Nekonečná platba - nedohledno

14. 8. 2012 / Václav Dušek

Hříšná myšlenka: Že jste si neponechali marky, lidi zlatí?! Co vám chybělo? Proč musíte hříchy minulosti vykupovat pro nehodné, nechat se urážet, vycucávat, poučovat od těch, co se hlady nemohou... víte co!? Upíří letky pořádají leta nálety -- a položil si někdo otázku, co a komu platí satelitní přisluhovači? Prolistuješ knihu a nestačíš se divit, kde a kdo vystrojoval jednotky esámanů!

Lačných peněz neubývá. Naopak. Plať, dávej, půjčůj na věčné časy! Silná slova básníkova, mimochodem, sám sobě napsal, i když nechtěně, epitaf na hrobku: Kdo vraždil lží, před smrtí dovídá se, že za ním nezůstala věta...

Před pár lety přiletěla nabídka ze západu, že kdo trpěl za války, má možnost žádat odškodnění. Přihlásil se i přestárlý trpitel, za války měl tatíka v lochu, házel štět na trati a rodina se stěží najedla. (Jiné rodiny mlaskaly denně pochutiny, že? Paměť je potvora. Zlé poklesky zapomínáme!) Tatíček normálně počesky kradl, byl chycen, usvědčen a odeslán na tři roky do věznice ke zbytečné nápravě. Povídám trpiteli: není ti to blbý? Ty prachy by měla dostat tvoje matka -- ne ty. A koumák mi řekl: Nechci ty prachy pro sebe, ale pro kluky. Tečka.

Peníze se dostaly do rukou lauzrovi, co hrál automaty, chlastal, rozhazoval je v bordelu a jeho druhý potomek, trulant trulantovič trulantov, zobal prášky a zapíjel je kořalkou a pivem -- denně, neboť svět se oběma zdál být k ničemu. Vlastní hubu v zrcadle nevidno, zato cizích mraky!

Srovnání. Nebude možná milé. Nu, nedá se svítit, jak se říká.

Bábinka v Hohensteinu přišla o manžela, děcka o tátu. Oma si peníze (smrtná dávka) nevzala. Jiné babky dostávaly pravidelně bony! (Nebylo jich na mercedes, ale v socialismu bodly. Mít bony znamenalo cosi znamenat...) Opa skonal kdesi u Stalingradu ve službě praporního sanitáře -- odvedli dědu bez skrupulí.

Cože, tvrdíš, že tvůj fotřík je Čech -- a co má být, tvá mutr je Němka, chlape! Ležel kdesi s brašnou první pomoci v zákopu nebo mezi domy na ulici, ústa otevřená, pršelo mu do nich, ptáci mu z nich pili; žádný křížek, jáma, vápno, Otec na nebesích se nesmiloval!

Stejné prachy - marky, mařeny, marušky, marijánky, maruny! Jiní lidé.

Po lukách s trávou mrkvicí pochodovali odsunutí do reichu. Odcházeli s malými ranci; majetek museli zanechat v zemi zaslíbené. Pěstovat cudnost, divná zásada hodící se možná do lamasérií v horských tišinách. Zapomenuty vrbové píšťalky v chlévech a půdách stodol... jen vzpomínky mohla si děcka odnést -- pečené brambory na nati, husopasové a husopasky před sebou viděly rybník a potok s ráčaty a pstruhy... Třešňová alej jim už nenabídne nádherné tvarované náušnice...

Odsun! Jak to přijde, položil mě otázku v Zukmantlu u piva jeden zapomenutý odsunutý brüderchen: Vyhnanci dostali, co si zasloužili, dobře, volali heim ist reich -- ne všichni, ale šli všichni... a vy jste krákali: se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak -- tak co tady prudíte?! Proč jste se neodsunuli?!

Pováleční hrdinové, řádně za války zalezlí, by zasloužili koupel v kyselině sírové -- zdarma! Dědičný hřích neexistuje, či ano? Zlodějská komanda vyluxovala po válce nejeden opuštěný byt, chalupu, zámek, stodolu i dřevník -- a konala se spravedlnost, kdo by se ptal v době vášní po právu?! V zájmu lidu a pro lid, konejme -- přitom jim lid byl ukradený, sloužil jako štít, jako mnohokrát v této kotlině úzkosti!

Závěje špíny, zrosená plíseň, marnost ducha -- klídek k povyražení, pídít se po právu se neslučuje s trestem! (Zajímavé, že skuteční zločinci a vrazi častokrát unikli do klidných destinací, rozebrali si je mocnosti, byli užiteční, vzdělaní, ochotní, spoutaní strachem o kejháky -- vycvičeni zasévat zlo, ochotně pomáhali síti ochráncům světového míru; předhozeni lidu i ti, co zlu neposluhovali!)

Dávno již tomu, kdy prezident G. Husák jednal krom jiného s podnikatelskou špičkou v NSR. Zprávy národu předloženy kusé, prověřené, kličkující, mlžící... a tu starý senilní básník chtěl na setkání s vládními špekouny pohovořit jaksi politicky a projevil starost, že prezident jednal a my nevíme o čem -- a jeden z ministrů vševědoucích staříka zakřikl, že do toho mu nic není!

Peněz je třeba v každé době, pokud chceš peníze, zapomeň na moralitní hlody; nakonec, co jsme si, to jsme si.... naši politici vzhlížejí a modlí se k cizákům, takový drobný hanebný zvyk. A zvyk je železná košile! Podle toho, odkud vychází odměna. Zchátralost ducha umožňuje kázat evangelium pravdivé lásky a pravdy. Syrovost obnažené pravdy se do dnešních časů nehodí -- kdy se ostatně hodila, že? Energická řešení nesnášejí směšná mučednictví.

A s hrdostí na nás nechoďte! Děkujeme!

Vytisknout