jednu věc měl nadále za jistou. Veřejně se rozejít s pravdou a ztratit čest je v životě muže za každých okolností pořádná katastrofa.

Vytisknout