27. 7. 2016 / Alexander Ač
Následující článek je detailní reakcí na článek Miroslava Žáčka: Věda a etika ZDE ze dne 21. 7. 2016.
„Někde se dočtete, že ledovce tají, jinde naopak že přibývají“
Důležité je, jaká je výsledná bilance rovnováhy, protože lze opravdu najít pár míst na světě, kde ledovců přibývá. Podle aktuálních vědeckých poznatků je možné se dočíst následující:
„Glaciologické a geodetické pozorování (asi 5200 záznamů od roku 1850) ukazuje, že rychlost úbytku ledovců na začátku 21. století nemají na globální úrovni srovnání, přinejmenším za sledované období, a pravděpodobně také v zaznamenané historii, jak naznačují rekonstrukce ze psaných a ilustrovaných dokumentů.“
Rychlost úbytku ledovců je tedy nejrychlejší nejméně od roku 1850, a pravděpodobně i za mnohem delší období. Zdroj: (Zemp a kol. 2015 ZDE).
„Někde se dočtete, že se hladina moře zvedá, jinde že osciluje kolem normální hodnoty.“
Rychlost růstu hladiny světových oceánů je přibližně 3,4 mm/rok ZDE. Určitě nejde o žádnou „oscilaci kolem normální hodnoty“. Současná rychlost růstu hladiny oceánu je prakticky s jistotou nejrychlejší za posledních nejméně 3 000 let, a pravděpodobně i za posledních 6 000 let. Očekává se, že do konce století vroste hladina oceánů přibližně o 1 metr (může to být i více), hodně ale bude záležet od množství emisí skleníkových plynů. Už v současné stoupání oceánů způsobuje problémy v mnoha oblastech světa, a v budoucnu se tento problém bude týkat desítek milionů lidí. (Zdroje: Lambeck a kol. 2014 ZDE, Dutton a kol. 2015 ZDE, Clark a kol. 2016ZDE, Kopp a kol. 2016 ZDE).
Obr. 1: Hladina oceánů je nejvyšší za posledních nejméně 3 000 let s prognózou do konce století dle toho, jak se budou vyvíjet koncentrace skleníkových plynů. I pokud by globální teplota už nerostla, hladina oceánů poroste několik staletí. Když byla naposled teplota na současné úrovni (před 125 tisíci lety), hladina oceánů byla vyšší nejméně o 6 metrů. Měření jsou za období 1993 až 2016.
„Někde se dočtete, že CO2 ovlivňuje naše klima nebo naopak“.
Platí obojí tvrzení (Obr. 2). Růst CO2 způsobuje zvyšování globální teploty a zároveň zvyšování teploty vede k růstu CO2 (jde o mechanizmy zpětných vazeb). Vědeckých studií a důkazů potvrzujících tyto vztahy je příliš mnoho, než aby bylo zde možné se na ně odvolávat, nicméně o vztahu oteplování a CO2 pojednává např. (Friedlingstein 2015 ZDE) a o přímém důkazu vztahu rostoucího CO2 a oteplování např. (Feldman a kol 2015 ZDE).
Obr. 2*: Souběžný vývoj globální koncentrace CO2 a teploty za posledních 800 tisíc let, s výhledem do konce století od roku 2016 podle různých emisních scénářů. V minulosti se zvyšovala nejdříve teplota a následně CO2, který měl za následek, že oscilace teploty byla výraznější. Dnes je situace opačná, a růst CO2 předchází růstu teploty. Zároveň víme, že současná koncentrace CO2 je nejvyšší za posledních 3-5 milionů let. Pokud nedojde k omezení emisí, globální teplota vzroste na úroveň vyšší, nežli tomu bylo za poslední desítky milionů let (Zdroje: Siegenthaler a kol. 2005 ZDE, Luthi a kol. 2008 ZDE, Fedorov a kol. 2013 ZDE, IPCC 2013 ZDE). (*Není zcela korektní přepočítávat relativní odchylky teploty instrumentálních měření teploty za posledních 160 let na absolutní teplotu, jak je uvedeno v grafu, ale pro přibližnou představu vývoje teploty je to postačující.)
„že jeho vliv (CO2 na teplotu) je minimální nebo možná žádný“
Není pravdivé tvrzení, že koncentrace CO2 nemá žádný vliv na teplotu, jelikož se jedná o skleníkový plyn – to je poměrně jednoduše prokázaná ZDE skutečnost ZDE. I když se nám může jevit vliv CO2 na globální teplotu jako „minimální“, má zásadní důsledky prakticky pro všechny (ať už si to uvědomují, či nikoliv). Totiž i malá změna globální teploty znamená významné důsledky pro procesy v živé i neživé přírodě. Problém není v tom, jestli teplota roste, nebo klesá, ale jak rychle se tak děje. Současná rychlost nárůstu CO2 je nejméně 10-krát rychlejší, než jakákoliv změna za posledních nejméně 66 milionů let a asi 200-krát rychlejší, než kdykoliv za poslední 1 milion let.
„že globální teplota extrémně roste, resp. že se o žádný extrém nejedná.“
Od konce 19. století se globální průměrná teplota zvýšila o více než 1 °C. Pokud nedojde k významnějšímu omezení skleníkových plynů, do konce 20. století se zvýší o dalších 3-5 °C. Pro takto rychlý růst teploty nemáme v minulosti planety rozumné srovnání. Už současná rychlost oteplování, tj. za posledních 150 let, je asi 20-krát rychlejší (Obr 3.), nežli oteplování na konci poslední doby ledové. Rychlost oteplování do konce století může být 50 až 100-krát rychlejší, nežli poslední velké přirozené změny podnebí. (Zdroje: Naafs a kol. 2016 ZDE, Clark a kol. 2016 ZDE, Zeebe a kol. 2016 ZDE).
„vodní pára, která má 95% podíl na skleníkovém efektu nebyla v grafech taktně…“.
Jednoduchý důvod, proč vodní pára nevystupuje v kalkulacích antropogenního skleníkového efektu je ten, že se jedná o přirozený skleníkový plyn, takže v této souvislosti to není relevantní. Navíc podíl vodní páry na přirozeném skleníkovém efektu není 95 %, ale spíše 66-85 % ZDE (se započítáním vlivu oblačnosti, nejistota je dána spektrálním překryvem). Dále vodní pára v klimatických modelech vystupuje jako zesilující zpětná vazba ZDE, protože teplejší atmosféra udrží více vodní páry (skutečnost, že vodní páry v důsledku oteplování v atmosféře přibývá, je ověřena i experimentálně ZDE). (Zdroj: Dessler a kol. 2013 ZDE)
„Mezi nejvýznamnějšími oponenty lze jmenovat B. Lomborga…“
Bjorn Lomborg není klimatolog, ale to není ten hlavní problém. Ten spočívá v tom, že v jeho argumentech lze nalézt desítky až stovky chybných tvrzení a interpretací, pro podrobnosti viz více např. ZDE. Zde lze alespoň uvést, že jeho kniha „Skeptický ekolog“ obsahuje 336 chyb a nepřesností ZDE. Neslavná je i jeho historie ZDE některých zdrojů financí. Kritika ze strany vědců je oprávněná a pramení z nepřesností tvrzení Bjorna Lomborga.
„Díky pánům McKitrickovi, McIntyrovi a dalším bylo později odhaleno, že se jedná o zmanipulovaná data“
Toto tvrzení není pravdivé. Rekonstrukce globální teploty Michaela Manna (původně z roku 1998) byla pozdějším studiem potvrzena jako metodicky správná a doplněna množstvím dalších nezávislých paleoklimatických rekonstrukcí z minulosti (Obr. 3). V současnosti můžeme se slušnou jistotou tvrdit, že globální teplota se pohybuje nad hranicí maximální teploty v holocénu. (Zdroje: Mann a kol. 1998 ZDE, Shakun a kol. 2012 ZDE, Marcott a kol. 2013 ZDE, Projekt PAGES ZDE).
Obr. 3. Vývoj globální teploty za posledních 22 000 let. Rekonstruovaná data za posledních 10 000 let jsou s časovým rozlišením 20 let a s prostorovým rozlišením 5x5°. Šedá plocha znázorňuje nejistoty. (Zdroj: Marcott a kol. 2013). Rekonstruovaná data za posledních 20 000 až 10 000 let jsou s časovým rozlišením 100 let. Chybové úsečky znázorňují nejistoty (Zdroj: Shakun a kol. 2012) Měřená data jsou HadCrut4 ZDE s měsíčním rozlišením a končí v březnu roku 2016.
„K velké aféře pak došlo v listopadu 2009, kdy se hackerům podařilo vniknout do počítačů univerzity ve východní Anglii a zveřejnit data, ukazující na nečisté praktiky alarmistů při manipulaci s daty…“
Aféra to opravdu byla, ale z jiných důvodů. Pozdější vyšetřování „podezřelých“ klimatologů ohledně obsahu elektronické pošty nepotvrdila ZDE žádnou ZDE manipulaci s daty, nicméně se prokázalo, že citáty, které měli „usvědčovat“ klimatology z „podvodu“, jsou vytržené z kontextu, případně byl nesprávně pochopen jejich význam. (Zdroje: The Guardian ZDE, Wikipedia ZDE)
„Klimatolog Trenberth to v jednom ze svých emailů, které unikly na veřejnost v aféře Climategate komentoval slovy: „Neotepluje se a nedokážeme vysvětlit proč. Je to trapas.“
Jde o tvrzení vytrženo z kontextu. Na co Trenberth poukazoval v roce 2009 je, že je potřeba lépe pochopit ZDE energetické toky v klimatickém systému – to je běžná snaha každého vědce. O žádném skutečném „neoteplování“ nemluvil. Navíc „kontroverze“ ohledně neoteplování atmosféry (či jejího pomalejšího oteplování) je v tuto chvíli irelevantní, jelikož rok 2014 byl rekordně teplý, po něm to byl rok 2015, a rok 2016 bude ZDE rovněž (s 99% jistotou) rekordně teplý. K žádnému zpomalení v horizontu posledních 30 let nedošlo.
„Modely (žlutě) předpovídaly mnohem větší oteplení, než k jakému ve skutečnosti (modře) podle satelitů RSS došlo“
Odhad teploty podle RSS není přímé měření teploty atmosféry, ale jedná se o poměrně složitý algoritmus. Skupina vědců v týmu RSS nedávno odhalila chybu ve svém přepočtu teploty a v současnosti tato metodika lépe odpovídá měřením pomocí jiných ZDE satelitních měření – a jsou také v lepší shodě (počkáme si, až RSS ZDE vytvoří novou verzi srovnání modelů s verzí 4.0) s predikcemi klimatických modelů. Je dobré dodat, že satelitní měření neměří pouze přízemní teplotu atmosféry, ale teplotu atmosféry v celém profilu střední troposféry (tj. asi do výše 4 km). Pokud srovnáme prognózu klimatických modelů s realitou v případě přízemní teploty, modely jsou poměrně ZDE přesné ZDE. (Zdroje: Mears a Wentz 2016 ZDE, Stefan Rahmstorf ZDE)
Obr. 4. Srovnání skutečné teploty (černá čára) a prognózy klimatických modelů podle poslední zprávy IPCC 2013. (Zdroj: Ed Hawkins ZDE).
„kdy bylo zamaskováno silné ochlazení v letech 1940 – 1977, přestože koncentrace CO2 neustále stoupala. Nehodící se část grafu byla jednoduše ustřižena.“
Bohužel, o takovéto záměrné manipulaci dat nemám informace. Bylo by vhodnější znovu celou situaci uvést do kontextu, jinak nepůsobí příliš důvěryhodně (není ani příliš jasný původ grafu 3. v článku pana Žáčka). V období po 2. světové válce je opravdu zaznamenán pokles globální teploty. Ten souvisí s výraznou industrializací, zrychlením ekonomického růstu a následným zvýšením uvolňování aerosolů převážně z úhelných elektráren. Aerosoly mají ochlazující vliv na podnebí (podobně jako silný sopečný výbuch), který na několik let převýšil vliv oteplování v důsledku CO2.
„Články totiž ukazovaly, že předpovědi IPCC jsou chybné…“
Je mnoho aspektů, kde se prognózy klimatických modelů panelu IPCC můžou ukázat jako nepřesné. Například plovoucí led v Arktidě ubývá rychleji ZDE, a hladina oceánů stoupá rychleji ZDE, než prognózuje většina modelů užitých v IPCC. To si zasluhuje další výzkum a zpřesňování dat. Pokud mají být „chybná“ prognóza oteplování, toto tvrzení není pravdivé, globální teplota roste v souladu ZDE s prognózami – alespoň prozatím. Autor se zřejmě odvolává na článek ZDE amerického fyzika Nicola Scafetty ZDE s názvem:
„Diskuze a obecné chyby při analýze zrychlení růstu hladiny oceánu, slunečních trendů a globálního oteplování“
Nicméně autor v něm nepopírá oteplování jako takové, ale konstatuje následující:
„Tyto závěry poukazují na význam přirozených oscilací a sluneční aktivity při správné interpretaci klimatických změn.“
Klimatologové nezpochybňují význam přirozených oscilací nebo slunečních trendů na podnebí, naopak. Právě srovnání přirozených a antropogenních faktorů poskytuje hlavní důkaz, že antropogenní vliv výrazně dominuje ZDE (v horizontu desetiletí) nad přirozenými vlivy a oscilacemi.
Alexander Ač, Ústav výzkumu globální změny AV ČR Brno (www.CzechGlobe.cz)
P.S.: Umělecké znázornění růstu globální teploty:
Vytisknout
1.8. 2016 / Miroslav Žáček
Rozpor mezi mnou a panem Ačem spočívá pouze v tom, že každý věříme jiným článkům, jiné skupině vědců. Z hlediska vědeckého problému je mi však upřímně jedno, zda se planeta otepluje v důsledku nárůstu CO2 nebo na tom má zásluhu sluneční aktivita, mě ...