Duchovní bankéři

14. 8. 2012 / Václav Dušek

Příděly živobytí přece musí zaskočit nejednoho patera kvadriána, i když slovo nemá váhu a propadá se do hlubin zapomnění. V bublinách se z oblohy snášejí adělé s polámanými perutěmi. Nákaza světa -- fanatismus! V jakékoli podobě. Velebná pravda se vytratila do neznámých kolonií kamsi na kraj světa, zastřené vzpomínky ničeho nepřinášejí. Pukrlata před vrchností, ano, hamižnost, ano, závist, ano, nenávist, jistě, láska v nedohlednu, pravda si vybrala dovolenou, unavena žonglérskými kousky lidských bytostí, trpících ztrátou paměti i bohapustou nenasytností, chorobnou majetkovou lačností.

V Pleterji stojí klášter bratří kartuziánů. Kdysi před lety jsem dostal vabilne pismo od bohabojného patera Drolce. Dorazil jsem k přátelům u Ljubjany a dozvěděl se zlou zprávu, že svatý muž leží ve špitálu.

Konec naděje. Nemohl jsem jít na noční mši, prohlédnout si sklepy s lahodnými víny, slivovicí, hruškovicí, ale ochutnal jsem všeho s mírou, ano -- a v klášteře klid v neklidném světě, bratři v celách rozjímali a studovali, čekatelé pracovali na úrodných polích a sladkých vinících, v rodících sadech.

Bůh (nevím, je to pouze pocit) seděl v besídce u rybníčku a viděl, že obyvatelé klášteru se narodili dobří a ke všemu jim to vydrželo.

Jednou týdně bratři jedli maso, rybu. A vedle kláštera řeznictví, voňavé, lákající ke hříchu. Marně! Síla vůle není dána každému, ale každý se o tuto vůli může pokusit -- a dobrá vůle je velkou a nepřenosnou vzácností.

V práci a modlitbě je živobytí k následování.

Pastýři žádají vrátit, co bylo ukradeno. I duše? Kdo je spočítá?

Proč církevní hodnostáři zkrátka konečně neřeknou: My dokážeme na našich polích, lesích, pivovarech, mlýnech, rybnících a stavbách zaměstnat stovky lidí! Majetek je nepřenosný, nelze zcizit ani prodejem. Tunely vyloučeny, nejsme hokynáři. Památky nejsou pouze naše, patří bez výhrad lidu této přelíbezné země.

Peníze budou snadno a kdykoli zúčtovatelné. My se nechystáme zmizet v mořských tramtáriích a uložit bankovky mimo republiku. Chceme budovat, vzdělávat, léčit -- stát se soběstačnými. A k tomu potřebujeme prostředky; k čemu si brát úvěry, zadlužovat církev, proč nechtít toliko, co nám právně a morálně patří.

Zplihnou ohnivé projevy, lidská omylnost a balamucení mas, nejapnost, předvádění se v televizních aktuálních minipohádkách o zlu a dobru, administrátorské povyšování, ovanutí podivným ledovým blahobytem a pokusy klonování věřících. Duplikát Krista nelze vytvořit!

Majetek a peníze hýbou maličkým světem v planetárním bezvětří.

Amen s námi, i s tebou! Víra prý cti netratí.

Vytisknout